kapitola 1

5. října 2011 v 19:29 | Lumieree |  The Vampire, his life and I 2

Takže lidi, přináším vám konečně druhou řadu The Vampire, his life and I 2. A začínáme první kapitolou, čekejte že to bude vycházet jednou týdně vždy ve středu. :) A doufám, že i takhle kapitola se vám bude líbit :) I všechno ostatní.


Po dlouhých vláčejících dnech, kdy jí nebyl Nikolaj na blízku, se jen trápila. To její trápení jí, uklidňovala její kamarádka z internátu, ale i ze školy. Takže se necítila tolik osamocená. Čekala, dokud se Nikolaj nevrátil. Vždy si přála, aby se už vrátil. Ta její přání se jí vyplnila.

V nočních hodinách se Nikolaj vrací ze svého úkolu či spíše nedokončeného úsudku moc nezvážil správné rozhodnutí. Ale teďka už to je jedno. Ve svém Ferrari, zastavil před domem a pomalu vystoupí. Zadíval se na dům a hlavou mu proletělo mnoho myšlenek. Pomalu vykročil - v tu ránu se zastavil a pohlédl znova na dům. Krkem mu projel žal jen s tím, že opustil Am v těch jejich nejhorších chvílích, které prožívala. Přemluvil se a vešel do domu. K němu musel ovšem, udělat minimálně deset kroků. Uvnitř vládlo hrobové ticho. To ticho dokázalo i zdeptat člověka. To bylo to nejmenší, čím by dům byl proslulý. Ale Nikolaj je obezřetný a velmi vnímavý. A nejen tím, že je upír. Ve svém domě cítil několik neznámých pachů. Možná mu už někoho i připomínalo. Tentokrát si nebyl jistý. Jeho kroky vedly rovnou do pokoje Am. Ta spala jak miminko, takže ho neslyšela přijíždět. Jen, co vyšel točité polo-skleněné schody, zamířil si to do pokoje spící dívky. Pomalu se pootevřely dvéře a do místnosti plného ticha, smutku, úzkosti a dalších podobných věcí vejde. Jeho zrak utkví na tváři spící Am. Začne se pomalu probouzet, ale na obličeji to nedá zdát. Jen se začne jemně převalovat. Do jeho žil se vlije pocit viny. Projde potichu pokojem a usedne na postel. Odhrne jí vlasy z obličeje, které jí tam napadaly při tom převalováním. Tím se dotkl jemně její tváře. Jako správná dívka, která čeká věky na svého milovaného, otevře oči a pomalu se přitom posadí.
"Ráda tě opět vidím." Promluvila jemným, ale dokonalým hlasem. Bylo v něm cítit to bezpečí, které jí poskytoval. Poté něžně ještě dodala. "Jsem ráda, že ses vrátil. Připadalo mě to jako věčnost."
"Omlouvám se ti za to, že jsem tě tu nechal samotnou. Byl bych rád, kdybys mi to odpustila." Podívá se jí omluvně do očí. V jeho zákeřných a prohnilých očích je vidět i soucit. Ten dává najevo jen před některými lidmi. Tak jako teďka před Amandou.
"Už jsem ti to odpustila. Vím, máš mnoho práce. Pohlídat si svoje postavení ve společnosti a mnoho dalších a jiných věcí. Chápu to. Nemusíš si s tím dělat starosti." Jemně její ruka přistane na jeho tváři a palcem mu přejede po lícní kosti. Nikolajem projede lidské teplo. On sám má chladnější teplotu těla. "Děkuji ti." Opáčil jí to díkem. Taky to možná bylo to nejlepší východisko.
Tělem, krví a svaly Am, začne proudit chtíč. Chtíč k Nikolajemu samému. On to taky vycítí, nechce na ní zbytečně tlačit. Nechce, aby si o něm nemyslela něco špatného, i když se už stalo. On sám to zatím moc necítí. Jenže, co se přibližuje k ní. Jeho tep se zrychluje a srdce, které si zachoval, se též rozbuší.
"Chtěla bych tě znát co nejlépe." Promluvila tak ladně ale i sladce až to zanechalo na něm obrovský dojem. Což se moc nestává. Nikdy ve své blízkosti neměl pořádně dívku či ženu, kterou by mohl milovat. Přitakal. Nikolaj se k ní přiblížil na velmi nebezpečnou vzdálenost pro člověka a upíra. Zatím byly jiné důvody. Am se dívala z přímého pohledu do jeho očí. Nemohla se od nich odtrhnout. Tak jako tep se zrychlil a srdce rozbušilo se i tak stalo u ní. Jemně jí položil ruce na pas, vtisknul jí jemný, ale příjemný polibek. Usmála se, polibek mu oplatila už s tím, že se ho chytla kolem krku. Až teďka ucítila pořádně, jak má stavěné tělo. Při druhém polibku od Nikolaje jí sjede pravá ruka k jeho pasu a chytne ho za spodek trička. Na sobě měl ještě koženou bundu, ale té se zbavil cesty za Am. Jemně jí položí na postel. Začne jí líbat, ona se k němu přidá. S malým přerušením v líbání, se sundalo triko. Opět se vrátily k úloze jejich rtů. Jemně mu jezdila po jeho bledé kůži přes ruce až ke krku. Kde své ruce semkne. Postupem času ze sebe sundají každou část oblečení a prožijí spolu úžasnou noc.
První jejich společná noc jim připadala jako věčnost. A to bylo jen dobře. Trochu se lépe poznaly. Možná to tak nevypadá, ale je to tak. Jen se uvidí, jak člověk dokáže chápat upíra a jeho dvojí život.
Oba dva probudí svit slunečních paprsku, které si klestí cestu přes listy stromů. Nikolaj se probouzí jako první. Na jeho dobře vypracovaném těle, které je pokryté svaly. Ne moc přehnanými, nebo nějakými, které hyzdí - pravý zlatý střed. Otevře oči a jeho zrak ulkne na její tváři. Vykouzlí se mu jemný usměv. Moc se nehýbe. Je ve stejné poloze aby jí neprobudil. Chvilku na to otevírá oči i ona. Svýma hnědýma očima pohlédne do obličeje Nikolajemu.
"Dobré ráno." Popřál jí na milé probuzení. V poslední době je šokován, že ho snadno dokázala zkrotit.
"Dobré." Usmála se. Její usměv dokázal na pohled zahřát. Také se v něm mohlo vidět to štěstí, odhodlání a celý svět. Kdyby tomu tak bylo aspoň z části. Pomalu si sedne a skloní se k němu a k probuzení mu ještě jemně vtiskne polibek. Byl procítěný a laskavý.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama