Kapitola 7-Strach

15. května 2010 v 0:58 | Jannie&Lumieree |  Fallen Angel-Kapitoly

Kapitola 6-Strach

Napsaly:Lumieree(Alice) & Jannie(Rafael)
Info: V tehle časti Alice zistuje že ji fakt jde o život.

Je večer,Alice je stále ve škole protože mněla neskoro rodičovské združení a rozhodla se že ješte připraví nejakí písomky na zejtra.
Alice u sebe v kabinetě a dělá menši písemky pro děti. Občas u toho i přemýšlí o něčem jiným než by měla.
V kabinetě je Alice sama,po chvíli začne blikat světlo a nato se sine zabouchou dveře.
Hnedka nato zpozorní a dívá se ostražite kolem sebe. Nic u sebe nemá jenom mobila.
Po chvili je cítit velikou zimu a sklenice z vodu kterou má pri sobě Alice se sama rozbije.
Jde pomalu dozadu prostě couve. Necítí se moc dobře v tomhle.
Pak světlo vypne uplně a všude je uplně tma jen sem tam světlo měsíce preniká do okna.Pak jakoby nekto neviditelni přistupil k Alice a nepřijemnim šepotem řekne "Alice!Aaalice".
Cukne sebou dost silně a málem spadne když o něco na zemi zakopne. Udrží se ale jde jinak dál než narazí do skřínky.
Alice bohužel moc nemusí tmu a jak ktrosi neviditelni přijde k ni uvidí jakousi postavou z nejaké hmoti.Vipada to jako duch.Přijde to k ní a dotkne se ji to a tehdy Alice pocíti strach dost velký.
Dál už nemůže protože za sebou má skřínku. Dívá se na tu postavu ale ještě mlčí.
V te chvíli vejde do místností Rafael a v ruce drží amulet kterej silne zasvíti a rozbije se a nato ta neviditelná osoba zmizí.
Alice sjede po skřínce dolů až na zem. Podívá se na Rafaela a klepe se.
Rafael přijde k Alice a klekne si k ní a obejme ji "Pssst neboj jsem tady" řekne milím a povzbudivím hlasem.
Alice ho obejme a začne se pomalu uklidnovat. Jen přikývne hlavou.. mlčí.
"Ublížil ty?"zeptá se Rafael starostlivě.
Jen ze sebe vydá. "Ne" Stejně se ještě trochu klepe a udklinuje se.
"Už je to dobrý je prič"pohladí ji po vlasech."Tohle byl demon nesmíš se bát on se živí tvou negatívvni energii" dodá.
"Dobrá jak říkáš." Už se jí mluví líp když se uklidnila. " Dám si přístě větší pozor."
"Ne,nedáš" povzdechne si a pomalu ji pustí "Pokud mne nezavoláš nebudu vědet že ty neco je" a pak se zamlčí a řekne "Ted už ví kde jsi...půjde po tobě".
"Tak mě porad jak tě mám zavolat?" Koukne se mu do tváře.
"Už si se někdy modlila?" podíva se ji taky do tváře a v te tmě mírne svíti.
"Mno než jsem odešla k domu tak pořád."
"No tak mne zavoláš kdiž se budeš modlit"pousmeje se a pak se postaví a podá ji ruku "Pojd musíš jit domu a zejtra uvidíme co udeláme".
Přikývne. Postaví se a koukne na něj. "Ano...poté si promluvíme.
Poté jde pomalu z Alice ven ze školy.
Jde sním pomalu ven ze školy a poté domů.
A pak jdou k Alice domů."Alice?Ty se bojíš tmy?" zeptá se.
"Tak musím se přiznat nemám jí moc v lásce." Koukne do země a má smutný pohled.
Nazvedne ji hlavu "To bude dobrý neboj." usmeje se Rafael sím milím krásnim pokojním pohledem "A pokud se bojiš mohu zůstat tuhle noc s tebou.Pokud chceš."
Koukne se mu do tváře."Ano byla bych ráda kdyby jsi semnou dneska zůstal."
Rafael se jenom mírne pousmeje a kívne hlavou pro suhlas a zastaví před dveřmi domu Alice.
Jde pomalu dovnitř. "Tedy pokud tě to neobetěžuje."
"Neobtěžuje,rád budu s tebou" vejde zaní dovnitř a zavre dveře.
"Děkuji" Rozsvítí jen na chodbě a potom jde rovnou do pokoje.
Jde zaní jako její stín.
Dojde do pokoje a sedne si na postel a koukne ještě na Rafaela.
Rafael přijde do pokoje a koukne na Alice a usmeje se "Delej že sem tu není"nevinej pohled .
" A to bych měla dělat proč?" Zajímavý kuk. Docela jí to zajimá.
"Nevím,ja jen kuli tvému soukromí" kouka po pokoji.
Ale to je v pořádku. Nic se asi nestane."
Pak se podíva na Alice "Nejsi už unavená?"
"Tak trochu ano." Koukne z okna ven a poté do země. Nakonec si lehne v tom olbečení co má na sobě.
Ten si sedne na postel vedle ní a díva se naní"Ješte se bojíš?"
"Mno už se to zlepšuje postupně. Ale jistá si nejsem ještě."
"Usměv"začne ji zase šteklit.
Začne se trochu smát jak jí šteklí.
Šteklí ji dál aby se smála.

Směje se roztomile.
Přestane a nachvíli se zadíva jí do tváře"Seš tak rozkošná"zasmeje se.
Zvedne jedno obočí. Nejdřív to nepobere ale potom už jo." Eh?..... ne to není pravda"
"Proč myslíš že ne?"zeptá se pritom jakoby trochu ležel na Alice.

"Proč? potože nikdy jsem tak rozkošná nebyla a ani nebudu. Nemám božskou krásu."Neviný pohled.
"Kde jaka božska krasa? Seš proste rozkošná,a nepotřebuješ bejt krásna.Ani božsky krásna."polechtá ji.
"Vždy s e cení holky který mají božskou krásu." Zasměje se.
"Jo?Božskou krásu nemá nikto.."usmeje se a znova ji polechtá.

"Ale má jen se nevydí nebo se ukrývá."
"No nevím zdali Bůh ukril do človeka fyzickou krásu ale psychicku určite jo jen tu božskou krasu musíš najít" přestane ji lechtat a sedne si vedle ni a koukne na dveře ktere se otevřou.
"Možná tu mezinámi bude." Řekla to potichu. Pomalu si sedne a koukne na Rafeala potom na dvéře.
Mezi dveřmi se objeví Mark a podíva se na Alice "Alice..ahoj pojd semnou"pak falešne zazre na Rafaela.Nato se Rafael postaví a prava ruka mu začne svítit.
Sedí v postely a jen sleduje jakoby Marka. Poté se podívá na Rafaela.
Rafaelovi se v prave ruce objeví meč modro stříbrne barvi a krasnim lemovaním."Co tady chceš?"zeptá se a nespoušti jakoby Marka z oči.Pak se Mark promění na uplně jiného člověka a řekne demonskym hlasem silním a tvrdím "Raphael! Seš hloupy...nechavaš se zmást svimi citmy a nato doplatíš" zasmeje se krutě v tom jakoby se unho objevil Rafael."Ptám se znovu a naposled!Co chceš?" ke krku mu priloží meč."Jí!" ukáže na Alice a zmizí.
Alice skrčí nohy a potom je obejme. Začne myslet na uplný hovadiny aby to zabudula.
Rafael si potichu povzdechne a koukne do zemně.Po chvíli se vedle něho objeví docela silní světlo a z neho vijde krásni anděl,holka.Ma dlouhy blond kučeravé vlasy méne bledší tvář od Rafaela a na sebe ma bielo zlatou tógu dlouhou po kolená a na zádach krásně bíle krídla."Rafael!"Potichu vysloví anděl se sucitem.
Alice objímá kolena a hlavu tam má položené. Myslí na nějaké hovadiny tím to zapuzuje to co vyděla.
"Co tady
deláš Neferit?" řekne Rafael a pochvíli se podíva na anděla."Musela sem te vidět cítila sem že si u ohrožení.A taky sem pozorovala tebe a Alice" řekne Neferit."Jdi prič ješte je sem privoláš"řekne Rafael a rohlídne se kolem."Rafael musíš se vrátit..." nedokončí protože ji preruší Rafael" Co chceš?" Neferit smutně řekne "Malá Lilith zemřela..a vy dva ste na rade pokud se ihned nesbalíte a nevypadnete odtud město je plné demonu" nato Rafael koukne na Alice a pak na Neferit" Stihnul sem si všimnout a ted už jdi" v tu chvili Neferit obejme Rafaela a řekne "Davej na sebe pozor"a zmizí.
Alice když to usliší hnedka zpozorní a koukne na Rafaela. Jen ho chvilku sleduje a poté se koukne do země a trochu si nebere vzduchu a potom zhluboka vydechne. "Nic jiného nezbývá že?"
"Máš tušení kam by si mohla jít?"zeptá se zamyslene.
"Jedině zpátky k rodině. K té co mě zbyla."
"Čiže k tvemu otcovi a bratrovi?" pak zmlkne a přemýšli.
"Ano je to tak. Proč? Je něco špatně?" Dívá se na něho trochu tak zvláštně kdyby jak něco čekala že řekne. Co ona si tak bude myslet.
"Ne.Zbal si věci."koukne jinam jakoby uhýbal pohledem.
"Dobrá. "Vstane a jde si zbalit nějaké věci.
"Pomůžu ty?"podíva se na Alice.
"Ale jestli chceš tak můžeš." jemně se pousměje a přitom se koukla na Rafaela.
"Jdu dát Gabriela knězovi Viliamovi.To malé šteně s námi nemůže jít" pote jde najít Gabriela.
"Ano jak říkáš." Už se jí dělá smutno jen kvůli tomu že nemůže mýt sebou Gabriela ale hnedka to zapuzuje zase aby si je k sobě nepřivolala myslí na ty dobré chvílie které jí zahřívají na srdci.
Po nejaké chvíle se vráti a koukne na Alice "Hotovo?".
Otočí se na Rafaela a rychle si dobalí ještě pár věci. "Ano hotovo." Vezme si věci a jde k Rafaelovi.
Koukne na Alice"Vezmu ty ty věci?"a pomalu jde ven z domu.
"Ne dobrý vezmu si je sama není toho moc" Jedna středně velká krosna. Hodí si to na jedno rameno a jde za Rafaelem.
Rafael jde pak ulici a už je dosti tma.Po chvíli přijde i z Alice na pláž a podíva se na Alice "Už si někdy letěla?" zeptá se.
"Jo ale letadlem." Koukne na Rafaela a jen očekává co bude dál.
Rafael si sundá triko a ze zad mu vijdou krásni bielo černí krídla a ty se krásne natáhnou"A na andělovi?" usmeje se.
"Tak to ještě ne" Opětuje usměv. "Tak to poletím pvrně a naposledy že?"
"No nevím jestli naposledy" přijde k ní a ted chodí pevně vistřeně a napína svaly."Obejmi mne kolem krku a pevně se mně drž".
"Ano jak říkáš." Obejme ho kolem krku a pevně se chytne.Může se mu podívat do očí.
Rukama ji ješte silně obejme kolem pásu a odrazí se od zemně a letí.
Koukne se dolů ale potom hnedka na Rafeala. Pevně se drží kolem jeho krku.
Letí dál a koukne se Alice do tváře a usmeje se "Tohle je trochu jini jako letadlem".
"Ano to je... a ještě k tomu dost neobvyklé." Opětuje usmev.
"Jinak pokud seš unavená tak si mužeš zdřímnout ja tě držím"koukne na cestu kam letí.
"Ale to je v pořádku... ještě nějakou dobu to vydržím neboj."
"Dobrá"letí dál a ted letí nad vodou.
Už jen mlčí dívá se do jednoho místa. Občas se podívá kolem sebe.
"Nechtěla by si ještě neco říct?" zeptá se mile.
"Asi není co. Už tak říct." Koukne se mu do obličeje.
"Ja myslím že je vždy co říct"taky se ji podíva do obličeje.
"Tedka asi není co... nebo je ale mě to nenapadá" Neviný kuk.
"Nevíš nahodou proč na tebe tak Neferit koukla?"nevine řekne.
"Ne tak to nevím proč se na mě tak podívala." porád tan její neviný kuk.
"No nekoukej tak nemne."zasmeje se "Neferit je anděl lásky asi mněla důvod proč na tebe koukla".
"No asi jo asi měla kdo ví." Kukne se mu do očí. "Ale tebe má ráda hodně že?"
"Nedá se to tak říct"zasmeje se "mněli sme tvořit pár ale mi dva spolu nesedíme".Pak se podíva na cestu "A zemřela malá Lilith to je dítě anděl.Což se malokdy vyskytuje.Proto byla tak přecitlivělá"pak se podíva Alice do očí a jejich oči se stretnou.
"Tak to potom hodně vysvětluje. Je mi Lilith líto mohla mýt krásný život." Dívá se mu do očí.
"S tebe by byl taky krasny anděl"díva se ji do očí.
"Děkuji. A čeho by jsem tak byla anděl?"
"Asi by si nahradila Neferit a byla by si anděl lásky nebo súcitu"nespoušti ji z očí.
"Hm? tak to je pěkný nechala by jsem si líbit." Taky ho nesoupoští z očí.
Usmeje se"Ale lidi se nestavaji andělmi jen tak".
" Já vím. Musí si to nějak dost zasloužit. Říkám to dobře?"
"Jo,asi.Ja přesne nevím ja sem byl předurčenej anděl a žiju už nekolik tisícky let" usmeje a cukne hlavou aby ji nekoukal do očí."Už sem dosti starej" zasmeje se.
"Mno i když starej ale pořád kus." Dělá že nic neřekla prostě kdyby to řekla ta zaní nebo něco takového.
"Alice!"začne se smát."Ješte sem nestretl človéka ktery by řekl andělovi že je kus" usměv a podíva se na Alice.
" Jo to víš dnešní mládež. A v tého dobře toho odnich pochytíš." Dělá ze sebe nevinou.
"No neříkej,taky seš dosti mladá."zasmeje se "A jinak na škole učíš druháky takže od nich to určitě nemáš ".
"Chod na druhý stupen mezi pubertáky..."
"Ja jsem tam učil."zasmeje se "říka se že přirození člověk v blízkosty anděla cíti velkou lásku." pak koukne jinam "Ale pozor! Nemyslí si že anděl je kus...je to nemožné.Proto mně to překvapuje z tvích ust" podíva se na Alice "Lhát se nemá".
"Já nelžu nebo mám snad říct že jsi kořen? Tak si vyber bud jedno nebo to druhý. Co je lepší...Musíš uznat že andělé jsou hezčí bytosti. Tak jak vás máme jinak nazvat jako normální lidé."
"Alice asi si už unavená"zhrne to do neceho co je aspon trochu pravdepodobnejší.
"Tak dobrá když říkáš." Trochu smutný kuk pod sebe.
"Nebud smutná" koukne na Alice.
"Dobrá." Povzdychne se a poté zavře oči a halvu si nějak opře o jeho rameno.
Pevně ji drží aby nespadla.
Obejmeho ještě víc aby toho neměl tolik. Pomalu začne usínat.
Po nekolika hodin přistane na zemi schova krídla a nese Alice před jeji dům.
Alice ještě spí. Už byla fakticky unavená i když to chtěla překrývat.
Rafael zazvoní vybaví neco z bratrem Alice a odnese Alice do pokoje kde kdisy spala jako mala a jí položí do postele a její věci tam někam.
Alice dál spí jak zabitá. Ponamu ani nevnímá.
Rafael se podíva na Alice a jemně ji pohladí po tváři "Dobru noc"nežně řekne a odejde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama