Setkání na jednu noc

13. srpna 2011 v 12:37 | Lumieree

Autor: Lumieree
Info: Jak nebohá dívka má surového otce a potká chlapce který jí zahřeje na srdci ale jen na tu jednu smutnou noc.
Poznámka: Tak jsem si tak písala a až z toho vyšlo tenhle smutný výtvor....




Za teplé letní noci se nad malým městečkem srazí pár mraků. V dobu na prázdném náměstí kde není ani živáčka, pomalu kráčí chlapec ve věku 17-18 let. Vypadá kdyby byl jak z bohatší rodiny. To taky ovšem je. Jak jde dál tak si všimne dívky která se opírá o nějaký sluop. Je uplakaná a má trochu někde roztrhlé šaty a modřiny po sobě. Chlapci t nedá a přijde kní, přiklekne a pomaleji aby jí nevystrašil se zeptá.
"Copak tady dělá tak pěkná dívka?" Je milý takže se i tak zeptal. Dívka se jen podívá na toho chlapce ale mlči. Chce se ještě oddálit ale nemůže je tam sloup.
"Neboj se mě. Já ti neublížím." Promuvil na ní znova.
"Fakticky ne?" Dívka potichu skoro šeptem řekla.
" Fakticky ti neublížím." Mile se přitom usmál.
"Takže ti mohu věřit?" Má rozklepaný hlas. Ještě si ho prohlídne.
" Ano můžeš." Podá jí ruku aby věřila že mu může věřit. Dívka jí bez mluvení přijala, stále se od něj držela dál. Byla celá rozklepaná. Přitáhne si na sebe ještě trochu roztžené tričko, víc na krk. Tc
"Mohu znát tvé jméno?" Dívka se po chvilce optala chlapce.
"Já jsem Alex, tvé je jaké?"
" Natasha...." Řekne smutně. AnJeště dodá. ".... máš nějakého sourozence?"
" Ne nemám jsem jedináček."
"Aha, tak nic...." Natasha odvrátí svůj pohled do země.
"Copak je?" Všiml si jejich modřin co má po sobě.
"Nic. Jen jsem se ptala." Na tváři se jí objeví nepatrný usměv. Není přímo ze srdce.
"Tak jinak. Copak se ti stalo že máš po sobě modřiny?." Se jí nato optá jen proto, že by jí rád pomohl.
"Jen jsem upadla na schodech...." Pomalu se odmlčela.
"Tohle není po pádu na schodech. Mohu ti pomoct." To co Alex řekl, Natashu překvapí. Nikdo jí nechtěl nikdy podat pomocnou ruku. Její oči se hnedka rozzářily štestím. Nakonec se rozhodla, že mu to řekne.
"Nevím, je to tak na rychle ale řeknu ti to. Jen proto, že my chceš pomoct..." Chvilku bylo ticho potom spustila. "...Mám doma otce, který mě bije za každou špatně provedenou maličkost. Moje matka se mu snažila několikrát postavit ale vždy to málem dopadlo špatně. Mám ještě bratra. Několik let se mě zastával jako matka. Od doby kdy už není snámi je to horší a horší. Pomalu ani nesmím na krok z domu. Jen v ty dny otec má noční službu, tak mohu na noc ven. Už nevím co mám dělat. Ráda bych šla za bratrem ale nemohu opustit matku. Je v tomhle pro mě vším. Přitom nemám ani přátelé, o které bych se mohla opřít. Žiju jen ve strachu a beznaději. Chtěla bych to nějak změnit ale nemohu. S tím režimem co mám doma..." Do očí se jí nahrnou slzy. Ty ovšem začnou téct po tváři. Už nedokáže nic víc říct. Alex jí bedlivě poslouchal. Když se rozplakala tak jí stíral slzy z pod očí.
"Máš to opravdu velmi těžké. Sám si nedokáži představit jak bych se zachoval na tvém místě. Moc mě to mrzí, že musíš mít tak surového otce.... Můžeš se svou matkou odněho utéct." Natasha na něho zvedne pohled.
"Jsi hodný a laskavý. Co bych zato dala abych tě mohla mít za přítele."
"Taky můžeš. Rád bych ti poml při všem." Začne být chladno. Natasha se začne ještě víc klepat. Alex si sundá mikinu a nabídne jí klepající dívce.
"Musí ti být zima tak si jí vem."
" Děkuji ti mnohokrát." Přijme jí, vezme si mikinu na sebe. Ta jí trochu zahřeje. "Budeš tu ještě chvilku semnou? Prosím."
"Ano zůstanu tu stebou dokud budeš chtít." Usměje se. V Natashe usměv od Alexe vní vyvolá bezpečí.
"Znova Děkuji."
Takto tam zůstaly další dvě hodiny než Natasha musela odejít domů. Nejdříve se ovšem rozloučí.
"Promiň už musím jít domů aby matka neměla omě strach kde jsem." Začne si sundávat mikinu.
" Nevadí. A tu mikinu si nech, mám další a jedna mě chybět nebude." Opět milý usměv. Nato si jí dívka stáhne dolů na sebe.
"Tak to děkuji..." Nakonec se usmála od srdce. "... Uvidíme se ještě?."
" Můžeme se ještě setkat."
"To budu jen ráda." Pomalu se postavila. Chlapec se též postavil.
"Já také." Pohladí jí po tváři. Ona ho vezme za tu ruku, kterou si pohladil a sevřejí jemně mezi dlaněmi.
"Měj se hezky a ráda tě zase uvidím." Jde pomalu po zadu pryč přitom jemně pouští jeho ruku.
"Ty se měj také a vzpomínej, jen na příjemné vzpomínky." Nechávájí odejít. Sama si to tak přála, bylo to naní znát. Zmizí někdě mezi domy. Nato začne silně pršet. Alex tam ještě chvilku stál poté odešel svou cestou domů.
Druhý den ráno, našly ležící tělo Natashy na kraji města. Na sobě měla mikinu Alexe ta byla od krve, která jí tekla z rány na hlavě. Jeden zbytečně promarněný život dívky, která chtěla jen víc a místo toho dopadla takto. Otec byl zavřen za násilý s její matkou byl rozveden. Ta se odstěhovala na synem. Vracela se synem na hrob své dcery jí dávat květiny. Alex tam chodil každý týden s jednou růží. Stejně krásnou jako byla Natasha. Každným dnem na ní vzpomíná hlavně na její usměv. Natasha odešela s radostí a usměvem, který jí zahřál na srdci. Tím končí její příběh o radosti, štestí, pomoci, smutku a beznaděje.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 *Nessa *Nessa | Web | 14. srpna 2011 v 10:15 | Reagovat

wow :P :)

2 la fille :) la fille :) | Web | 14. srpna 2011 v 21:12 | Reagovat

Moc hezkej příběh..

3 miss VeЯůů~ miss VeЯůů~ | Web | 15. srpna 2011 v 11:10 | Reagovat

vážně pěkný ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama