Kapitola 4-Malak

25. března 2010 v 21:42 | Jannie&Lumieree |  Fallen Angel-Kapitoly

Kapitola 4-Malak


Napsaly:Lumieree a Jannie

Poznámka: Tahle část je pokračováni Vánoc ktere Alice trávi v pokoji.A po dlouhem čase se možna citi trochu lépe.


Je den vánoční,venku padá snih a uvitř domu Viliama je príjemne teplo.V obívaku čeká stromek,v ledičce pripravene jídlo a nedočkaví Frederik v jednom z pokojů,ješte spí.Z hlavní síni se ozýva zvuk piana.Jemná melodie je okozujíci a jemna jako sneh co venku dopadá na zem.
Alice má otevřené oči a dívá se po pokoji. Ještě trochu přemýšlí ale ne moc. Pomalu se zvedala z postele. Má na sobě samozřejmě oblečení. Když se protáhne tak si jemně prohrábne její vlasy.
Z dolu se ozíva stále příjemna melodie piana na kterém hraje Rafael.Uplně neznámou písničku,která asi není ani nikde napsaná.Rafael hraje dál a potichounku si spíva slová v jiné reči.Jeho hlas je přijemni a skvěle zapadne do písničky.Písnička jakoby ukazovala pohled na svět v bolesti a láske,podle toho jak Rafael znížuje zvišuje tony a hravo si s nima hraje.
Alice se upravila nějak aby vypadala kulturně. Poté vyšla z pokoje a hnedka se jí zalíbyla ta písnička co Rafael hraje na piáno. Strašně se jí líbí.
V tom z jedneho pokoje vijde Viliam a taky se zaposloucha do ušlechtié a okouzlujíci melodie.Rafael hraje dál no přestane spívat a rychle zvišuje tóny jakoby ho naháněly.Jako kdiž líška nahána zajíčka.
Stále poslouchá písničku a jak se jí hrozně líbí tak se u toho usmívá. Jde pomalu dolů se podívat odkud to jde.
Viliam se jde podívat a kdiž uvidí Rafaela zastaví na schodech a posloucha.Rafael písničku zakončí a začne druhu spíva dotoho "Dobru noc má milá,dobru noc.Nech ti je sám pánboh napomoc."zaspíva jemně a pak zvyšuje tóny "Dobrú noc,dobre spi.Nech sa ty snívaju sladké sny" a pak pokračuje dál ale přestane spívat ale už jenom hraje na pianu.
Začne jí to dosti zajímat.Zastaví za Viliamem a též se podívá na Rafaela. Na tváři se jí objeví ještě hezčí usmev. Poté odstoupí o jeden schod víše. Zase se trochu zamyslí a přitom se podívá do země.
Dolu zanimy přijde i Frederik a ten taky zastavi na schodech chvíli posloucha a pak jde k Rafaelovi a preruší o ve hraní a obejme.Rafael se postaví ze židle vezme Frederika do naruče kterej ho zase obejme "Dobre ránko" usmeje se Rafael."Vždyt před chvili si spívat dobrú noc"namítne Frederik.
Alice odtrhne jí to od myšlenek a potom sejde též uplně dolů a zastaví mezi zase mezi dveřma. "Dobré ráno." je v lepší náladě než předešlé dny. Usměje se a koukne na Frederika.
"Dobre ráno" řekne Viliam a Rafael a Frederik jenom zakíve z usměvem Alice.Pak si Frederik položí hlavu na rameno Rafaela a pokojne usína zase.Rafael se podíva na Frederika s jeho milou tváři a usmeje se "Spinkej,dneska maš težký den" pošeptá mu.Zatím se Viliam vytratí do kuchině.
Alice sleduje Rafaela s Feredirekem a potom se koukne jinam do země opět a trochu se zamyslí moc dlouho to netrvá. Odtrhne se znova od toho a koukne na Rafaela.
Rafael sarostlivě kouka na Frederika a Frederik mu usne v naruči pak jde z Frederikem do pokoje kde Frederik tuhle noc spal a tam ho položí do postele a přikrije a vykrade se potichu z pokoje a jde za Viliamem.
Alice pomalu si sedne v obýváku do křesla a zavře oči. Sní,jen si přehrává dobré vzpomínky ale od toho dne kdy zemřel Mark se jí tam objevuje hlavně Rafael i když je třeba i v pozadí. Začíná jí zajímat možná čím dál tim víc než předtím.
Rafael přijde za Viliamem zeptá se ho jestli neco nepotřebuje ale dostane zaporní odpověd a taky odpověd že sou Vánoce a že si ma Rafael odpočinout.Tak jde tedy do obývaku a podíva se na Alice a usmeje se a sednesi do křesla.
Alice odvrátí svůj pohled na Rafaela a též se usměje ale od myšlenek jí to neodtrhlo. Přemýšlí pořád nad tím vším jak na sebou tak i nad ostatními.
On odvráti pohled do stropu a zamyšlene řekne "Co si pamatuješ ze dne kdy ten kluk,Mark zemřel?" zeptá se jemně ale myslel to v dobrem.Nechce vzbudit v Alice smutek ale chce vědet jestli si pamatuje jak ji léčil.
Trochu se zamyslí nadtím dnem. "Asi skoro nic jen doteky na tváři a potom co mě odvezly do nemocnice." Řekla mu to jakstač dobře ale uvnitř jí to trochu zatahalo.
Podíva se na Alice postaví se a přijde k ní a klekne si k ní do dřepu a chitne ji za ruku."Jen nebud smutná" usmeje se povzbudivě.
Trochu se zarazí ale nedáto znát. "Pokusím se. Neříkám že to tak bude ale o pokus to stojí." Opětuje usměv ten jí k tomu usměvu nutí nebo má takový pocit.
Zůstane nachvíli mlčet a kouka do tváře Alice a jemně ji oboma rukama drží za ruku.Na jeho krásnou bledou tvář zasvíti slunce a vipadá trochu jakobi se třpitěl.
Trochu se mu zadíva do tváře a usmíva se dál.
"Takhle to je dobrý" ten se usmíva pořád,ani známka toho že by byl nestastný nebo smutný.
"Jak říkáš. Ale co je na tobě tak ůžasně zvláštního je že furt rozdáváš radost a dokážeš pomoct. S čím koliv." Koukne do země a poté zpět na něho.
Zasmeje se pobaveně "Je to má práce,muj ukol rozdávat radost a pomáhat lidem.Sem nato stvoření" milej pohled.Podíva se do okna že přestalo sněžit a znova na Alice.
"A kdopak teda jsi že je to tvá práce? Pokud ti to vadit nebude když mě to řekneš." Je trochu zvědavá.
"Pomocník..." nedořekl to protože nechtěl."A ktopak seš ty kdiž se ptáš?" zeptá se aby vrhl světlo na jinou tému.
Trochu se zase zarazí ale moc. " Mno tak určitě trochu zvědavá holka. Jen kvůli tomu že takovíto pohledný kluk dokáže dívku rozveselit. Už jen proto že pomáhá a jeho usmev je tak krásný a dokáže zahřát a zapomout na ty špatné myšlenky." Řekla mu to od srdce. Koukla se mu znova do tváře.
"A jak moc ty udělá dobře kdiž ty řeknu kto jsem?"zeptá se.
"Ale pokud to chceš nechat na jinou chvíli tak to nemusíš říkat. Docela to i chápu." Trochu to odstranila nechtěla mu třeba něco přidělat kdyby se dozvěděla pravdu ale uplnou pravdu.
Usměje se a zvedne se pustí Alice ruky a přibliži se k jeji tváři a pak k uchu a do ucha ji zašeptá "Jsem malak".Pak se oddáli a čeká na jeji reakci a dost pochibuje že Alice umí staroveký význam hebrejskeho slova malak.
Trochu znejistí a koukne na Rafaela ale neví co to je takže má štestí. Začne trochu přemýšlet ale vzdáto. Radči mlčí a nedává na jevo že prohrála.
"Mněla by si se vidět jak vypadáš" nazvedne ji hlavu k sobě kedže Rafael je vysokí odní a ona ješte k tomu sedí."Možna jednou budeš vědet co to znamená.Nic nevzdavej dokud si neprohrála uplně "usmeje se.
"Jak říkáš. A vypadám hrozně to se kldině přiznám."
"Ne tohle sem nemyslel.Myslim tvou lidskou zvědavost"usmeje se a odejde prič.
"Eh?" tak trochu si udělala menší trapas ale to jí moc nevadí. Vstane a jde za Viliamen do kuchině zapoěmla se na něco optat.
Viliam je v kuchini a připravuje se že pujde do kostela.
Alice dojde zaním do kuchině. "Viliame? Mohu se na něco optat?"
"Klidně,ptej se" podíva se na Alice.
"Nebude ti vadit šteně v domě?" čeká jeho reakci má dvě možnosti.
"Ne nebude"pote jde prič" vždy sem chtěl mít šteně tak aspon na dobu kterou tu budeš tu nějaký bude" pak odejde ven a jde směrem do kostela.
"Dobrá." Stihla to říct než odešel do kostela. Poté se sebrala a šla si domu pro Gabriela.
Naštěstí Frederik spí a Rafael zůstal v domé kdiby se neco stalo.
Alice rychle si došla pro stěně jménem Gabriel. Pomalu se sním vrací zpět.
Gabriel radostně oblizuje Alice tvář kedže ho Alice nosí v naruči jako miminko.
Alice usmíva se a nechvá se trochu olizovat. Vejde sním do domu Viliama a zavře a yde dál do domu.
Gabriel vyskočí z naruče Alice a utíka k Rafaelovi a čuchne k němu a začne poněm skákat "Ehm...Gabriel vím že maš hlad ale neskač pomně" řekne Rafael a Gabiel přestane poněm skákat jakoby rozuměl Rafael Garielovi a Gabriel Rafaelovi,protože odkud Rafael zistil jmeno Gabriela a to že má hlad je pomerne divné.
Alice slyšela Rafaela jak mluví na Gabriela. Na chvilku se zastavila někde kde nebyla pořádně vydět. Zamyslela se a poté šla dál jakoby že nic.
Rafael jde do kuchině a dá Gabrielovi něco k snědku a Gabriel se do jídla hned pustí.Pote Rafael odejde prič z domu jakoby se uplně vytratil.
Pořádně ani nestihla zase Rafaela ale jako sám osobě jí zajímal jak to dělá a co ja fakticky zač. Její hlavou se furt honí slovo "malak".

Uplinulo pár hodín a Viliam se vrátil aby mohl z Alicou,Frederikem zahajit Vánočni večeři.No Rafael,nikde.Po něm jakoby se slehla zem.
Alice čekala v obývacím pokoji. Na Klíně má spícího Gabriela hladího samozřejmě ho hladí a sledujeho.
Frederik přijde za Alice "Pan Viliam říka že máme jít na oběd" usmeje se vesele Frederik,pri správe kteru podal Alice.
Koukne na Fraderika a posumějese. "Dobrá jak říkáš." Pomalu nadzvedne Gabriela tak aby ho neprobudila a položího do křesla a vstane.
Frederik cupitá do kuchině kde Viliam už čeká z nachystaním jídlem a sedí u stolu.
Alice dojde pomalu za Frederikem do kuchině a koukne na Viliama a jemně se usměje.Posadí poté
Frederika ke stolu a sama si sedne vedle něho.
Viliam se rozhlídne "Rafael asi nepříjde" řekne trochu smutně a pak ruky uzavre do motlidby zavre oči a začne se modlit"Dekujeme Bože že mužeme dnešni den strávit tady,a že nám přinášiš dary..."a tak pokračoval dál až motlidbu ukončil a pustil se do jídla.
I když moc už v Boha nevěři tak tu modlitbu přijmula a jak jí Viliam ukončil se pustila též do jídla. Mezitím i trochu krmila Frederika jídlem.
Frederik už i dokázal jíst sám ale pomoc Alice se mu zišla.A tak Alice stravila krasni večer v příjemne atmosféře.
Po večeři šla uložit Frederika aby se vyspal na další den. Poté si šla sama lehnout. Gabriel nekde cupitá ale je blízko Alice. Když si ho všimne vezme si ho do rukou a odneseho sebou do pokoje.

V uplne noci do pokoje vejde Rafael a Gabriel poněm trochu radostne štěkne."Psssst..." podíva se na Gabriela a sedne si na okno a podíva se na Alice.
Alice zatu dobu usnula. Už se jí odost lépe spí.
Gabriel skočí Alice na postel a začne štěkat aby ji vzbudil a své labky položí Alice na ruku jakoby ji chtěl naznačit aby se vzbudila.Rafael sebou cukne jeho tvář je tak trochu jakoby svítila a na triku ma na lopatkách dvě velké krvavé škvrny.
Alice tím štekáním od Grabriela se pomalu probouzí. Otevírá oči ale v tom uhlu jak spí má jen Gabriela. Na tváří se jí objeví jemný usměv.
Rafael přestane pchvíli žárit a už vipada normálné jenom se mu trochu třpiťí tvář.Gabriel koukne na Rafaela a štěkne.
Alice koukne se poté na Rafaela zase si všimne toho že se třpití stále má na tváři jemný usměv.
Rafael "Nenech se rušit a spi" usmeje se mile a pote se postaví otočí se zadami k Alice a ted je i vidět jeho krev na zádach.Gabriel zaknučí a schouli se k Alice.
Alice chvilku se na něj dívala než se koukla na Gabriela. Dívala se na Rafeala do té doby dokud se sní neotočil zády poté sklopila oči a koukla na Gabriela. "Ano." Začala ho hladit.
Rafael vezme se skříne čisté triko a jde do koupelny zasvíti tam světlo a privre dveře a převlíka si triko.Gabriel začne tahat Alice ven z postele.
Alice pomalu veleze z postele a kouknena svoje štenátko.
Šteně tahá Alice směrem do koupelny za Rafaelem.Je zvědavej jako samotná Alice ale narozdíl odni on ví kto Rafael je.
Alice jde pomalu za štěnětem do koupelny. Když jí tam tak tahá.
Šteně vejde do koupelny a podíva se na Rafaela bez trika jak se opíra o umyvadlo a kouka na tečucu vodu.Na zadach ma na lotatkách dve veliké jizvy z kterích teče krev.Poté se podíva Rafael na šteně z usméěem jakoby ho to vubec nebolelo.
Alice zastaví tak trochu mezi dveřmi a koukne na jeho záda. Smutně se podívá do země a už jí to začíná pomalu sedět už jí i sedí slovo "malak".
On se otočí na Alice a usmeje se "Copak?" upre nani svuj milí pohled.Štěně jde pomalu prič.
Zvedne hlavu a neví co má říct přesně. "Musí to bolet když to děláš. Když ochranuješ lidi ty co jsi to zaslouží."
Jemně se zasmeje "Láska nebolí.Láska je nejvěčí dar Boží a nikdy bolet nebude." přijde k ní a usmeje se ji do tváře a pohladí ji jemně po vlasech.
"Ale já myslela něco jiného. Ty sám dobře víš co." Opětuje usmev. " Láska v tom je též taky ale tedka jde hlavně o toho kdo vykonává." Podívá se mu do očí jen na chvilku poté do obličeje.
"Ja toho vím mnoho." dve jizvy na zádach se mu v 5 sekundách zahojí a zůstanoutam jenom slabě viditelné ale stale viditelné jizvy dokonce i krev na jeho těle zmizela."V tvé hlavě je mnoho otázek" svou ruku ji položí na tvář přesne jak kdiž ji zachranoval.
Kouká se mu furt do tváře. "Ale na některé nejsou odpovědi. A pomalu ani není nikdo kdo by je zodpověděl."
Podíva se ji d tváře upřimně a mile"Některé věci nejsou tak jak se na první pohled zdáji." pak ji pošeptá do ucha "A na každou otázku by mněla existovat odpověd jen některý nechtějí odpovědet" otočí se a ze zemně zvedne triko a oblekne si ho.Nato že je noc Rafael vůbec nevipadá že by chtěl spát.
Trochu sleduje Rafaela. "Co když tu odpověd chce? Bude někdo kdo jí zodpoví? Nebo to už takoví nejsou?." Říkáto tak trochu schválně v otázkách.
Otočí se na Alice "Ty seš vážně zvědava holka.Za celej můj dlouhy život sem takovou zvědavou holku jako ty nespoznal" zasmeje se pri pohledu na Alicinu zvědavout i tvrdohlavost "Ja ty můžu odpovědet na tvé otázky pokud to bude v mích silách" dodá.
"To se ví. A i taková možná ještě budu." Koukne jinam a trochu se zamyslí.
"Vidíš a ted se neptáš.Tak se ptej"jde k umyvadlu a zapne vodu a pod tečucu vodu da ruku a kouka nani a pak vodu vypne.
"Tak dobrá. Proč jsem ještě tedy stále na živu? Proč jsem nezemřela při té havárii?"
Podíva se na Alice pokojním pohledem "Protože tvůj čas nenastal.A proč se to ptáš mně?".
Trochu se zamyslí. "Proč? Protože ty moc dobře víš jak to je tady na světě a kdo jsi. Zase když něco chci a jdu si zatím a vím že to nemá konec chci to dotáhnout."
Usmeje se jemně "Takže si už zjistila co je to malak,předpokládam" jde ke dveřím.
Odvrátí pohled jinam. "Ano zjistila jsme to co to znamená." Pustí ho mezi dveře tím že couvne do zadu.
"Řekl ty to Viliam?Kdiž se mohu zeptat" zeptá se a zastaví mezi dveřmi.
"Ne neřekl mi to ani jsem ho nato neptala." Koukne opět na Rafaela.
"Jo?A odkud to tedy víš?"podíva se na Alice,v jeho tváři je menší obava ale usměv a pokojna milá tvář mu nemizne.
Nakoec koukne do země. "Knihy a inernet.... Není občas špatné oprášit staré knihy." Všimala jsi toho obavu. Nechtěla to dát na tváři znát tak radči se koukla do země a místo toho se zamyslela.
Podíva se do zemně a rukami zakrije svou krásnou bledou tvář "Poslední otázka.Co je to malak?" zeptá se opatrně .Za celý roky neslyšel někoho kto by se onho tolik zajímal že si zjistil co je zač.
Zvedne hlavu a oči ale nepodívá se na něj. Dívá se do zdi. "Posel. Nebezský posel přesněji,Anděl." Řekla to tak trochu v klidu.
Rafael nic neřekne,mlčky se díva na Alice.Po někajaké době odejde prič a nic nato neřekne ikdiby rád ale nemůže.Kdiž Aice vijde z koupelny že ješte neco řekne Rafael už v pokoji není,a tak Alice ve věčím neklidnu usne.

V noci se ješě Rafael vráti do pokoje a je slyše jeho tichá motlidba"Bože,promin mi to.Ale ukol splním za každou cenu" tuhle motlidbu slyšela i Alice kedže se vzbudila jak Rafael došel no radej nic neřekla a usnula znovu.














 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kijo-chan Kijo-chan | Web | 30. března 2010 v 15:01 | Reagovat

páni....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama