9 kapitola

19. září 2011 v 18:02 | Lumieree |  The Vampire, his life and I
Hihi druhý předposlední díl... Potom vzápětí an to bude 2 řada


Položil jí opatrně do postele, přikryl jí dekou a políbil na čelo. Potichu odešel z jejího pokoje, kam jí donesl, když se s ní vypařil z plesu. Jeho kroky směřovaly do obývacího pokoje. Pomalu sházel schody, než se zarazil na schodech a něco si uvědomil. Ohlédl se směrem k jejímu pokoji a zužil oči. Moc mu to dlouho nevydrželo a usmál se. Chtěl se vrátit do pokoje, rozmyslel si to. Šel dál po točitých schodech dolů. Bude mi smutno bez ní. Dokáže člověka potěšit, i když nemá dobrou náladu. V kapse mu začal zvonit telefon. Hnedka ho zvedl. "Prosím?" V telefonu se ozýval ženský hlas. Při telefonátu došel do obývacího pokoje a usedl do křesla. Vypadal docela sklíčeně a podle toho co řešil s druhou stranou, nevypadal zrovna nadšeně.

"Dobrá." Vytípl hovor, hlava mu padla k zemi. Prsty propletl vzadu na krku. Na obličeji se mu doslova zkřivil rty. Položil se do svých myšlenek, které podle jeho obličeje nevypadaly zrovna nejlépe. "No nic." Přiložil si dlaně na tvář. Netrvalo dlouho a on usnul v křesle.
Pomalu se probouzela Am s pocitem jít do školy. Sedla si, uvědomila si, že měla na sobě stále ty šaty. Svůj zrak otočila na budík, který ukazoval čas šest hodin ráno. Vylezla pomaličku z postele. První co udělala, bylo to, že svlékla šaty a přestrojila se do džínů, trička a mikiny. Hnedka potom navštívila koupelnu. Díky ní se probudila. Vzala si všechny svoje věci - tašku přes rameno, pár učebnic a hlavně notebook. Sbíhala po schodech dolů do kuchyně. Proběhla kolem spícího mladého upíra. Z kuchyně na něj krásně bylo vidět. S ním to nic neudělalo - prostě spal jak zabití. Sobě si začala něco dělat k snídani. Všimla si plného křesla. Odložila na linku přípravu své snídaně, přešla k němu. Jeho hlava padala na stranu na rameno. Přiblížila se k jeho obličeji docela blízko. Bavilo jí ho studovat. Tak jako pro něho i on pro ni byl něco nového. Nečekala, že se s někým jako, je on setká. "Už je ráno, ty spáči." Potřebovala ho zbudit. Jinak by se neměla jak dostat do školy. Budila ho mile, ohleduplně a hlavně příjemně. Pohladila ho po tváři. Na její pohlazení se projevil tím, že se zavrtal víc do křesla. "No tak. Já bych chtěla do školy." Trochu přísněji namítla. To už otevřel svoje oči, ne spíše je vykulil jak lemur.
"EH? Co?" Trochu nechápal, ale to se dalo čekat. "Kolik je hodin?" Promnul si oči, ještě si neuvědomil, že blízko svého obličeje má její obličej. Jestli si rychle jakkoliv hne, dopadne to, tak jak by ani jeden nechtěl.
"No dost na to abych šla do školy. Ve tři čtvrtě na osm má být ve škole a je půl sedmé." Ukáže prstem na hodiny za sebou visící na zdi.
"To se stíhá. Pojedeme Ferrari." Pohledl do jejich očí. Hrozně se mu líbily. Povětšinou ve svém životě měl jen dívky s modrýma očima. A především blondýnky. Jenže už před sebou měl brunetku s hnědýma očima. Ta mě jednou dostane. A už mě jí každý závidí. Ušklíbl se docela tajemně.
"No neškleb se." Narovnala se, odešla do kuchyně pro snídani, kterou si musela ještě rychle dodělat.
"Pojď. Dojíš to v autě a to nádobí jenom hoď do dřezu." Vstal z křesla a protáhl se. Trochu mu ztuhla záda z toho spánku v křesle. Někde po zemi si našel vrch saka. Na stolku u dveří si vzal klíčky od Ferrari. "Jdu napřed." Otevřel dvéře od domu, došel si do garáže pro auto.
Mezitím si posbírala věci do školy, se snídaní v ruce se vydala ven, kde na ni už čekalo auto. Nasedla, připoutala a nechala se odvést ke škole.
***
"Refe?" Ukáže Corny na přijíždějící červené Ferrari. "Jsem zvědavý, co zase chce."
"Musím se tě vyvést z omylu." Povzdychla si dívka přilepená na Refovi. "Přivezl naší drahou Amandu." Koukne na Cornyho docela smutně.
Zastavil přímo u Cornyho a spol. Vystoupila z auta, oběhla ho. Ještě se zastavila na straně Nikolaje. Automaticky otevřel okno. "Ve dvě pro tebe přijedu před horní budovu." Usmál se ještě přiospale.
"Dobrá, budu tam." Poplácala ho po rameni, prach prostě odstoupila a nechala ho odjet. Nebyla tak soucitná, aby mu dala aspoň pusu na tvář. Ne, taková v té chvilce nebyla. "Ahoj." Usmála se na zbytek, který stál před školou. Daphne byla první, která jí objala a přivítala. Následoval Ref a nakonec Corny.
" Nechtěla bys mi něco vysvětlit drahá?"
"Podle toho co. Corneliusi." Mrkla jedním okem a šťouchla do něj loktem. Jako první do školy. V šatně si přezula boty a šla do třídy. Přijela jen tak na čas. Vešla do třídy, kde zasedla do lavice, jako vždy. Vedle ní se objevil spolusedící - tentokrát sexy spolužák.
"Takhle tě neznám." Natáhla se na lavici a koukla ke dveřím, čekala, než přijde učitel. Otočila na něj zrak. Musela si ho prohlédnout. Jeho obyčejné šatstvo bylo vyměněno za něco jiného.
"Myslíš tohle?" Ukázal na svoje oblečení a jemně se zasmál. Jeho obyčejně barevné triko bylo vyměněno za barevnou košili. Rourové džíny nahradily džíny s trochu rozšířeným nohavicemi a extrémně moc kovových doplňků. V jeho krásně čistě vlasy byly tentokrát napůl blond a černé. Stavba těla byla díky košili jiná. Zvýraznila jeho široká ramena, ale zase zakryla jeho štíhlejší tělo. Co se týkalo výšky, tak mu to doslova srazilo dolů. Už nevypadal jako vysoký vychrtlík bez ramen. Konečně z něho byl někdo, kdo by se mohl stát modelem. "Udělal jsem to kvůli tobě."
"Proč?" Naklonila hlavu do strany, pozorovala ho s úsměvem.
"Nechci tě ztratit. Asi jsem byl naivní, když jsem se o to udělal." Smutně. Jeho pohled dokázal drásat silně srdce. Má jí rád a nechce jí ztratit, jenom díky někomu kdo jí chce a neví proč. Objala ho a pevně k sobě přitiskla. "No tak. Drahoušku, ty mě neztratíš. Jsme dobří přátelé už snad od školky. A taky to tak zůstane. Ty sis určitě myslel, že mě tím připoutáš k sobě viď?" Nepotřebovala slova, stačilo jí jeho objetí, které jí opětoval. "Nezbourám kvůli někomu jinému naše přátelství."
"Děkuji. Jsi opravdu zlatá." Svůj obličej jí zabořil do krku a jemně popotáhl. Možná vypadal jako sexy chlap, uvnitř byl stále citliví. Citlivější než holka. Nikdo mu to nezazlíval. Spíše ho podporovali, když mu nebylo stokrát nejlépe.
Po zazvonění zvonku vešel do třídy učitel. Přestali se objímat a podporovat se navzájem. Začaly se věnovat hodině. Pozdravili se, ještě zapsaly žáky, co chybí a začali se věnovat tématu v hodině.
"Tak dneska se budeme věnovat sexu. Ale nejdříve zjistíme, jaký typ vás přitahuje." Rozhlédl se po celé třídě. A ukázal na zrovna na Am. "Slečno Riddicková. Jaký je váš typ mužů?" Pohledla na učitele a usmála, poté svůj zrak otočila na souseda a spustila.
"Mě? Tak určitě někdo kdo je tajemný, klame tělem. Na povrchu vypadá, jako někdo kdo si buduje reputaci, přitom uvnitř je hodný, příjemný, ani ne moc citliví. Tak zlatý střed. Zaručeně ví, co chce, někdy ta nerozhodnost neuškodí." Pohledla znova na učitele a pozdě si uvědomila, koho popsala. Polkla na sucho. No do, končíc. Já jsem popsala Nikolaje a přitom jsem se dívala celou dobu na Cornyho. Chudáček můj. Toho muselo ranit. Já jsem pitomá. Tohle mi neodpustí.
"Děkuji, slečno Riddicková. A teďko tady Corny."
Povzdychl si a opřel si lokty o stůl a hlavu si položil do dlaní, které vytvářeli tvar misky. "EHM. Takže. Především to musí být brunetka ale blondýnkami, nebo černovláskami nepohrdnu. Na pohled musí být exoticky krásná, nebo postačí rozená krása. Těchto dívek ale moc není." Vložil si tam menší poznámku, ale pokračoval dál. "Nesmí klamat tělem. Sama musí vědět, co chce. Pokud je ta dívka tichá je to pro mě lepší. Aspoň se hodí k mojí osobnosti." Zasmál se a šťouchnul loktem do boku Am. Na jeho proslov se ohlásily dvě holky. Jen jim to opětoval mrknutím okem.
"Tak víme dva typy protějšího chromozomu. A kdo bude třeba další?" Díval se po třídě, než někoho vyvolal. Někdo tam popisoval svůj protějšek. Na řadě byly asi další tři lidi. Než začal učitel něco psát na tabuli. "Takže, jsou tady i další typy holek a kluků. Na jedné straně. To jsou doslova, typy podle toho jak se oblékají. Na další straně jsou to obyčejný lidí. A na tu třetí stranu se řadí ty, kterým se říká nevyhovující typ."
"Jak jste přišel na ten vyhovující typ?" Promluvil někdo ze třídy. Byl to ovšem chlapecký hlas. Ne spíše už skoro mužský hlas.
"Jak? Do té skupiny, patří ty, co žijí na vysoké noze a myslí si bůh ví co o sobě. Na tento typ povětšinou letí mladé sedmnáctileté holky." Učitelův hlas měl v sobě dost velkou dávku opovržení.
"Tak to by tady někteří lidé s nimi nemusely mít zkušenosti. Jako tady mladá Riddicková." Ukázal na Am. Ta se mohla propadnout hluboko do země. Sklopila hlavu k zemi a snažila se dělat ze sebe neviditelnou. "Ale nikdo jí to nezazlívá. Možná nějaké holky jí tady na škole závidí, že pro ni jezdí ve Ferrari nebo Jeepu Compass. Jestli je s ním šťastná tak ať je." Doslova se jí ten kluk zastal. Moc ho neznala, vždy jí přišel sympatický, ale nebavila se s ním nikdy. "Tak potom neříkejte, že lidi na vysoké noze patří do řady nevyhovujících." Usmál se vítězně a hodil si nohy na stůl. Pěkně tím vytřel učiteli zrak. Až se mu orosilo čelo.
Am nadále dělala ze sebe neviditelnou. Otočila se na toho kluka a úsměvem mu poděkovala. Ten jen zvedl palec nahoru a křížil ruce na prsou. Otočila se zpátky k tabuli a už jen poslouchala výklad učitele.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama