Kapitola 5-Východ Slunce

8. dubna 2010 v 20:27 | Lu Janki |  Fallen Angel-Kapitoly

Kapitola 5-Východ Slunce

Napsaly:Lumieree a Jannie

Poznámka: V tehle části se dočtete o pravě o anděloch a jiné věci.Klidne mužete psát komntáře přímame kritiku.Ale nemyslíte si že tohle je podle pravího naboženství takže....


Je ráno,Alice se právě probouzi.Pri ní sedí Rafael a oboma rukama ji drží za ruku a díva se naní svím krásnim milím a příjemním pohledem.Světlo ranního slunce mu svíti rovno na tvář která se trochu třpiťí.
Alice upře jemně svůj pohlad na Rafaela a jemně se usměje z jejích úst je slyšet jemný ranní pozdrav"Dobré ráno přeji". U nohu jí samozřejmě stojí Gabriel a vrtí štastně ocáskem a přitom vyplazuje svůj jazyk.
"Dobre ráno" usmeje se Rafael a jemně ji pohladí po tváři "promin že sem včera tak pokriecki zareagoval na to co si řekla.Byl bych rád kdiby ses oblékla chci tě někam vzít" chvíli mlčí a pak dodá "neboj do nebe to nebude" pustí i ruku pohladí Gabriela a jde k oknu.
Alice nato přikývne. "To je v pořádku." Pomalu si sedne a též pohladí Gabriela jemně přes hlavu. "Ano,jak říkáš jestli chvilku počkáš hnedka budu." Nakonec vstane a vezme si nějaké čisté oblečení a jde do koupelny se převléknout. Gabriel mezi tím trochu poskakoval po postely jeho nešikovností trochu žhuchnul na zem ale hnedka se zvedl a přiběhl k Rafaelovi a zase vrtěl ocáskem.
Ten se podíva na Gabriela "Dej pozor na Frederika" pošeptá malímu bílimu šteněti.
Gabriel kýve hlavičkou a potom se roztomile rozuteče pomalu pryč ven z pokoje. Alice poté vyjde z koupelny převlečená a upravená aby neypadala jako nějaká čarodejnice.
"Můžeme jít?" podíva se na Alicec a prohlédne si ji.
"Ano můžeme." přikývne a jde pomalu ke dveřím. Jen se trochu zamyslí ale ne moc rychle. Gabriel utek k pokoji kde je Frederik. Jak mu to řekl Rafael.
Rafael se usmeje "Hádam nepujdeš pěšky,kdiž to je tak daleko"vezme Alice za ruky a kolem nich se uděla menší žára.Po chvíli se oba dva oběví na opuštěnem ostrově,na pláži.A je krásně vidět slunce jak vicházi a jak je rudé kdiž vzcházi.
Její potom trochu trapně. "Aha,tak nic no." Rozhlédne se kolem do kola a zadívá se na východ sulnce. Hrozně se jí to líbí ale moc najevo nedává jen se usmívá. "Děkuji ti."
"Prosím,neděkuj" namítne Rafael a pomalinku se procházi z Alice po pláži a sbíra správne slova jaký by ji řekl,proto je mnezi nima dlouha doba ticho a ticho,ticho jen je slyšet příliv a odliv vody.
"Tak,jak myslíš." Koukne na Rafaela a zamyslela se přitom. Ale na tváři má stále usmev,jemný usmev.
"Víš,za celé milióny let co žiju se omně nikto nezajímal tak jako ty.Aby zjistil kto sem.Už víš co sem ale...nevíš co tady dělám.To že víš kto jsem ohrožuje tebe i mně a posledných žijucich andělov.Vy lidi máte nesprávnou mílku o tom co anděl děla,otom kto je"v jeho hlase je vážnost sprevádzana z mnohími rokmi blesti a utrpení.
Trochu se kousne do rtu. "A ty pomě žádáš bud aby jsem o tobě nic neřekla nebo zapoměla to co o to vím. Je to tak?" Chvilka ticha"Máš pravdu nevíme co vy tady děláte pro nás na zemi jaké to musí být pro vás." Zvedne oči na jeho tvář a poté nakonec do očí.
"Vy anděla který sem já nazvete Archanděl.Anděl se zvláštnim poslánim od Boha,neco podobního sem i já.Musím sloužit ale ten který i řekl:Chráň anděli před démonmi...Tak ten je ted neším nejvěčím nepřítelem.Kedže samotého Boha stihnul Satan a on prohral.Sem jediní žijuci anděl co může bojovat,jediní anděl co má vysláni od Boha,jedina nadej pro anděle.Boh zabil všechny Archanděli jako byl Gabriel a Michal.Kdiž zjistí kto si,muže se tvou mysli dostat kemně a k ostatním andelům a kdiby byla válka tak se stane katastrofa.Lidi otom nevědí tak otom nikomu neříkej" řekne a zastaví a podíva se na východ slunce.
"Bát s nemusíš já nikomu o tobě nic neřeknu a ani nevím stejě k čemu by mě to bylo. Každý by začal říkat že jsem blázen a to moc nepotřebuji. A to co jsi řekl jsem v krátkosti četla když jsem hledala co to slovo znamenalo. Ale pokud chceš abych tě přestala výdat řekeni já to nějak udělám." Pomalu ani už neví co říká ale chce to udělat tak aby už nebyla moc a jeho očích kvůli tomu.
"Víš co znamená kdiž tohle andělovi řekneš?Že se v něm sklamala a proto ho nechceš vidět.Pokud mně nechceš vidět tak řekni ale ikdiž odejdu a nebudeš mně vidět budu stebou protože si v nebezpečí a nedovolím aby se ty neco stalo" podíva se naní rovno do tváře.
"Tak to není ale zase já chci uchránit tebe. Ty jsi o mnoho důležitejší než můj život pokud dobře vím. Ty chráníš lidi já jen přidělávám starosti." myslí to váže a říká svojí pravdu od srdce.
Podíva se ji mile a urimne do očí a pohladí ji po tváři "Každý život je důležití.A ten tvůj obzvlášt,máš totiž čisté,čestne a krásne srdce,na člověka.Bohužel pokud zabijí tebe tak zjistí že mně znáš.Za každou cenu se tě budou snažit dostat na svou stranu,dokonce i nekterí lidi sou démoni.Zatím sem v tomhle měste nestretnul žádniho ikdiž,oni se k tobě dostavaí i pomocou tvích snů.Anebo k tobě přichazaji v podobě tvích milovaních lidí.A chybu sem udelal ja.Proto ty chci říct promin ikdiž,pochopím,že odpustit mi bude težké a taky pochopím i kidž mi neodpustíš"díva se ji do tváře a slunce nanich zasvíti a on se zače zase trocu třpiťet.
Zadívá se mu do očí a jen chvilku poslouchala nevěděla co má uplně řict. "V tom odpuštení by neměl být žádný problém. Ty chceš dobro za každou cenu a uděláš pro něj všechno. A k těm milovaným,to může být třeba kdo?" Optá se ho pro zajímavost.
"Klidne můžou zatebou přijít ve snech nebo jen tak v podobě Frederika,kněze Viliama ostatních co máš ráda dokonce aby tě přesvědčili tak i mně ikdiž,v tomhle sem si není plně jistí.A tohle sou divní otázky.epší by byla otázka,jak se proti nim bránit?" kouka se ji do očí zdají se mu její očí zajímavé a podle nich se snaží vicítit co Alice právě cíti.
"Tak tedy se tě ptám,jak se mám před nimi chránit?" není moc zrvona dobře jen kvůli tomu co je Rafael doopravdy zač a co může nastat má v sobě, smutek, strach a bolest,neví co má dříve vybrat. Její myšlenky lítají jen kolem Rafaela a tomu všemu.
Usměje se"Taková jednoduchá věc.Oni k tobě přichazaji zlou myšlenkou a protikladem se bojuje...teda,dobrou myšlenkou" chytne ji za ruku a vleje doni pocit štéstí "Nezautoči na člověka kterej ma v sobě radost protože toho neprolomí.Opak je anděl,již není mnoho andělu který by zažili štéstí" pak se odněkud ozve "protože štěstí nemají odkoho dostat"k nim přijde holka,docela pěkná vysoká ale je vidět že je člověk.
"Dobrá jak říkáš dám na tebe." Tím jak doní vlil štestí se usměje správně,ne nuceně ale od srdce. Nakonec se podívá natu holku co tam přišla. Mlčela pro svojí jistotu.
"No a tu máš živí důkaz toho že je malo štastních andělu" řekne Rafael."Hele protivo,ja sem štastně zamilovanej anděl" usmeje se holka a přijde k nim"obímat tě radej nebudu"zasmeje se."Jak se ma tvoje dcera?"zeptá se Rafael."Dobře už sem ji učila modlit se andělička strážnička.Jo a Neferit vyvádi ty nahoře se lekli že seš mrtvý.Jo a přišla kemně ona samotná byla dosti naštvaná tvým jednánim" holka nejprv začala laskavim tonem no pak spřísnila a pak dodala "tady seš zranitelnej!" zvíši hlas. Rafael jenom mlčí "Angelo...vím co dělam.Pokud se vrátim,přivolám k nim ostatních kterých mám už hodne dlouho v patách" namítne Rafael po dlouhe chvilce ticha."Protivnej anděl! Seš...." naštve se holka Angela a už by neco řekla no všimla si Rafaelov utapeni pohled.Otočila se a radej odešla.
Alice jen poslouchala a chvilku přitom jejich rozhovoru sledovlala tu holku ale hlavně jí v té chvíli zajímal vychod slunce který byl tak krásně ůžasný. Nechtěla se na nanic ptát aby mu ještě ona neublížila.
"Je málo holek co sou andělé.Jedna z nich byla Angela,ale jak vidím už zapomnela jak bolí urážka od člověka.Naštěstí ja se mou urazit,ale takova Nía která je anděl kterej cíti bolest lidi a vstřebáva ji do sebe to ma horší.A nejpřísnejším z andělu se ted stala Neferit,anděl lásky.No a pak už sem jenom ja a 3 anděli a to je vše"podíva se na Alice "Právě na lidskou hloupost zemřelo mnoho andělů" pak se usmeje.
Pomalu mu nemá co říct. "Chápu to." Jen zní vypadlo toto. Ale naslouchalamu všemu co říkal.
"Máš ráda vodu?" zeptá se.
"Ano mám jí ráda." Usměje se a koukne semu do tváře.
"Tak se trochu namočíš" vezme ji přehodí si ji cez rameno a velikou rychlostí se dostane k vodě blíž tam chodí po vodě kde je trochu hlbší voda a tam ji hodí do vody "Jen doudam že umíš plavat".
Jak jí hodil Rafael do vody tak po pár sekundách vyplavala na povrch. "plavat umím a to dobře." Zvědavě se koukne na Rafaela. "je škoda že si to taky neskusíš." Usměje se.
"No víš ono ja s toho nic mít nebudu ja pořádne necítim teplo a zimu tady na zemi.Mám sice cit ale takovej slabej " namítne "a byl bych mokrej.Pokazil bych si učes"zasmeje se a to říka jen proto aby se Alice zasmála.
"Ty a učes? Ale však ti ho můžu udělat i já znova." Trochu se zasměje ale je vydět že se mu to povedlo. "Ten učes co máš na hlavě,který ti sluší je jednoduchý a rychlí."
"By ses divila,kolik tužidla naten účes mineš"podá Alice ruku,on vlastne ted stojí na vodě a vůbec se nenamočil.
Přijme ruku. "Stačí jenom gel a trochu tužidla ale gel ten je silneší a vydržíto tři dny potěch mých prstech." Nevině se usmeje a pohled taky.
"Fuuuha,budu mít boží účes" zasmeje se a obejme Alice kolem pásu a drží ji nad vodou a vypada to jakoby taky stála na vodě.
"Mohu udělat věci nato nám." nejraději by mu něco udělala ale nedovloí si to. Krásně se mu podívá do očí.
Voda klesne a Rafael stratí trochu rovnováhu a padne z Alice do vody.Alice naněm takže naštestí padla na měké"Promin"nahodí nevinní pohled.
"Nic se nestalo." Znova se usměje.
"Proč nejseš radej kaderníčka?" zeptá se ji a ted se ji zase díva do tváře.
"Nevím asi by to nebyla dobrá práce pro mě." Podívá s emu do očí a poté rychle jinam.
Hlavu ji dá tak aby se nanho podívala "Mně se bát nemusíš,nekoušu".
Jak jí antočil hlavu stejně se mu podívá do očí. " Já myslela že ano." Udělala ze sebe trochu blbou ale to jí ak nevadilo.
"Ja jím jenom ovoce" usmeje se "ikdiž vipadáš sladce" milej pohled a ted naních zasvíti silnejší světlo a Rafael samotní se začne třpiťit jeho bledá tvář je jako diamant barva jeho očí je stříbrna a vlasy ma stále černé jen se mu taky třpiťí.
"To myslíš vážně?." Zvědavý pohled. Nemyslí si že to je pravda ale schválně si počká na odpověd kterou Rafael ze sebe vymluví.
Rafael se poklidně usmeje "Vyděla si někdy anděla lhát?" zeptá se.
Trochu se zamyslí. "Správně by ale neměl lhát. Co ty na to?." Odpovědělamu z částo otázkou.
"Ano,chytrá holka"díva se ji do tváře,"ja taky nelžu,jenom říkam jak...to..cítim?" řekne ale jeho cítim byla z částo otázka a z části odpověd.
Usměje se. "No můžeto být z toho jak to cítíš ale taky to je...myšlenkama?" Pokračuje v tom čem začala takže stále mluví z poloviny odpovědí a z poloviny otázkou.
"Proč se ptáš kdiž odpověd znáš?"jak to řekne tak se na vodě uděla menší vlna a oba dva jak leží na zemi sou mokrý.
"Jen mě to zajímalo co mi nato řekneš." Ani jí moc nevadí že je mokrá stejně byla ve vodě tak co. "Jsem hodně zvědavá holka. Ale to už sám dobře víš." Na tváři sejí objeví milí a krásný usměv.
"Ano,stihnul sem si všimnout" svíma krásnimi stříbrními očima se ji zadíva do očí.Díky tomu jak se Rafael třpiťí jako diamant vypada ješte krásnejší než je jako člověk ,ikdiž,stále je v podobě člověka.
Nakonec se mu též zadívá do očí. Horzně jí jeho oči lákají jak jsou překrásné a jak pro něho stvořené. "Tak vidíš." Stále má jinak na tváři usměv.
Oplatí ji krásny usměv "Takhle holka se umí i smát" prohlási,no je rád že je ji konečně dobře.Díva se ji dál do očí jakoby chtěl zjistit naco ted myslí.
"To je někdy i zázrak." Myslí chvlikama na to koho má rada jako jsou Frederick, její štěně Gabriel a její nejlepší kamarádka Alice... Někdy ale skončí u Rafaela a to uněj je dost dlouho. Obdivuje ho jak je krásný a jak se snaží o to aby byla rovnováha na světe a zlo plně vymyzelo.
"Ale i zázraky se děj a na tvé překvapení dosti často" začne ji šteklit.
Začne se jemně smát a snaží se mu to oplatit akorát jí to nejde. "To se dějí to je pravda." Řekla to trochu se smíchem.
"Tohle je teda záááázrak" šteklí ji dál.
Začíná se smát čím dál tím více. " Asi ano." Skoro to nemohla ani vyslovit. Trochu se špatně překulí a sama leží na zemi a na sobě má Rafaela.
Přestane ji štěklit "Seš tak roztomilá kdiž se směješ" zase se ji kouka do tváře.
Nabírá pomalu dech. "Možná se není ani čemu divit." Zase se usměje a znova se mu podívá jen na chvilku do jeho očí.
Slunce začne méně svítit a počasi se rychle změni a začne pršet.Jeho kůže už ted není jako diamant vlasy ma ted normálně černé a oči slabě modré,ikdiž už není jako diamant tak je stejne krásny,je to přece anděl,dokonalost sama.Postaví se aby naní neležel a podá ji ruku "Vstávej" usmeje se,ani zlé počasí mu nepokazilo náladu.
Přijme ruku a postaví se. "Ano krásný princi." Myslela to dobře až moc dobře přitom se usmála. Asi její hodně dobře když je v jeho blízkosti.
"Teda,za celej muj dlouhy pobyt na zemi mně ješte nejmenovali za prince" myslel to jako srandu,jemně se zasmeje."Asi by sme mněli jít spět" dodá.
"Tak to bylo prvně." Řekla to trochu s ironii i přesto že je štastná. "To bude asi nejlepší nápad." Podívá se na něj.
Rafael změní pohled na trochu vážny a kouka kolem jakoby se mu něco nezdálo pak chitne Alice za obě ruky a kolem nich se zase uděla slabý světlo a oni se oběví zase v pokoji u Viliama doma.
Koukla na Rafeala znova ale v dobu když už byly u Viliama doma. "Děkujiti bylo to krásné." Už se zase usmívá.
"Vidíš a už zase děkuješ.Nemáš zač"usmeje se a pustí ji ruce a do místnosti vběhne Frederik"Aliceeeeeee"obejme Alice celej štastnej.
"Tak dobrá." Jak tam přiběhl Frederick a obajal jí tak ho též obejme a dál se usmívá. "Ty jsi mě chyběl zlatíčko." Nakonec tam přicupká Gabriel a přibehne jako první k Alice a skáče jí po noze vrtí ocáskem a k tomu má jazýček venku. Jednou rukou podrbe Gabriela po hlavě. Ten potom uteče a přibehn k Rafaelovi a taky po něm skáče.
Rafael se podíva na Gabriela a usmeje se a pak jde prič z místnosti.Frederik trochu smutně koukne kam Rafael jde."Kde si byla?" zeptá se ji Frederik.
Gabriel poté zase přibehne k Alice a Frederickovi. Alice poté polkne neche pořádně vyzradit kde byla. "No byla jsem na jednom hezkém místě. Daleko to nebylo." Usměje se.
"Aj ja chci" začne prosíkat Frederik.Mezitím Rafael odešel prič.
"Možná tam půjdeš taky jednou neboj. Jen musíš být hooodně moc hodný." Usmívá se dál je vydět že je štastnější.
"Dobrá,a volala maminka.Řekla,že se trochu zdrží takže přijde až o pár dní.Knez Viliam řekl že tu můžeme zatím zůstat" Frederik se podíva na Alice jakoby ji říkal že chce zůstat.
"Ano děkuji za viřízení. A když tak prosíš tak tu zůstanem než přijede maminka ano?" Podívá se Frederikovi do jeho krásných očiček.
"Jo supeeeeeeeeeer..Dekuju" obejme Alice a celej natěšení jde oznamit tu novinu Viliamovi.
"Není zaco." Stihla to říct než utekl za Viliamem. Koukla po pokoji když si všimla že tam není Rafael tak místo toho začala hladit Gabriela po hlavičce.
Gabriel si lenivě lehl do postele.
Alice dál hladí Gabriela po hlavičce mezi ouškama bay se mu postavili nahoru.

A pomalu plinuli hodiny z hodinou,až přišla noc.
Na Alici přišla únava. Lehla si do postele a pomalu zavřela oči. Ještě chvilku přemýšlela ale je má stále zavřené oči.
V noci přišel Rafael a sednusi na auč a koukal na Alice"Dobrou noc"řeknul tiše pŕíjemním hlasem.
Alice už ho moc neslyšela protože po nějaký době usnula a to dost rychle. Bylo naní vydět že byla unavená.
A tak přešel jeden krásni den.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama