2 kapitola

27. srpna 2011 v 15:28 | Lumieree |  The Vampire, his life and I

Takže přináším další pobavení a pusun v povídce. Nebudu vám říkat o čem to je. Protože, bych vás o to pravděpodobně připravila. Jen vám řeknu, že je to hrůza děs. Autorka nevěděla co má psát tak její mozek něco vymyslel. A přitom se jí zavařily mozkové buňky. A že to naní bylo moc :DD A nesmějte se tomu to je opravdu závažné. XDD


"No to by mě taky zajímalo. Vidím ho tu poprvé." Nahodí zamyšlený výraz a podrbe se na bradě, kterou mu hostí lehký ježek. "Víš, co mě udivuje?"
"Přesně?" Odpověděla mu otázkou a přitom se dívala na toho muže, přitom si nechtěně, cvrnkla do rolničky, kterou nosí na krku. Na to se ten neznámí otočí přímo na ní. Hrdlem jí projel špatný pocit a lehce vyvalila oči. Aby to všechno zakryla, se otočila a sebou vzala i Cornyho. Mužův pohled vypadal docela zvláštně. Svůj zrak otočil jinam a jeho kroky ho vedly ven ze školy. Am za rohem sjela po zdi dolů na zem. "Kdo to byl?" Hrábla si prsty do vlasů a dlaně si přiložila na oči.
"Holka, tak to nevím, ale byl dost podivný. Jen by mě zajímalo, co tady dělal." Začne nad tím Corny spekulovat v své mysli a svých představách. Přitom pohledne na soudružku sedící na zemi a přiklekne k ní jako pravý rytíř na jedno koleno. "Pojďte má paní do třídy." Nabídne jí ruku. V tom se rozesměje dívčí hlas. "Corny. Jsi třída, víš to?" Přijala jeho ruku a začala se zvedat.
"Já toho o sobě vím dost." Zvedal se podle ní. Ručku jí drží galantně jako pravý gentleman. Obejme jí kolem ramenou a vede jí do třídy. "Má paní." Za nimi se někdo začne řehnit. "Ježíš Cornelusi, ty jsi ještě horší, než jsem čekal." Za břicho se popadal Ref.
"Rafaelusi, ty pomlč." Odvedl Am do třídy k lavici. Sedl si vedle ní tak že otočil židli opěradlem k lavici a sedl si obkročmo. "Co se s tebou stalo, že jsi mě odtáhla?"
Vytáhne si na stůl notebook a otevře ho. "Nevím. Ale nějak špatně zareagoval na tu rolničku. Když mi krkem projel špatný pocit. Nato jsem se musela schovat. Abych na to zapomněla." Oddychne si a koukne na něj. Odvrátí pohled k notebooku a začne na něm něco dělat. Přitom poslouchá Cornyho.
"Pokusím se něco najít. Ale nic neslibuji. Mě osobně to taky zajímá, nikdo takovýhle jsem nevkročil ani za mák. To mě byl ale kravaťák." Povzdychl si, položil hlavu na její rameno.
"Tak, zlato. Vytáhni si notebook a zapni. Začíná nám škola." Nebylo cítit nadšení, ale snaha o to byla. Naznačoval jí jenom něco rukou, než udělal to, co mu řekla. Zazvonil zvonek a do třídy vešel učitel. Na jeho příchod se všichni zvedli. Přitom si Crony otočil židli správně.
"Dobry den." Vyšlo z úst učitele a sedl si za katedru. Jenže žáci ještě stáli, než jim dal povel si sednout. "Tak doufám, že tu jsme všichni. První hodinu si něco zopakujeme a druhou budeme psát. Taky věřím, že jste si připravily domácí úkoly." Pár lidí ze třídy zabručely a potom padla otázka. "Chybí, vůbec někdo Amando?" Přelétla pohledem po třídě a řekla.
"Jako obvykle a jako každý den. Pane učiteli." Usmála se nepříčetně, nemá ho vůbec ráda.
"Děkuji." Přikývl a začal za hrozného ticha něco psát na tabuli. Hodina probíhala v klidu, v tichu. A ta druhá ne - zaručeně ne.
"Hele jak je ta otázka číslo dvě?" Potichu zašeptal Corny spolusedící. Ta ho zpražila pohledem. "Karel IV. Ty pako." Promluvila tak aby jí neslyšel učitel a potom se už věnovala zase jenom testu.
"Třído. Odložte tužky a pera. Test skončil." Začne chodit po třídě a vybírat si testy od všech co psali. "Hodina skončila." Ve stejné vteřince zazvonil zvonek na konec hodiny. Na chodby se zase vyhrnulo mnoho lidí najednou.
"Tak jak co jste zjistily?" Přiběhla Daphne k Am a zatřásla s jejími rameny. "Kdo to byl? Co se dělo?"
"Mě se neptej, ani sám informátor to neví. Ale říkal, že se to pokusí zjistit." Usmála se příjemně tak, že přivřela oči. "Jak dlouho má ještě školu?"
"No ještě dvě hodiny. Potom už končím. Chceš, abych počkala?" Pustí její ramena, rozhlédne se kolem.
"Jestli bys byla tak hodná." Přikývla. Ze zadu jí objal Corny a přitiskl k sobě. "Ne. Dneska je jenom moje." Vypláznul jazyk a ušklíbl se přitom. "Máme spolu nevyřešené věci. Viď?" Mluvil u jejího ucha. Am by ho nejraději praštila - místo toho zavrčí.
"Hele nechápu, proč nejste spolu." Oba dva se na sebe podívají a hodí na sebe hrozný pohled a oddálí hlavy od sebe. "S ní? Nikdy."
"Ano, přesně tak. S ním nikdy." Zasměje se jemně dívčím hlasem.
"Milá, Amando. Včera jsme něco lehce řešili ne? Tak taky nad tím přemýšlej." Má zlý pohled na tváři, jak kdyby jí chtěla uhranout.
"Ano maminko."
"Hele vy dvě já to chci taky vědět." Vytvoří, velké psí oči. A podle pohledu, který se objevil Am na tváři, zvítězil.
"Řeknu ti to potom. Teďka jdeme na další hodiny." Rozloučí se Daphne jenom přikývnutím. "Po škole." Sebou si odtáhla i visící ho Cornyho na jejich zádech.
Škola skončila a všichni se hrnuli do jídelny. U kulatého stolu kde byly čtyři židle, seděla ta celá skupinka. Bavili se o všem možném. Ale nespadlo tam ani jediné slovo o tom neznámým. Corny měl své hlášky a předváděl někoho, kdo byl gay. Nemyslel to zle. Am a Ref vedli spolu konverzaci a Daphne tak sledovala Am s Cornym. Jak kdyby je chtěla dát dohromady. V hlavě se jí rodil plán. Číšník jim donesl jídlo a zase odešel. Ty jenom poděkovaly a dali se do jídla. Přitom se taky vedli konverzaci.
Po jídle se všichni odebrali na internát, aby se ohlásily. "Paní vychovatelky. Naše skupinka se vrátila ze školy a oznamuji, že jdeme ven." Jen se do vychovatelny nakláněl Ref a usmíval se jak sluníčko na hnoji. K němu se dostal jen náznak rukou, že mohou odejít. Pokynul hlavou na dík a vrátil se k ostatním, kteří čekali na schodech. Seběhly do šatny a vydali se ven. Krásné slunečný den lezl někomu na mozek. Vymýšlely se takové hlouposti, nad kterýma se jen kývalo hlavou. Jejich den ale odtrhnul zase ten neznámí muž opíraje o drahé červené ferrari. Stojí tam sám, jak kdyby na něco čekal - o tom vypovídala jeho stavěná poloha těla. Zkřížené ruce na prsou, lehce rozkročené nohy, přitom jedna šla víc dopředu a zády se opíral o dvéře řidiče.
"Hele, to je ten, co byl dneska ve škole." Cornův loket zaútočil na bok Amandy. Pak tam taky zůstal. "Kdybych byl na kluky tak se do něj snad asi zabouchnu." Začal se hrozně smát. V tom mu přiletěla facka ze zadu.
"Ticho buď." Zavrčela, když měla v boku loket. "A pěkně to zabolelo." Povzdychla si a otočila hlavu na toho neznámého. Prohlížela si ho. Pozdě si všimla, že na ní utkvěl jeho zrak. Oba dva na sebe hledí než zajde Am za roh. A vytratí se mu z dohledu.
"Hele? Co to měl být? Celou dobu jsi byla mimo." Ref jí zamával před očima. "Kdo to byl??" Vzpamatovala se a pohledla na něj. "Kamaráde. To sama nevím a docela mě to i zajímá." Chytla se za bradu, zamyslela se nad neznámým. Hlavně nad tím co sním, udělala ta rolnička, když do ní nechtěně drkla.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Christine Christine | E-mail | Web | 28. srpna 2011 v 8:23 | Reagovat

Bylo to moc pěkné, jen si myslím, že by bylo dobré více rozepsat pocity jednotlivých postav. Jsi ve výhodě, protože píšeš z pohledu třetí osoby. Můžeš se rozepsat o více postavách. Nevím, možná jsem nečetla tak pozorně, jak bych měla, ale co vlastně o Am a spol. víme? Jak se ta skupinka vlastně poznala? Jistě, pravděpodobně na škole. Ale třeba se někteří z nich setkali už dřív...
A třeba toho záhadného chlapce potkali už dříve a přehlédli ho, zatímco on je ne a proto na ně vrhá takové nic neříkající děsivé pohledy... Samozřejmě, další a v téhle povídce jistější je možnost, že ten dotyčný je upír, což mi tak začíná být jasné už teď. Pokud se pletu, o to lépe.
Pokud hádám správně, pak ti radím nějak víc to zamotat v tech slovech, napsat tam ty zvláštnosti, jak se říká "pod maskou". Abychom věděli, že se něco děje, ale nepraštilo nás to do očí. Abychom museli číst mezi řádky, jak se říká. Abychom se museli nad textem zamyslet... Jedině tak objevíme pravý smysl příběhu.

Ježiši, omlouvám se. Moc se omlouvám. Tu povídku píšeš ty a já ti do toho nemám co kecat. =D Jen jsem sama povídkový typ, takže si prostě nemůžu pomoci.
Vážně, omlouvám se.

Kapitola byla moc pěkná, až na to malé rozepsaní pocitů ostatních, nejen Am(andy?) a ty "jasnosti".

Christine

2 *Nessa *Nessa | Web | 28. srpna 2011 v 10:13 | Reagovat

dokonalá kapitola <3

3 Christine Christine | E-mail | Web | 28. srpna 2011 v 17:32 | Reagovat

Uff, aspoň že se nezlobíš. ;-)

4 Christine Christine | E-mail | Web | 28. srpna 2011 v 17:47 | Reagovat

To si takhle neber. :-D

5 *Nessa *Nessa | Web | 28. srpna 2011 v 18:00 | Reagovat

j fajn a ty?užívám venku prázky a ty? LOl

6 Christine Christine | E-mail | Web | 28. srpna 2011 v 18:07 | Reagovat

Uznávám, vypadá to velice zajímavě. :-D Já nemám ale "ajsko", jen skype.

7 Christine Christine | E-mail | Web | 28. srpna 2011 v 18:59 | Reagovat

Jojo, Skype mi stačí. :-)

8 Christine Christine | E-mail | Web | 28. srpna 2011 v 19:34 | Reagovat

Ok, tak si mě přidej. :-) Jsem synkovaverca

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama