Epilog

24. října 2014 v 13:03 | Lumieree
Závěrečný díl této povídky, už jsem vcelku ráda, že je dokončená a tím pádem se mohu věnovat těm dalším, stále upozorňuji že se rozvíjí mezitím i povídka s názvem The Vampire, his life and I 3 neboli třetí řada ta přišla na řadu jako další pač mě bavila méně jako tato ale zasluhuje si dopsat... Mnop nyní se dozvíme jak to všechno dopadlo a taktéž se podíváme trochu o pár let dál ...


Probudila mě hodně palčivá bolest v mozkové tkáni. Po otevření očí se vynořil temný pokoj, pár sekund mi trvalo, dokud jsem si neuvědomila, kde ležím a co by se mohlo, dít. Jenže můj mozek byl stále zatemněný a hodně bolestiví. V polo spánku na stolku najdu prášky proti bolestem a vodu. Nechávám si to tam pro jistotu, někdy to tam nosí naše služebná. Málem jsem přepadla z postele na tvrdou zem. Až po spolknutí prášku a napití vody se rozhlédnu kolem sebe, dokud se nezarazím u fotky, stojící na pracovním stole kde jsme já a nějaký mladík.
Mladík.
Mladík? Chodila jsem s někým? Na moje otázky se moje zatemněná mysl ještě nechtěla vybavovat a už vůbec fungovat. Tak ze zvědavosti, jsem vstala a rozdělala onen fotku. Ze zadu bylo napsáno jméno chlapce.
 

8 kapitola

23. října 2014 v 14:56 | Lumieree |  The Vampire, his life and I 3
Tak a já se konečně dokopala k dalšímu dílu této povídky. Stále se nemohu dostat do toho co bylo předtím, i když ono to je možná lepší. No uvidíme... :D :D
Zde se nyní na pár řádků ukáže Dorff tak schválně co řekne?



"Modroočko, mám jednu dobrou zprávu, podařilo se mi vytáhnout toho kluka ven z basy a ani ta holka tam nebude muset, jejich spis jsem nechala prostě zmizet, spokojený?" Milí a jemný hlásek se ozval do telefonu.
"Díky moc, jsem ti zavázán."
"Pojď semnou na rande a je to splacené."
"Ano. Napiš, kdy se ti to hodí." Touto větou hovor byl uťat a ukončen. Paul, který telefonoval, si jen oddychl, protože ví, že jednu věc mají za sebou a ještě je čeká, aby nezavřely všechny do kriminálu. "Pokud budeme muset zmizet, bude to horší." Promluvil si lehce pro sebe. "Nic nám potom nezbude." Povzdychl jsi, pohlédl z okna svého pokoje ven a přemýšlel. Většinu toho musí rozhodnout jeho bratr, on jen zametává stopy a dělá přípravy. Zvedl se z postele, na opěradle křesla ležela kožená bunda na motorku a začal v ní hledat klíče. S nimi se vydal ven, potřeboval si svojí mašinu opravit a ještě doladit u této práce si hodně odpočine.

Poslední cesta

22. října 2014 v 10:58 | Lumieree |  Sny E. Nightmare
Nom nom nom nom a je tu předposlední kapitola, ve wordu má celé 4 stránky i s nadpisem. Tak snad to není moc dlouhé, pro někoho ano pro někoho ne. Ale i tak doufám, že poslední závěry se vám budou líbit...
A zase něco k tomuto dílu: zde se dozvíte jednu velmi krásnou otázku na kterou bude odpovězeno pozitivně ale i to co se stane ve stejný den padnutí otázky. Tak se nechte trochu překvapit...
Tato kapitola už je přednastavená..



Víkend, který mi Ester nabízela, byl přijat a strávený společně s ním, s ní i Ryanem. Ten byl ale spíše o víkendu zahloubán do svého učiva a přípravy na zkoušky. Ještě pomalu na ně nebyl čas a on se už připravoval. Zase na něm bylo vidět, že se snaží a chce dosáhnout velkých výsledků kvůli své princezně. Já zase přemýšlela nad věcmi ohledně prokletí a jeho zlomení po uvážení mnohých faktorů a poznatků jsem přišla na jednu strategii nebo cestu jak by to mělo vypadat. Po vyčtení z knih mě prvně napadlo sebe obětování, jenže jak jsem zjistila, není to takové, jaké by správně mělo být. Na všechno je ještě čas.
"Same, víš co mě tak trápí?" Hledím na jeho holá záda a jen přemýšlím jak mu nejlépe podat moje pocity a myšlenky. "Už nevím, zda jsme u sebe z pocitu lásky nebo povinnosti a zvyku. Ten plamen, který mě spaloval, pomalu mizí a někdy mám pocit, jakoby plně vyhasnul. Možná se mi to jen zdá z pocitu, že toho je hodně, událo se toho tolik, že ani nevím, co je pravda a co ne. Nebo je to předzvěst něčeho jiného a o mnoho smutnějšího." Své paže obejmu prsty a pevně je stisknu, v srdci posmutním a v myšlenkách se zhroutím jako domeček z karet. "Pokud to má tak být tak ať se stane, ale svůj slib vůči tobě nezměním." Oči nebyly sejmuty z jeho zad, pomalu se na mě otočil.
 


7 kapitola

21. října 2014 v 11:49 | Lumieree |  The Vampire, his life and I 3
Je to fuška ale nějako to zvládám, :D :D mám už i hotový další dílek této povídky o upírech, lidech, závodech a dosavadních problémů... je to takový oddychový díl, který bude už vplouvat do problémů, které je doopravdy čekají... Tak si ho i ta užijte.. A abych nezapomněla... Sny E.N. jsou už většinou přednastavené..


Při vstupu do školy, se dělo něco divného hodně divného. Mladou dívku přejel mráz po zádech a její cit pro kontrolu se pomalu vymykal z uzdy. Něco ji natolik dráždilo, že nevěděla, co má očekávat a neznala i samotný zdroj. Jelikož minulý den dostala co proto od Paula a zadal ji nějaké příklady, které měla vyhotovit, se rozhodla, že mu je donese do kabinetu. Nikdo neví, že bydlí v jednom domě kromě Daphne. Zaťukala na dveře a při slovech vstupte, vstoupila. Naštěstí, Paul má kabinet jenom pro sebe, takže tam mohla chvíli zůstat a zeptat se ho na něco. "Mám menší obavy." Na stůl položila papír s příklady a hleděla na svého učitele matematiky.

Rodinné dědictví

20. října 2014 v 9:47 | Lumieree |  Sny E. Nightmare
Wahá :D Je tu třetí předposlední kapitola od samotného uzavření této povídky, už je to dlouhá doba co pořád chci ji dokončit a nyní je skoro hotová, tak mi držte palce ať ji nezahodím hnedka při první příležitosti neuzavřenou díky posledním dvou kapitolám :D :D :D

A nyní něco k této samotné kapitole. Něco zvláštního se stane mezi Evelyn a Samuelem, bude ji to bolet jenom chvíly ale aby se toho zbavila tak se zavrtá do knih hledající odpověď. A po dlouhé době se objeví další z mnoha snů.



"Tak a máš ji někde?" Celé ty hodiny mě akorát jenom pobuzoval že má rodinnou knihu čar a kouzel, jak tomu začal nazývat. Což je snad Harry Potter? "Nedělej, nebo nebude sex." A hotovo, řekla jsem to na rovinu, na to slovo hodně reaguje. Popravdě mám štěstí na samotu a klid. Jeho ruce se semkly pod mým zadkem a přitáhl si mě k sobě blíž mezi roztáhnuté nohy. Obličej zabořil do mého břicha a pažemi vyjel směrem nad boky. Prsty jsem zabořila do jeho vlasů a lehce si s nimi hrála. Tuhle chvilku miluji a budu milovat, jinak mě štve. Ututlává to, boha jeho, asi ho zabiju, pokud to neřekne ale až potom co to skončí.
"Mám ji doma. Teda u tebe doma. V noci jsem ji tam přivezl a předal tvému otci." Narovnal se, lehce zaklonil hlavu, až si zvýraznil hrdlo, já měla sto chutí ho kousnout do krku jako upírka svou oběť. "Jenže menší problém." Moje zvědavost byla dostatečně jasná na to, abych nepoužila slova. "Nic v ní nebylo napsáno ani řádek."
"Cože?" Nechápala jsem to, "Nic tam doopravdy nebylo?" Tak tato informace mi do hlavy nešla. Jak něco nemůže někde být, když to tam musí být. "Dneska by měla dorazit ta moje tak uvidíme." Mám dosti velké pochybnosti, že to bude v něčem jiném. Že to nebude v knihách, možná jsem té staré babičce naletěla jako hloupá husa po flusu a nebo ne a je tam jiný problém.
"Co jsi to měla za obálky?" Hodně mě upozornil, já bych na ně málem zapomněla. Zohnula jsem se k tašce ležící na zemi a začala v ní hrabat, bílá byla parte, jenže ta černá mi dost vrtala hlavou.

6 kapitola

18. října 2014 v 12:37 | Lumieree |  The Vampire, his life and I 3
Mno jelikož a poněvažď jsem pomalu ve finále s povídkou Sny Evelyn Nightmare, tak tu lehce chci zakomponovat další pozastavenou aby to nějako vypadalo vzájemně navazující. V poslední době tomu psaní dávám, co proto. Nemohu říct, že se mi třeba nepřetrhne nit a nastane skrat, který nic nevyřeší a nebudu moct najít ani slovo ve své kebulince. Tak toho chci prozatím co nejvíce využít a proto jsem zase házím další díl povídky zaměřenou na silniční války a život dívenky po boku upíra a jejich přátel...
PS: je to psáno po hodně dlouhé době, tak snad se následně dostanu na stejnou vlnu


Rychlí odkaz na poslední dílek 5 kapitola


"Já už ani nevím co je za den. Mám v tom zmatek." Pohled vypadal, jako kdyby někdo právě spadl z nebe. Na stole ležela miska s čokoládovými kuličkami s mlékem a v ní lžička a vyrytým jménem do kovu. Po schodech někdo seběhnul a promluvil. "Chceš svést do školy?" Z dohledu byl pryč. Pomalu se někdo dal do těch kuliček. Ke stolu usedly další dva.
"Víš o tom, že ta holčina šla domů?"
"Ne…" Nahodila opravdoví překvapený výraz.
"Aha,…" Podíval se na ten výraz a jemně nevinně se zašklebil. "asi jsem si to říkat neměl. A abych dodal. Zavřu svojí pusinku, než ti tam nalítají mouchy." Vzal jí za bradu a zavřel otevřená ústa, která měla. Vrátila se raději zpět ke svým kuličkám. Nezbylo v misce nic ani kapka mléka. Vstala a odběhla si do pokoje pro tašku s učením a notebookem.
To mi alespoň nemohla říct, že jde? Tohle jí nedaruji.
Sešla po schodech dolů. U dveří na ni čekal její odvoz do školy. Připojila se k osobě. Venku nasedli na motorku. Venku sílila ještě zima na tento prostředek. Při cestě do školy se ponořila do svých myšlenek a trochu se zamyslela nad tím, co bude dělat.
"Zanedlouho budeš mít narozeniny ne?"
"No za necelých čtrnáct dní." Pohlédla na řidiče a jemně se usmála. "Bude ze mě velká holka." Zasmála se, rozhlédla se kolem sebe. To prostředí kudy jeli, vůbec neznala. Za ostrou zatáčkou, už to konečně poznávala. Do žil se jí vlila nejistota. Nevěděla v tu chvíli, jak by měla postupovat. Hlavně jak to všechno zvládat. Všichni jí cpali do hlavy, že je silná, a že to dokáže ale co když ne. Tato myšlenka měla u ní tu největší prioritu. Zanedlouho zastavili na školním parkovišti, za budovou, které bylo určeno jenom školnímu personálu.
Jako první z motorky slezla Am. Následně po ní Paul a pohled na školu poté kolem ní. V dálce zahlédl docela známou tvář. Nebyl jsi plně jistý, zda je to ta osoba, na kterou si vzpomněl. "Takže nakonec, jsi přišla." Z jeho úst to vyšlo s doprovodem lehkého povzdechu. Amanda po něm hodila velice zajímavý pohled. Opětoval. Rozešel se k budově školy, dívka se linula pomalu za ním. Položila se zase do svých myšlenek, k tomu, co je zač. Nechtěla přemýšlet nad narozeninami, co jí čekají.


Domov

16. října 2014 v 21:29 | Lumieree |  Sny E. Nightmare
Tak, a je tu kapitola s názvem Domov, je to trochu netradičně napsaný spíše jenom větší samotné odstavce ohledně dva a půl dne... Tak dooufám, že i to si užijete... :) A předem upozornuji, jedna z posledních kapitol a ty skoro poslední budou čím dál tím delší... :D :D :D :P


Naposledy sleduji venkovní prostředí nemocnice zpoza okna, jsou to teprve dva dny od úmrtí staré babičky a já mohu jít v klidu dál do svého normálního školního života. Jsem zvědavá, jestli tu školu taky dodělám. To je jedna z mých nejmenších starostí, mou největší je zachránit Samuela a konečně to ukončit. "Tati, pověz mi. Proč jsi mi to nechtěl říct?" Ani jsem nevnímala jaký má dneska tón a barvu hlasu. A možná mě to ani nijak nezajímalo, spíše jeho odpověď. "Proč. Já se tak dohodl se tvou matkou. Nechtěla ti moc o tom říkat, ví to stejně dobře jako já. A co se týče těch knih, existují obě dvě a jednu vlastníme my a druhá je v jeho rodě." Poznala jsem, že je mu to těžké říct. "Vím, protiřečím se, ale nechtěly jsme, abys to byla zrovna ty, která to podstoupí."
"Ano hodně se protiřečíš, otče." Má slova byla hodně ostrá a uvědomil si to. Musím to vyřídit jednou provždy. "Díky tobě všechny moje myšlenky, domněnky a plány mohu překopat. Už nevím, kdy co mám konat a kdy co ne." Objal mě kolem ramen, pevně k sobě přitisknul a políbil mě do vlasů. "A je ti odpuštěno, moc dobře víš, že se na tebe nedokážu dlouho zlobit." Otcův stisk mi připadá jako ten Samův. Kdo ví, i jak to dopadne.
"To jsem jenom rád." Stisk se ještě více prohloubil a následně pustil, jen zašramotila moje cestovní taška a pomalu zmizel z pokoje. Já šla chvilku za ním, akorát jsem se zastavila v pokoji, kde zemřela stará paní, a vybavila jsem si, jak sedí na posteli a mile se usmívá. Venku na mě čekal obrovský kočár na čtyřech kolech a přitom hodně dlouhý, ano přijel si pro mě limuzínou a v klidu s velkou spokojeností dorazila domů. Tam na mě čekalo to největší překvapení, mamka se přijela na mě podívat.

Kniha

14. října 2014 v 18:27 | Lumieree |  Sny E. Nightmare
Taak a je tu po delší době další kapitola, tentokrát s názvem KNIHA, popravdě jsem se hodně dokopávala k tomu abych ji dopsala a vůbec celkově napsala a zapojila k tomu moje mozkové buňky, však to někdy znátě, že máte rychlejší prsty než samotný mozek :D : D A to se mi dělo u tohoto dílu, snad se to nechá číst. :D :D Ale abych k tomu taky něco řekla ... Tady se Evelyn setká s někým dalším a novým jenom na velmi krátkou dobu a řekne ji pravdu... nebo ji spíše ta osoba objasní několik věcí...



Je to několik týdnů od mého probuzení z bezvědomí a vstání z mrtvých. Sleduji dění venku zpoza nemocničního okna a mříží. Hyzdí to nádherný výhled na protékající řeku a jejího okolí a blízkého prostředí nemocnice. Sleduji některé starší babičky, jak jen sedí na kolečkovém vozíku a velmi se usmívají ke krásnému slunečnému dni. Kdo ví, jak já budu vypadat v jejich věku, zdali, se ho taky dožiji, tož otázka. Někdy mám obrovskou chuť si s nimi popovídat nebo alespoň s jednou. Je už hodně stará a přitom se stále usmívá, za zlého počasí, na každého, který projde kolem ní a hlavně na mě. Já mám nevýhodu v tom, že nesmím stále ven. Ráda bych se prošla, ale podle doktorů mám stále slabé tělo a nesmím se namáhat a už vůbec chodit do chladnějšího podzimního období. Popravdě už mě to nebaví sedět zavřená v jednom pokoji. O mnoho věcí jsem přišla, ale zase mi výpisky z hodin dělal Samuel, takže jsem prakticky přišla o jinou část toho všeho. Už se těším, až tahle starost bude, zamnou. A ano, nyní jsem na normálním pokoji sama, ale vedle mě leží jedna babička, která sedává venku. Někdy mám zvláštní pocit, jako kdyby mě svým způsobem znala a něco ke mně měla. Nevím je to jenom můj osobní odhad a obyčejný pocit.

Konec či začátek?

8. října 2014 v 11:16 | Lumieree |  Sny E. Nightmare
Hem, hem, je tu další z mnoha dílů této povídky, popravdě už nevím, co bych k tomu měla psát. Asi mohu něco maličko prozradit ohledně tohoto dílů. Evelyn se něco stane a možná jí to dá i odpověď na její otázku? Kdo ví to je ukryto v tomto díle.




Už se toho zase stihlo hodně, o víkendu, jsem spala u Samuela, kam mě odvážel samotný táta. Nechtěl, aby mě zase buď on, nebo můj milovaný někde hledaly. Za některé věci v tomto ohledu jsem byla velmi ráda. Popravdě mohu říct, že něco společně řešily a mě nechaly stranou, jaké to zahanbení moje. Já to taky chtěla vědět, prostě ne. Ona to vědět nemusí, však to jde kolem ní. Ale druhý den ve škole mi to bylo řečeno s láskyplným hlasem. "El, vadilo by ti, kdybych bydlel s Vámi u tebe doma." Já měla asi nějak porouchané sluchové buňky. "Cože?! Ještě to jednou zopakuj." Ne že bych na něj vyletěla, ale moje překvapení bylo velmi znát. Po celou společnou dobu, jsme seděli na lavičce za rohem školy. Byl tam klid a málo kdo tam chodil na oběd. "Jo, jestli by ti vadilo, abych žil s tebou a tvým otcem u Vás doma." Usmíval se jako sluníčko, viděla jsem to nadšený v jeho očích. Nikdy by se mi ani o tomto okamžiku nezdálo, pevně mě objal. Já mu zase nedokázala odpovědět, zda ano nebo ne. On tu svou už znal, stejnak bych mu řekla, že to tak chci. A tím byl můj víkend dovršen krásným překvapením, ještě v ten den. Už měl připravený část mého pokoje a hlavně mi ubylo moje věčné roztahování.

Zlý sen

6. října 2014 v 13:47 | Lumieree |  Strážci Netvorů: Potomek Andělů
Hu, máme tu další dílek, nevím kolik jich ještě plánuji do konce této povídky... Ale no pokud Vás to baví, jsem jenom ráda .... :)


Nikdy nedokážete pochopit tu věc, dokud ji neztratíte. Já mám výhodu v tom, že stále držím v rukou poklad a dokážu si to uvědomit, že to mám. Mnoho lidí, na to nedbá a pak to dopadá špatně. A nebojte, uběhlo několik dnů od našeho navrácení z dovolené. Při vstupu na školní půdu se mi udělalo zle, tak že to není ani popsatelný. Zase vidět ty ohavné obličeje. Jen si říkáte, abyste měli zase prázdniny a vypadly od těch obličejů někam hodně daleko. Jenže to ještě nejde, musím si chvilku užít školy a potom mohu skončit.
Ale mým úkolem je nyní dokončit to co musím. Musím tento příběh dotáhnout do konce. Už nemohu se déle dívat do umírající tváře mého milence, kluka a přítele v jednom. Čím dříve to skončím, tím lépe to dopadne.

Kam dál