Kapitola 6

7. září 2011 v 20:20 | Lumieree |  The Vampire, his life and I
Noooooooooooooooooooooooooo. Musela jsem psát přes víkend jako zběsilá, abych vám to mohla přinést. Někdy v týdnu. Tak buďte opravdu rádi, že jsem tak psala. Nenechala by jsem vás na holičkách. Jinak je to pokračování k páte kapitole. Ale, což to je samé pokračování na něco. Ale tady se už dozvíme, co se stalo. Jak Am na to zareaguje?
Jinak je to moc dlouhéééééééééééééééé.


Kolem deváté hodiny ranní jí probudil zvonek u dveří. Nejdříve se podívala na hodiny a vstala. Neví, jak se dostala do postele a co se dělo po zbytek noci předtím. Připadala si, jak kdyby měla kocovinu. Ve skříni našla župan. Vyrazila ke dveřím. Nad shodami slyšela Nikův hlas a nějaký neznámí. I tak pomalu scházela v županu po schodech. Dorazila ke dveřím a lehce vyvalila oči. Ve dveřích stál policista a nebyl zrovna nějak nadšený.


"Dobrý den slečno Riddicková. Omlouvám se, že vás takhle po ránu ruším. Jen vám chci něco oznámit ale nejdřív se přesně ujistit." Vytáhne si menší notes a nahlédne do něj.
"Dobrý den. To je v pořádku. Co se děje?" Chytne se dveří a sleduje policistu ve dveřích a v županu. Niko, tam dělá křoví. Opírá se o zeď vedle dveří a má sklopenou hlavu k zemi. Něco vytušil, nechtěl to na sobě znát tak sklopil raději hlavu k zemi.
Policista zvedl oči k Amandě, soucitně promluvil. "Měli vaše rodiče BMW X6 v červené metalíze?" Poklepal si nervózně po notesu prstem. Tohle auto bylo jediný v celém okolí. Takže se splést nemohly.
"Co se stalo?!" Rychle a vystrašeně ze sebe vyrazila. Pevněji stiskla dvéře. Upírala na něj svoje hnědé oči, které se začali zalévat slzy.
"Omluvám se." Polkl, nebylo mu do řeči nějak radostně, ale překonal to. "Musím, vám oznámit špatnou zprávu. Ze včerejšího dne na dnešní hodinu půlnoční měly vaši rodiče nehodu. Byly hnedka převezeny do nemocnice." Na chvíli se odmlčel, odvrátil pohled na Nika a potom zpět na ní. "Vaši rodiče to nepřežily." Tu větu řekl potichu a soucitně.
"Co-cože?" Dost jí to vyrazilo dech, ještě pevněji sevřela hranu dveří. Potlačovala slzy, na vrchu chtěla vypadat odhodlaně tomu čelit. Přitom v sobě dusila smutek.
"Upřímnou soustrast." Díval se smutně na její výraz ve tváři, hlavě viděl smutek v jejich očích. Podal jí ruku. Přijala jeho ruku. "Děkuji." Poté jí předal nějaký papír, rozloučil se a odcházel ke svému služebnímu autu. Jen co odjel, zavřela dvéře a sjela po nich dolů. Skrčila nohy k tělu a objala je. Hlavu si položila no kolena. Spustily se jí slzy. "Ne to není možný." Slzy jí tekly proudem. Odhodila od sebe i Nikolaje když se jí snažil pomoct. Zprudka se zvedla ze země, vyběhla shody do svého pokoje. Skočila na postel a zavrtala se do peřiny.
Vešel do pokoje a sedl si vedle ní. Jednu ruku jí položil na záda a začal jí hladit. "Vypadni odsud. Za to všechno můžeš ty! Vypadni! Dělej." Hlavu měla zabořenou v měkkém polštáři. Nečekala to, nečekala, že to takhle dopadne. Mami, tati. Proč jste museli zemřít? Proč? Vy jste to neměly být vy ne. A když tak jsem měla s vámi v tom autě sedět já. Vyčítá si jejich smrt. Kdyby to mohla tušit, zastavila by je a nikam nepustila. Ale to nemohla vytušit.
Na její příkaz se zvedl a šel ke dveřím. Vylezla z postele a zachytila se jeho trika. "Ne. Nikam nechoď, prosím." Držela ho pevně. "Prosím." Oba dva nezakryly zmatenost jeden z druhého. Ale spíše nejvíc byl zmatený, Niko. Nejdříve chtěla, aby odešel a teďka ho žádala, aby zůstal. Nevyznal se v ní. Povolila sevření, spadla na kolena se slzami v očích. Přiklekl na jedno koleno a pevně jí objal.
***
"Prospi se." Hladil jí po vlasech, když k němu ležela zády na její posteli. Seděl vedle ní, jak bylo zajisté.
"Nechápu tě. Nejdřív se mě snažíš zastrašit a potom se ke mně chováš jako k někomu koho bys měl mít rád." Otočí na záda blíž k němu, zadívá se mu do očí.
"Abych pravdu řekl tak ani já v tobě."
"Tak to jsi, můžeme podat ruce."
"Ano můžeme." Měla na něj docela velký vliv. A to nějak nečekal. Nečekal od ní takovou povahu. Neustaloval v hlazení vlasů. "Měl bych ti říct, že se o tebe musím teďko postarat."
"To myslíš jak?" Sleduje ho ohromeně. Podepře se o pravou ruku, aby byla, víš k němu. Nespouští jeho uhlově černé oči. No to mě asi omyjí. To proč se o mě musí starat? A hlavně kdy jsi mě, vezme k sobě. No jestli nakonec nezůstaneme tady. Nevím, jestli bych to tady vydržela bez rodičů a ještě k tomu sním. Co je hlavní nesmím to prozatím říct zbytku. Daphne by mě asi zabila a nevím, jak by Ref s Cornym reagovaly. Zaručeně vím, že ji to jednou musím říct. Lehla si a odtrhla se od jeho očí. Obličej si zakryla polštářem. Tiskne ho ke svému obličeji.
"Jak? No musím, ti zajistit bezpečí. Ubytování a vše kolem toho." Vezme jí polštář a dá ho do vzduchu, aby jí viděl do obličeje. "Možná, že s tím bezpečím, to bude horší, ale pokusím se."
"Jak horší? Ty nejsi jenom právník?" Prozradila se, věděla to od toho co jí sám Corny našel.
"Odkud víš, že jsem právník? Kdo ti to řekl?" Zajímavě na ní už hleděl. Hlas byl upřímný, normální i záchvěvy milosti.
"Někdo, mě to dokázal vyhledat. Sám se divil, co děláš u nás ve škole. A ta osoba není tak pitomá jak vypadá. Když se něčeho chytne. Dovede to do cíle." Koukla k oknu. Dívala se na vlnobití poletujících listů stromů. Byla to prozatím jediná věc, na kterou se mohla spolehnout. "Slíbíš mi něco?" Neotočí se na něj. Nechce se mu dívat do tváře. Neví, co od něho už má čekat.
"Podle toho co to bude." Jeho ruka byla přiložena na její rameno. Promnul rameno a zase dal ruku pryč. "Nechoď pár dnů do školy. A jestli bude zapotřebí, aby ses semnou setkal. Dej mi vědět aspoň dřív. Nepočítej s tím, že se k tobě nastěhuji. Pokud máš vůbec svůj dům." Natočí na něj zrak, praští ho do ramene zatnutou rukou v pěst.
"Bojíš se, aby to nezjistil ten tvůj?"
"Není to můj, nikoho nemám. A to neznamená, že ti budu patřit." Zmenší oči do úzké linky, vypadaly výhrůžně a neústupně.
Zasmál se mile. "Škoda. Měl jsem chuť se prát o holku." Oči jí přikryl dlaní. Nemohla nic dělat. Patřila mu, nebyl jediný, kdo by se o ni mohl postarat. Nevěděla jak dál. "Dobrá. Ale musím zařídit, abys přestala chodit na internát. Pokusím se to zařídit v tu dobu, kdy budeš ve škole." Přesedl si na kraj postele zády k ní. Sklopil hlavu k zemi a podrbal se ze zadu na krku. Prsty, které propletl, zachytil za krk. Pomalu se zvedla do kleku. Přesunula se k němu blíž. Zacítil její pach krve, málem se mu z toho rozbolela hlava. "Neměla by ses nějak přibližovat."
"Proč?" Dlaně položí na jeho záda. Začne sledovat jeho výraz ve tváři. Natočí hlavu do strany a beze slov vycení svoje upírské zuby. Narodil se jako upír, zemře jako upír. Pokud by někdy zemřel. "Kdo - kdo jsi?" Zachvěla se strachem.
"Omlouvám se. Neměla jsi to vědět." Otočí hlavu zpět. "Chtěla jsi vědět, kdo jsem, tak jsem ti to alespoň ukázal." Neotáčí se k ní. Jen na svých zádech už cítí její tělesnou teplotu. A vedle hlavy má její ruce, které měla překřížené v zápěstí a propletené prsty. Spustil ruce z krku. Opět natočil hlavu na stejnou stranu, kde měla ona obličej. "Divím se, že ses takhle zachovala."
"Pokud máš v přítomnosti člověka, který je blázen do fantasy a zajímá se o nadlidské stvoření lidí. Pochytíš něco užitečné ho." Promluvila upřímně a znalostně. Nádech hlasu byl i se strachem. "Rozmyslela jsem si to."
"Copak sis rozmyslela?" Díval se na ni z boku.
"Bude opravdu lepší, kdybych měla bydlet s tebou. Jen nevím, co mám od tebe čekat." Přikývne na to, co řekla, aby to stvrdila. Její ruce schoval v jeho prstech a dlaní. "Rozhodni se, kdy to budeš chtít udělat. Hlavně na to připrav svoje přátelé." Sám byl zaskočen z toho, jak se chová. Nikdy se nechoval k sobě přirozeně ale s přetvářkou žil.
"Dobrá. Jaký mě dáš čas?" Pozoruje ho. Přemýšlí nad ním. Neví, jak má dál postupovat. Nejraději by na jednu stranu utekla a na druhou zase by byla s ním. Něco jí k němu přitahuje. A to doslova. Díky tomu přehlídla i to, že není člověk.
"Dva týdny. Ani ne o minutku či hodinu víc. Přitom si tě budu hlídat." Stále držel její ruce. Rozpojila se a odtáhla se od něho. Přesunula se doprostřed postele. Seděla tak jak rozkošná kočka.
***
Víkend skončil a Am byla na cestě na internát. Odvážel jí samotný, Niko v jiném autě. Už to nebylo v jeho červeném Ferrari ale v tmavě modrém Jeepu Compass z roku 2011. Zastavil před, budovou kde byl internát. Když chtěl vystoupit, zastavila ho. Zakroutila hlavou, ať to nedělá. Uposlechl, jen seděl za volantem, jeho a okolní svět oddělovaly ztmavená skla. Ne zase tolik, spíše byly kouřové. Vystoupila z auta, otevřela zadní dvéře, vytáhla si tašku a přešla k jeho straně. Stáhl okénko a kouknul na ní. "Nastav ruku." Nastavila dlaň, jemně se usmála při dotyku jeho prstů na své dlani. Sevřel jí ruku do pěsti a to co jí tam vložil tak schoval. "Děkuji." Poděkovala mile. Ustoupila od auta, aby mu naznačila, že už půjde. Jen přikývl a zavřel okno. Pomalu vyjel z místa a odjel pryč.
Otočila se ke dveřím, z nich vyběhla její nejlepší kamarádka a hlavně spolubydlící. Skočila jí kolem krku. Málem strhla Am k zemi. "Zlatičko. Víš, jak jsi mi chyběla? A je mi líto co se stalo tvým rodičům. Chtěla jsem ti popřát upřímnou soustrast, tys to rychle vytípla."
"To věřím. A omlouvám se ti, že jsem ti to zaklapla v půlce rozhovoru. Nechtěla jsem." Obejme jí a přitiskne k sobě. "Děkuji, že jsi semnou. Nevím, jak to zvládnu." Natáhne ruku, ve které něco svírala. Otevřela jí a v prstech nakonec držela balíček papírových peněž. To se zbláznil ne? Asi ho za tohle zastřelím. Schová to zase do sevřené pěsti a srčí do kapsy u kalhot.
"Jo můžeš mi říct, s kým jsi to přijela?"
"No. Odvezl mě kamarád." Usměje se, musela jí zalhat, než jí připraví na to, aby jí to byla schopna říct. I na sobě tu lež nedala znát. "Půjdeme?" Pustila a popostrčila jí ke dveřím.
"Hele s tebou se něco děje? Že ses zamilovala?!" Oči jí žasem zazářily. Byla by ráda, kdyby našla lásku. Ale takovou aby jí to schválila. Někomu cizímu, nebo zlému jí nedá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 *Nessa *Nessa | Web | 8. září 2011 v 17:19 | Reagovat

pěkná kapitola :)

2 Sima Azael SongeNoir Miséricorde Sima Azael SongeNoir Miséricorde | Web | 9. září 2011 v 9:21 | Reagovat

no celom dobre sa to rozbieha osm zvedavá čo bude dalej ..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama