Kapitola 3-Vánoce proti Samotě

20. března 2010 v 3:40 | Jannie&Lumieree |  Fallen Angel-Kapitoly

Kapitola 3 -Vánoce proti Samotě

Napsaly:Lumieree a Jannie

Info: Tahle část je o tom ako Alice žije svuj jakoby nový život bez Marka,a taky jak se s tým vyrovnáva.Jako první bod proto se rozhodla přijmout nabídku kňeze Viliama,strávit Vánoce s ním a Frederikem.Více se už dočtete v příbéhu samotném.......

Alice byla nadále zničená tým vším že uplně zapomněla na duležitej svátek jakím sou Vánoce.Až jedného dne se ji kněz Viliam nezeptal jestli nepojde i z Frederikom slavit Vánoce k nim,Alice to přijala protože pocit samoy ji těžil.

Ted je den před Vánocema a Alice se připravuje jít ke kňezovi Viliamovi.
Stále se připravuje a jde za Frederikem který si hraje.
Frederik ten si hraje v obývaku zatím u Alice doma a pak odvráti pozornost na Alice "Jak dlouho budeme pryč?" zeptal se.
"Nevím zlatíčko moc dlouho ne." Přijde k němu a sedne si vedle něho. "Doufám že moc dlouho ne."
"Celý Vánoce? To sou 3 dni žejo?" ukáže Alice 3 prsty protože Frederik je inteligentní dítě po svém tátovi Scottovi.
"Ano to jsou tři dny." usměje se a pohladího po hlavičce.
"Bude tam i andělíček?" zeptá se a jho velike zelene očká se zalesknou.
"No měl by tam být. To nevím přesně ale asi ano. Nic ti slibovat nechci zlatíčko." Usmívá se i přes ten smutek.
"Pujdeme už?" usmeje se a obejme Alice hned ji pustí a uklidí si hračky ze kterími se hrál.
"Když jsi tak nedočkavý tak půjdem." Pomalu se postaví a čeká na Frederika.
Frederik hned pricupitá k Alice "Juchuuuu" je celej zvědavej jak to asi vypadá u kněze Viliama.
"Ještě tě trochu oblíknu a potom půjdem ano?" Zeptala se ho jemně.
"Dobrá"smíři se s tím že Alice zbytečne zdržuje.Aspon mu to tak připadá v jeho nedokavém okamihu.
Sedne si k němu do dřepu a do ouška mu řekne. "Ten kdo počká bude mýt ještě větší štestí než bude mýt tedka." Potom se zase zvedne a usměje. "Počkej taky." Odejde pro teplejší mikinku či bundu a potom se vrátí zpět a navlékne ho do toho.
Nechá se pokojne navléknout do teplejšího oblečení a čeká na povely Alice.
"Hotovo můžem jít." Sáhne si po bundě a jde pomalu ke dveříma přitom si navlékne bundu.
On jde poslušne zaní beze slova.
Vyjde pomalu z domu a počká na Frederika až vyjde a poté zaním zavře a zamkne dveře od domu. Jdou pomalu ke svému sousedovi čím je kněz Viliam.
Frederik ten se predíra sněhem za Alice
Vezme Fraderika do rukou aby nemusel chodit ve sněhu. Dojdou před dům Viliama a zazvoní. Koukne na Frederika. "Už se těšíš?"
Frederik jenom pokíve hlavou pro souhlas a obejme Alice.V tom se otevřou dveře domu a vijde kněz Viliam "Vítejte"usmeje se a ustoupi ze dveři aby mohli vejít.Pote co vejdou tak zanimi zavře dveře"Popravdě řečeno ani sem nečekal že se odhodláš přijít,Alice ale jsem naozaj rád že seš tady" dodá.
Vešla dovnitř. "Děkujeme za přivítání." Koukne na Viliama a potom na Frederika kterého stále drží v rukou. "Nechtěla jsem zůstat sama s Frederikem a on se zase těší jak to tu vypadá a jestli uvidí Rafaela."
Frederik štouchne do Alice aby ho položila na zem."No nevím jestli Rafaela uvidí protože ten tajemnej kluk je tajmnejší než sem myslel a ted chodí často prič že i pochibuju že pŕijde na Vánoce.Jinak tu i přespíte?" ŕekne Viliam a kráči do kuchině.
Nato položí Frederika na zem. "To nevím jestli tady přespíme. Chci nechat tohle rozhodnutí na Frederikovi. Jeho se jedině zeptat. A je i škoda ža tu Rafael nebude."
Frederik jde za Viliamem "Alice ja tu chci zůstat" tahne Alice za sebou.Viliam zatím v kuchini vaří jídlo na Vánočni večeři.
Jde za Frederikem. "Nebudu ti to vymlouvat zůstat tu můžeš pokud to nebude vadit Viliamovi."
Frederik si sedne za stul a zašklebí se vítezně."Mne to vadit nebude,v mém domé je každý vítan"řekne Viliam.
Pokývne hlavou. "Tak to děkuji." Podívá se na Viliama a poté na Frederika.
"Frederiku nechceš něco k pití? A ty Alice?" zeptá si Viliam a nato Frederik kívne hlavou že jo a Viliam mu do sklenici nalije pití.
"Ne děkuji zatím nic nechci." Pousměje se a sedne si ke stolu.
Viliam mezi tím vaří "Oslavovala si jako malá Vánoce?" zeptá se Alice.Frederik pije pití co mu dal Viliam.
"Ano oslavovala jsem je." Klidně Alice odpověděla.
"To je dobře aspon mi pomůže udělat stromek" pak koukne na Frederika "ozdobovaní bude určitě bavit Frederika" Frederik jenom kíve hlavou.Pak přijde do místnosti Rafael a zeptá se "Nepořebujete neco pane Viliame?" prohlídne si Alice a Frederika a stále ma svuj láskavy pohled."Ne nepotřebuju a už sem ty jednou řekl že tě nechci zničit"řekne Viliam.Frederil se rozběhne za Rafaelem a obejme ho kolem nohou"Andělíček" je celej štastnej.
"Pomůžu a ráda." Poté se podívá na Rafaela a na štaestného Frederika. Usměje se a má zase pocit štestí ale ne na dlouho dokud jí zase nespadne do klína ten smutek, který prožívá ještě do teďka.
Rafael pohladí Frederika po hlavě"Psssstt..." Frederik pak pustí Rafaela a sedne si zase za stůl.Viliam si udělá čaj a jak jde z horucou vodou tak narazí nechtíc na Rafaela a rozleje mu horucu vodu po těle "Jejda promin"Viliam se vystrašene podíva na Rafaela a překvapí ho že to s ním ani nehlo "tebe to nepáli?".Rafael koukne na své mokré triko"Ja......" hleda co říct no nezná klamství tak nemůže ani zalhát.Viliam naštestí jejo mlčení bere jako že je Rafael v šoku "Sundej si triko" přikáže Viliam a odejde si pro ručník do koupelny.
Alice však koukne do stolu a zase ten smutek naní padá. Už si sama říká co bude dělat sama bez toho koho opravdu milovala. Na prstě má pořád snubní prstem který jí dal Mark k zásnubám. Dívá se do stolu stále a začne přemýšlet a vzpomínat ikdyž jí to trápí.
Rafael si vahavě sund triko a rychle odejde prič jakoby zmizel.Viliam se vráti "Achjo..to bych chtěl vidět co ma tan kluk v mysli,abych ho vědel pochopit" pak se podíva na Alice "Alice? Pokoj máš z Rafaelem pokud ty to nebude vadit"řekne a z podlahy setre vodu.
Alcie vzpamatuje se. "Eh?.... Jo dobrá vadit by to nemělo." Už tam byl slyšet ten smutek ale i trochu radosti. Radost z toho že Frederik je štastný tedy alespon to Alice tak cítí.
"Máš tu nejakí véci sebou?" zeptá se ještě Viliam. Frederik je zatím ve své fantazii.
"Ne nemám. Jsem nevěděla ža tu zůstanem." Snaží se ten smutek překonat.
"Tak si jdi pro věci ja se zatím postarám o Frederika" snaží se bejt k Alici milý aby ji nebylo ještě hůř.
"Dobrá za chvilku se vrátím." Pomalu se postaví a yde si k sobě po nějaké věci.
Viliam jak slíbil se zatím stará o Frederika.
Došla k sobě a tam si připravila do menší cestovky věci jak pro sebe tak pro Frederika. Přitom jí občas ukápne nějaká zbloudilá slza.
Frederik si hraje z Viliamem a šli polu začít ozdobovat stromek.
Má něco málo zbaleno. Sedne si do křesla a koukne na snubák a potom někam do zdi. Musí se překonat aby to nevzdala.
Oni pomalu spolu ozdobují stromek.Zatím si jenom vybírají co tam dají a rozmotavají vanočni světlá co mají jít na stromek.
Zvedne se z křesla a vezme do ruky tašku a jde zase zpět k Viliamovi domů. Trochu se zamýšlí a hledá přijemné vzpomínky, takové které by jí zahřály na srdci.
Rafael sedí na okne stále bez trika a koukne na Alice,protože z uhlu kterem je je naní perfektně vidět.
Nenašla žádnou pořádnou vzpomínku nato aby jí to srdce zahřálo. Zastvila se a tašku pustila na zem a sklopila hlavu k zemi. Nabírá sílu nato aby nevypadala jako někdo kdo nechce už žít či jinak působyt na ostatní.
Frederik viběhne ven za Alice a tahne ji dovnitř "Alice...pojd se podívat ten stromek bude pěkne zářit"je velmi štastný protože ješte ani jednou nikdy pořádne neoslavoval Vánoce. Rafael koukne do nebe"Jak dokážeš jen odelit a zblížit.A pritom nám si dovoli aby nám zub času neublížil" pošeptá.
Rychle vzala tašku a šla za Frederikem který je štastní a to jí to trochu utěší a musí se nadtím usmát. "Jo jo už jdu."
Vtáhnul ji dovnitř a kouknul na stromek"Tak niiiic už nesvíti" zahlási a přitom se pousměje."Alice jdi se vybalit,pokoj máš nahoře první dveře v levo" řekl Viliam.
Došla tam zaním a potom řekla "To nevadí přístě mě to ukážeš ano?" Odvrátila pohled na Viliama. "Dobrá. Jak říkáš."
"Ano" kívne pro souhlas a zase pomáha Viliamovi rozmotat všechny ozdoby.
Jde pomalu do pokoje do kterého jí poslal Viliam. Rafael v pokoji kouka ven z okna je bez trika a na jeho zádach od obou ramen po lopatkách mu lemuje veliká jizva,zřejme po křídlach.A po celích zádach ma jizvi jakoby ho nekto mučil.
Přijde před pokoj a poté zatuká na dvéře,přijde jí to trochu divné.
Rafael řekne "Dál.." a pritom se díva do zemne zapřenej o okno.
Vejde dovnitř. "Promiň že ruším. Jen si odložím věci a poté zase odejdu." Koukne na Rafaela.
"V pohodě,nerušíš" usmeje se a nazvedne hlavu a uvědomi si že je k ni otočenej tak že by mohla vidět jeho jizvy tak si vezme pomalu triko a obleče si ho.Ikdiž už ví že ten pohled co naho uprela kdiž vešla tak už je viděla.
"Jak říkáš." Odložila si jenom věci nějak si je nevybalovala. "Nechám tě zase o samotě." Pomalu se otočila ke dveřím otevřela je.
"Nikdy nikdo není sám nato nezapomeň" usmeje se láskavě "a proto samota neexistuje."dodá a vijde ven z pokoje cez Alice se nějak dostal.
"Dobrá nezapomenu na to." Trochu jí udivilo jak se přesní dostal ven. Oklepala se a potom též vyšla ven a zavřela za sebou dvéře. Opře se o dvéře a trochu se zamyslí. Rafael přijde k Alice blíž a prstama se dotkne koutků jejich rtů a udelá ji usměva pritom nani kouka láskavě z usmevěm a pokojnim pohledem.
Podívá se se na jeho laskavý usměv a na jeho pohled. Začíná jí zajímat proč je vždy tak štastný a spokojený. Je to pro ní záhadou. S jeho přítomností se jí dělá líp než aby myslela na zesnulého Marka myslí na to jaké to je být štastný ale jen ta osoba jí k tomu chybý. V tom je ta brána aby mohl být člověk znova štastnen.
"Tvůj přítel,Mark.Našel pokoj,pokud si to někto takhle přál v tom případe tys nemněla bejt s ním"chitne ji za ruku a v ni dokázal udělat zase to teplo a pocit bezpečí "nebud smutná,bud štastná pro ty chvíle co s tebou zažil.A tým sa jeho pouť skončila" ikdiž mluvi vážne tak jaho usměv a pokojni pohled se nezastaví.
"Pokusím se. Není to zase tak jednoduché jak se může zdát." Oči se jí tím trochu zaplní slzami ale snaží se ovládnout své pocity i když jí to moc nejde. Po tváři jí stekla opět jedna zbloudilá slza z jejich očí.
Druhou rukou ji setře slzu a díva se ji upřimne do tváře."Alice,tým že ted nejsi štastná nutíš Marka aby nenašel pokoj dokud nebudeš štastná" usmeje se povzbudivě "život jde dál a člověk může milovat a ctít si někoho více krát.A ted ty neříkam tým že máš nanho zapomenout.Ale žít jako každej den,žít jako nový život".
Sklopí hlavu k zemi a chvilku mlčí asi nemá co říct. Poté jí zase zvedne a zahlédne mu do očí a poté jinam. Její pocitiy jsou smíšení nemůže si vybrat který by byl vhodnější pro tu chvíli. Najdnu stranu chce odejít a přemýšlet na druhou stranu chce zůstat ale neví jak se zachovat a ta třetí strana je že zůstane taková jaká je ale stím že se pořádně nevyrovná stím že Mark zemřel. Stále mlčí.
Trochu mu probleskne hlavou jestli si pamatuje něco ze dna kdy ji zachránil život a pak její pustí ruku a sundá ji jemně z ruky snubní prsten od Marka "Spomínky si nech jako hřejivou spomínku a ne tu zlou."do ruky ji vloží snubní prsten "Schovej si ho,ale nedavej si ho na ruku aby si viděla to zlé" řekne a pak jde prič protože ví že ted je to jenom naní.
Nic zase neřekla jenom se podívala na snubní prsten a poté na Rafaela jak dochází pryč.
Ještě se otočí a usmeje se.

Je noc a vyzdoba stromku je už hotová a vše kolem Vánoc taky,Viliam a Frederik už šli spát.Jenom Rafael se nenacházi v domě.
Alice se nachází v postely schoulená do klubíčka a ještě vzhuru jetšě trochu přemýšlí a přitom si hraje se snubákem. Nedala jsi ho zpět na ruku, stiskne ho v dlani a potom zavře oči a pomalu usíná.
Rafael vejde do pokoje,oknem.Je to trochu divné protože pokoj je na druhém poschodí.Sedne si na gauč a vezme do ruky knihu která je trochu se zlatím lemovaním,po staroveké řeči je tam napasané Biblie.Odloží tu knížku na gauč a kouka na Alice.
Alice po nějaké kratší době usnula. Zatím spí v klidu od té havárie se jí trochu špatně spí pořád si promitá to co se událo předtím než se vybouraly. Vlasy jí padají jemně do obličeje a je vydět jak v klidu dýchá a spí prozatím.
Rafael on nespí ani nikdy nespal.Postaví se a přijde k Alice sedne si k ní z ruky ji vezme snubní prsten a položí ho na stůl.Z tváře ji odhrne vlasy a chitne ji za ruku a zavře oči.
Cítí jen jemné dotyky ale jinak spí v klidu dál. Vypadáto kdyby jak v spánku s tím vyrovnávala ale asi to je opačně. Připomíná si furt ten jeden den dokola každičkou noc a to jí nutí být stále smutná.
Otevře oči a ješte pevnejc stiskne Alice ruku.Něco začne potichu říkat ale v jiném jazyku.Ruce se mu rosvíti a snaží se oto aby byla Alice v spánku klidná a pokojná.
Upadá do hlubšího spánku. Poté by její sen neměl být žádný problém. Opět jí spadnou vlasy do obličeje, zakryly jí půlku obličeje. Jemně hýbne prstami té ruky za kterou jí Rafael drží.
Drží ji dál za ruku a ruce mu přestanou svítit a do okna zasvíti světlo měsíce.Trochu to zasvíti na jeho tvář která se pod tym světlem začne jemne třpitit.
Upadla do hlubokého spánku. Dalo by se říct že její myšlenky jsou vypnuty a nic jí nebude trápit tu noc. V poklidu dýchá a spí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama