Kapitola 2

15. října 2011 v 20:24 | Lu Janki |  Uvěznění - Kapitoly
Takže s Janki jsme se rozhodly že by jsme mohli napsat další kapitolku této povídky. Dlouho zela chladem a hladem. Doufáme, že se vám to bude líbit. A budete to rádi číst :)

Lu - vínová
Janki - Modrá


Pomalu se blíží konec pracovního týdne a začíná víkend. Po několika deštivých dnech se na obzoru tyčí slunce, které docela pálí. Na slunci může být tak kolem třiceti stupňu celsia. V prostornější pracovně sedí Amy a dívá se ven přes okno za mřížemi. Před sebou má hromadu spisů o vězních, se kterými pracuje každý den, týden, měsíc kdo ví, jestli už i ne roky. V ruce drží tužku nad papírem. Jak se ta dívá z okna ven, úplně vypnula svoje myšlení a hlavně zapomíná na svojí pozici za tím stolem. Přitom popravdě čeká, na to jestli někdo s něčím nepřijde. Třeba s tím, že ho bolí břicho, je mu špatně, klidně s čím koliv.

Vnútri veznice sa odohráva iný príbeh. Vonku vezni hraju footbal a cvičia aby sa unavilia a majú konečne výbeh. Len vezen Jack nie, ma dôjsť na ošetrovňu aby mu vybrali štichy a predošlého zranenia. Ako tak kráča po chodbe je jeho hlava výšia od dôstojníkovej a napokon požuje za sebou zavrieť a zamknúť mreže. Tento zvuk počuje za posledné toky fujt, Len zvuky nevyčistených úst ktoré majú plno hnusných štiplaných rečí a ona štyri stena a chlad a nepríjemnosť prostredia a stále cinkanie na mreže.
Za dveřmi, které dělí jí a vězení je hluboký klid. Mrazivý klid. Z prstů, které svíraly tužku, povolily. Tužka z nich vyklouzla docela pomalu. Lehký zvuk tužky, probral mladou doktorku od těch snů a jejího výpadku. Pohlédla na hodiny, které ukazovaly něco po poledni. Rozhlédla se kolem sebe. Hrudník se jí zvedl víc do pozvdechu.
Na dvere zaklopal strážnik ktorý doviedol Jacka pred ošetrovňu. v chladnom tichu chodby v chladnom tichu miestnosti sa ozval zvuk troch tukancov do plechových dverí. Potom ten strážnik otvoril dvere a pozrel na mladú doktorku z bledou pleťou "Ahoj Amy" povedal trochu nesvoj akoby sa Amy bál. "Priviezol som ti Sheffera na vybranie štichov, budem tu poblíž ak by si niečo potrebovala" povedal a posunul pripútaného Jacka ku Amy a Jack ťažkými krokmi do široka vošiel do miestnosti krátko za nim sa zavreli dvere a zamkli. Otočil sa ešte na tie dvere a niečo povedal po španielsky. Potom urobil par kokov ku Amy ,viac do ordinácie a pozrel nanu. Rozhliadol sa po miesnoti akoby hľadal kov alebo niečo čím by mohol spáchať útek, čo sa dalo vždy od veznov očakávať.
Pohlédla na strážníka a jen přikývla na jedno velké poděkování. Brala jeho slova na váhu. Pomalu vstala ze židle a přešla k Jackovi. "Posaď se prosím." Rukou mu ukázala na postel. Mezitím se otočila a připravila jsi věci na vytahování stehů.
Podišiel strnulými krokmi ku tej posteli a sadol si na ňu. Pozrel na Amy akoby chladne a z jeho očí sa dalo vyčítať myšlienky ktoré mu vírili hlavou. Jeho chladný pohlaď nie je až taký chladný, ba by sa dal prirovnávať k beznádejí. Preto je úplne odlišní niečím zvláštnom od iných veznov.
Přešla k němu a vedle něj nebo spíše dál od něj položila nářadí. Jednou rukou chytla lem jeho trika. Ještě na něj pohledla svým obyčejným pohledem. "Nehýbej se." Její hlas je jak zpomalený či víc unavený. Druhou rukou nachmatala židli na kolečkách, která tam byla navíc. Sedla si tak aby byla na úrovni jeho zranění.
"Vypadáte unavene slečna" povie takým tvrdým hlasom, je to taky hlas v ktorom je znieť že dlho nerozprával, taký zachrípnutí. Potom pozrel do zeme keď si ju prezrel a nechá ju pracovať a nehýbe sa.
Lehce přiložila svojí studenou ruku na to teplo, kolem jeho rány. Pořádně si prohlédla, jak mu to srostlo. "Ano jsem unavená. Potřebovala bych minimálně měsíc odpočinku." Koukla vedle něho na nářadí a vzala si to, co potřebovala. Rychle ale šetrně mu ty stehy vytahala.
"Divím sa že vôbec pracujete v tejto veznici" povedal kludným hlasom akoby ho to nebolelo a pritom tu bolesť plne vnímal.
Po vytažení stehů mu to ošetřila ještě dezinfekcí. "Jsem tady, tak jsem tady." Pro jistotu mu přes to ještě přelepila. Pustila lem trika dolů a nechala ho spadnout. Ještě jednou na něj pohledla.
Jak naňho pozrela akoby ucítil jej pohľad a pozrej sa jej do tváre a rovno do je očí. V tých očiach akoby hľadal č je Amy vlastne zač za človeka.
"Už tě nebudu trápit." Vstala ze židle a vzala si nářadí. Uklidila ho na svoje místa. "Kdybys něco potřeboval cokoliv, můžeš přijít." Natočila na něj hlavu a koukla se přes rameno. Modré oči vypadaly pochmurně ale přitom i živě.
"Myslím že nie.. našich zákonoch sa píše že nemôžeme len tak prejsť kam sa nám zachce, len keby som si spôsobil nejaké vážne zranenie" postaví sa a pozrel na ňu "Len tak, keby ste vy prišli zamnou" povie nezvyčajným hlasom , akým nezvykne rozprávať z takým akoby záujmom, no poklesne lebo vie ž roky ho nikto nikdy navštíviť neprišiel, teda ani nevie ako vypadá návštevná hala.
Opřela se zády o skříň a přikývla. "Dobrá. Pokud bude čas, zastavím se na návštěvu." Zatím se neusmála, ale takové nutkání se usmát měla. " A příště už na sebe dávej větší pozor."
"Neverím sám ani slovo" povie úplne presvedčivo, akoby zo zvyku, akoby si bol úplne istí že nepríde a položí ruku na kľučku od dverí potom ešte raz na ňu pozrel.
Koukla do země. "A co když ano?" Položila mu tuhle otázku naschvál, aby viděla jeho reakci. Opět zvedla k němu oči.
Jeho hlava bola otočená znovu ku dverám, už sa chystal zaklopať na strážnika. "Prečo by ste to robila? Ja som vrah a vy nežne dievčatko" povie tak docela chladne. Za tie roky si zvykol že ho neoslovujú inak.
"Opravdu jsi tím, čím jsi?" Dívá se na jeho záda. "A proč bych to dělala? Asi tím, že jsi dost zajímavý. Možná to je nebezpečný, to beru v úvahu. Chci se jen dozvědět víc, abych ti porozuměla." Zaklonila hlavu do zadu a koukla ke stropu, na tváři se jí konečně objevil usměv. A ani si to neuvědomila.
Keď mu hlavou prišlo čo povedala tak pustil tu kliku, otočil sa k nej. " Ak by som Vám povedal že nie som vrah, kto by mi uveril? Nikto" pozoruje ju zaujímavo a chladne. V jeho srdci cíti zabodávanie noža a všetky tie chladné mŕtve tváre, ktoré kedisy videl.
Hlavu měla stále zakloněnou a jen jí přetočila na bok k němu. "Je dost případů, kdy je nevinný zavřený. Možná bych do tebe řekla, že jsi to udělal, jenže tvůj chlad je jiný. Myšlení taky." Na chvilku se odmlčela. Jen pozorovala jeho oči. "Dokážeš být klidně i milejší."
"Ako si môžeš byť tak istá, sú tu iný psychopati ktorý sa bavia tak že by si od nich v živote nič nepovedala a pritom majú na rukách krv ľudí." pozerá na ňu chladne a v srdci sa mu zapáli mierna iskrička že mu niekto verí, ale snaží sa ju zase udusiť ako stovky prípadov kedy sa mohlo ukázať jeho nevina. Vie že je to nemožne, dokázať nevinu , keď je tu zavretí. "Možno by ste mali prestať byť malé naivné dievčatko, svet je krutý a nikto sa neobzrie ak vás zavrie nevinného medzi štyri steny. Nikto sa neobzrie za vašimi pocitmi. Nikoho to nezaujíma. A nikoho nebude. A za pár rokov v base by ste zistila že aj tých pár pocitov vo vašom srdci je preč" povie dosť rýchlo akoby nad tým čo povedal uvažoval hodiny tým pádom akoby to mal úplne nabyflené a bol si úplne istý čo hovorí.
"Co když ještě se ta nevinna dát ještě dokázat i za mřížemi. Musí se najít nějaké řešení. A vím, jaká je realita. Vidím, co se děje kolem." Narovnala hlavu a podívala ven. Zrak zabořila na zeď oproti sobě. "Ale pokud jsi opravdu nevinný, tak si nenech líbit, jak se k tobě ostatní chovají."
"Možno za rokmi vezenia sa už nemáš kam vrátiť" povie z bolesťou srdci, ktorá bola už dosť počuť.
Odrazila se od skříní a přešla k němu, natáhla ruku. "Pokud si budeš, chtít o tom promluvit můžeme." Ta ruka měla znamenat tu pomocnou.
"Vy tomu aj tak ikdy nepochopíte… Nikdy ste neboli vo vezení…Neviete čo to znamená, nikdy ste nezažili strach a hrôzu akú som videl ja. Chlad mŕtvych tvári, krv zaschnutú na pohlaď a hrôzu v očiach akú ma každý mŕtvi. Každý zavraždení, a hlavne keď tu hrôzu vidíte v očiach svojich rodičov" skúma jej ruku ale za tým nevidí nič podstatné, toto mu k životu nepomôže.
Stáhla ruku k sobě. "Dvakrát svojí pomoc nabízet nebudu. A to myslím vážně." Hlas jí zvážněl, ona to myslí dobře, že mu pomůže. "Ano nevím, jaká je to hrůza. Nevím to." Podívá se mu svými modrými oči do těch jeho.
"Nemáte mi ako pomôcť, slečna Amy" povie už normálne ako samozrejmosť.
"Když myslíš. Nebudu ti to vymlouvat." Odstoupila o několik kroků dozadu.
Otočí sa jej chrbtom a pomaly dá zase ruku na kľučku akoby čakal čo ešte povie.
Už jenom mlčí, pomalu se otočí k němu zády a přejde ke stolu. Lokty si opřela o stůl, čelo si opřela o rozevřené dlaně a prsti si hrábla do vlasů.
"Dovidienia" povedia zaklope na tie dvere , v tom tichu sa ozve to klopanie a z chodba sa ako odpoevat ozve zasiakanie klučou a zvuk ko potača strážnik kľúčom v zámke. Nakpokon ich otvorí a vezme Jacka zo sebou a pozrel ešte na AMY "nerobil problémy" opýtal sa ten strážnik pobavene.
"Ne, nedělal. Byl klidný jako beránek." Promluvila s pohledem do stolu, ani se na toho strážníka nepodívala. Jemně se usmála ale do tváře jí moc nebylo vidět jak jí vysely dolů dlouhé rozpuštěné hnědé vlasy.
"Dobre" povedal strážnik ako samozrejmosť. Odišiel odprevadiť Jacka, zavrel za sebou dvere a po miestnosti sa ozvalo len ticho a z chodby ešte zabuchnutie mrežami.
Nakonec se sesunula na stůl do těch spisů a na chvilku zavřela oči. Nechává si to všechno projít hlavou.
V ordinaci zostali len tykanie hodín a v vonka počuť tlmene hlasy veznov ktorý majú ešte vonku prechádzky.
Ponoření do tikání hodin moc dlouho netrvalo. Vstala a šla se podívat ven na ostatní vězně. Vyšla na čerstvý vzduch a nadechla se. Rozhlédla se po vězních. Nad každým se na půl minuty pozastavila.
V tom vezení bolo vidieť že sú vážne vezni rozdelení na klany, niekde su hispánci, iné negri a ďalej belosi a potom ina háveď a potom muži ktoré tam zastupujú ženy a nechajú si srať od ostatných na hlavu.
Usedne na nejbližší lavičku, co tam je. Stále si je prohlíží, potřebuje přijít na jiné myšlenky.
Je videit ako si tam jeden druhému ubližuje, postrkujú sa provokujú no snažia sa držať sa na uzde lebo ich sledujú ozbrojení strážnici.
Jen zakroutí nad tím hlavou a obličej si schová do dlaní. Potřebuje se nějakým způsobem probrat.
Nakoniec na dvor vojde aj Jack a ten si sadne ďalej od ostatných niekam na lavičku sa sleduje ako hrajú footbal tam a trhá kúsky trávy.
Stále má obličej v dlaních, nevšimla jsi příchodu Jacka. Protřela si oči a zahledala se na jedno místo. Její mysl zase pomalu vypíná.

Už dopravdy potřebuji asi odpočinek. všechno se mi míchá dokupy. A ano chci Jackovi pomoct. Jenže je odtažitý a nechce už věřit. Ani se mu nedivím, v jeho kůži bych to asi udělala taky. No což ale když on nechce přijmout pomoct tak mu pomáhat nebudu. Je to jeho rozhodnutí. Nesnáším to, nasadil mi brouka do hlavy díky tomu. Hm. Uvidíme počase.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Xoxo ♥ Vanessa Xoxo ♥ Vanessa | Web | 16. října 2011 v 9:49 | Reagovat

je užasná =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama