Kapitola 1

24. srpna 2011 v 19:27 | Lumieree |  The Vampire, his life and I


"Jů rolnička." Malinká Amanda se dívá na zelenou rolničku, Chlapec, který má tu rolničku se jen usmívá.
"Líbí se ti?""Ano líbí." Amanda je plně nadšená. Chlapec jí sundá z klíčů, na kterých jí měl a dá jí Amandě. Ta jí ovšem přijme a vesele se usměje. Chlapec se sní, rozloučí a pomalu odejde. Pro Amandu si poté přišla matka a odvedla jí domů. Od té doby se ty dva už nikdy neviděly.
***


"Aáá." Jemný hlas se proline celým pokojem, do polštáře se sesype obličej mladé dívky. Sešit, co měla u sebe, odhodila někam za sebe daleko od sebe. "Já se to snad nenaučím." Zatnutou rukou v pěst praští do polštáře a poté jí zase povolí. "Ne, ne, ne. Vůbec se to nenaučím." Obličej má stále zabořený v polštáři, dokud neucítí něčí dotyk na svých zádech.
"Ale no tak. Ty se to naučíš, neboj." Osoba se usmála a pohladila jí po zádech. "Věřím ti, Am." Utěšovala jí příjemně.
Dívka zvedla hlavu a natočila na ní obličej. "Děkuji ti Daphne. Jsi hodná." Sedne si a vezme jí za ruku jako svojí kamarádku. Daphne jí objala a přitiskla k sobě. " A já děkuji bohu, za tebe. Nikoho lepšího jsem si nemohla představit." Usmála se a tiskla jí k sobě. "Jsi moje malá kočička Aminka." I ty druhé ruce objaly tělo.
Rozhostilo se ticho a do pokoje vtrhl nějaký chlapec, či mladík z internátu a zařval. "Holky! Mám novinky." Rychle je od sebe odtrhne a sedne si mezi ně a obejme je kolem krku a přitáhne k sobě blíž. "Mám novinek jak něco." Zasměje se holčičím hlasem a ještě si přitom dal dlaň před rty. Začne něco rychle povídat. Amanda s Daphne jen přikyvují a pečlivě ho poslouchají, až natož, že mu rozumí každé druhé slovo.
Nějakou dobu to ještě pokračovalo, než byla jejich údajná večerka. Tu ovšem nikdo a nikdy přesně nedodržoval. "Konečně vypadnul. Taková úleva, už mě bolela z něho hlava." Daphne se sesune do své postele a zavrtá se po peřinu. "Jsem jedna z mála, která jde teďka spát." Zavře oči a zavrtá se ještě víc pod peřinu. Najednou se jí ta peřina zvedne a někdo pod ní zaleze. Do jejího ucha se line zvláštní hlas. Dal by se popsat jako schylně nadržený ale z legrace, ne vážný. "Hm? Lásko, nechceš být jenom moje??"
Naježily se jí chlopky na zátylku a odtáhla se víc ke zdi. "Vypadni!" Zvedla hlavu a koukla na toho za sebou. "Refe, vypadni. Ano miluji Tě, ale v tu to chvíli prosím odejdi." Bylo na ní vidět, že je unavená.
"Omlouvám se, nechtěl jsem." Políbil jí na krk a sedl si. Má k ní respekt. Je jeden z mála lidí, který nikomu nevadí a ví, kde má svoje meze. "Dobrou noc, lásko." Zvedl se a pomalu odcházel, cestou dal ještě Amandě pusu na čelo na rozloučenou.
"Dobrou Refe." Usmála se druhá dívka a koukla na spolubydlící. "Jsi v pořádku?"
Zamumlá spod deky. "Ano jsem, jen jsem unavená." Zase se vrátila do původní polohy a schoulila se do klubíčka.
"Víš, jak ti závidím?"
Daphne vyletí z pod deky jak dělová koule a sedne si. "Jej! Co to plácáš??"
"Ale ano je to tak. Hrozně ti závidím, že má Refa a máš, sním vztah." Mluví potichu ale od srdce. Nemá před ní žádné tajemství.
"Holka. Na tebe leze horečka ne? Řekni mě, že plácáš nesmysly." Nevěří svým uším a sama se chce přesvědčit, že tomu tak není. I když chtíc nechtíc se s tím smíří. "Neplácáš nesmysly, ne?" Pozvedla jedno obočí a sledovala Amandu.
"Ne, neplácám nesmysly. Je to pravda." Lehce se stydí, promne si dlaně, proplete si prsty. "Nikdy jsem takové štěstí neměla, sama víš, jak to jednou dopadlo." K ní si přesedla Daphne a obejme jí kolem ramen. "Ale no tak. Kočičko, jednou určitě najdeš toho pravého." Soucitně jí to řekla, aby jí ještě víc neublížila. "A věř, že tě někomu jen tak nedám. Jen tomu, komu bych věřila a schválila ti ho." Jemně se zasměje a položí Am do postele. "Teď se vyspi, zlatičko. Dobrou noc." Zhasla světla a zvedla se a přikryla jí. Lehla si do své postele a zavřela oči.
***
Druhý den ráno, jako to každé se děvčata připravují jít do školy. Co se už líčí, tak je pozoruje u nich nepokoji Ref, ještě s jedním klučinou. "Že vás to baví." Na jeho obličeji přistane ručník, který po něm hodila Amanda. "Mlč, ty komentátore. Ty než se taky dostaneš z pokoje, projdeš zkrášlením." Ušklíbne se a sklidí si všechny svoje potřebné věci. "Půjdeme?" Zeptala se všech tří.
"Aaaaaaaaaaaaaano." Prohlásil, ten druhý mladík. Popravdě to je ten, co jim včerejší den přinesl novinky.
"Ty se nevyjadřuj." Sundá si z obličeje ručník a hodí ho na topení. Zvedne se a jde ke dveřím. Na jeho zvednutí se všichni vydali do školy. Jen musely ještě holky odevzdat klíče od pokoje. Cestou se zastavily ještě pro snídani a za pochodu šli do jiné budovy školy. Na chodbách a v šatnách bylo dost žáků na celou školu. Většina to byla z dojíždějících ale ani žáků z internátu jich nebylo málo.
"Hele náš pán se vrátil. Dejte mu holt!" Někdo tam zařval z davu.
"Je to tu zas." Ref si povzdychl a malinko sjel na Daphne. Za normálních dnů to tam vypadalo jinak. Bylo tam divné napětí. Po hlavní chodbě se linul šepot. Mladík, který chodí s Am do školy, ji zatáhnul na hlavní chodbu, aby věděl co se tam děje. Obyčejné, namyšlené, a přetvařující holky se rozplývaly nad jedním mužem. Byl tam sám, a nevypadal na kluka do dvaceti let. "Corny, kdo to sakra je?" Zeptala se potichu.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Christine Christine | E-mail | Web | 25. srpna 2011 v 7:07 | Reagovat

Tohle je dokonalý blog a dokonalá kapitola dokonalé povídky. :-) Moc se těším na další.

2 Sima Azael SongeNoir Miséricorde Sima Azael SongeNoir Miséricorde | Web | 26. srpna 2011 v 9:27 | Reagovat

pekná kapitolla,  .. zaujímavá poviedka teším sa na druhú kapitolku :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama