Nečekaná smrt

25. října 2011 v 20:51 | Lumieree
Už je dlouho napsaná tak se nedivte. MNO ale teďko k tomuto výtvoru. Podle mě to je hrůza děs. Ani nemám na mojí sestřičku, která to fakticky už umí. Co si jen přeji, aby se vám ta moje snaha líbila. :) Děkuji za tu chvilku trpělivosti, až si to budete číst. I když to je hodně kratičky. Snad se to bude líbit.


Když jsem řekla Jonatenovi, že jsem těhotná, byl celý šťastný. To mě udělalo taky šťastnou. Chtěla jsem, aby to miminko, mělo dobrou rodinu. Než se stala ta osudná nehoda
Moje láska Jonaten měl nápad. Já jsem ho přijala. Bylo to, že pojedeme někam do restaurace a oslavíme miminko. V ten den, co jsme měli jet, byla dobrá nálada.
"Amy? Asi pomalu mužem vyrazit ne?" Promluvil mile na mě Jonaten. Já jsem mu s ladností odpověděla
"Ano, mužem." Byl večer a já jsem se hodně těšila. Oba dva jsme byly připraveny na odjezd autem do města. Nastoupila jsem v hedvábně modrých šatech. Jonaten měl Triko a jemný svršek, vypadalo jako sako a ještě kalhoty něco mezi džínamy a obyčejnými kalhoty. On byl ovšem velmi dobrý řidič a věděl, že když má mě v autě tak musí jet opatrně. To taky dodržel.
V naší půli cest do města, do pravého zadního boku auta někdo narazil. Byl to nějaký šílenec. Dost nás to odhodilo do strany. Přesně tou stranou kde mi seděla láska. Skla se po nárazu rychle roztříštila a místo toho aby letěly ven, letěly dovnitř. To se taky dalo očekávat. Nevnímala jsem ten čas, bylo to hrozně rychle. Sklo vedle Jonatena zasáhla plně. Zabodala se do jeho obličeje i těla mě zasáhlo jen pár kousků. Jen, co jsem trochu vnímala, všimla jsem si krve na předním skle. Jenže v tom se ve mně něco zlomilo a já opět upadla. Upadla jsem do tmy do hluboké tmy, která se dala popsat jako bezvědomí. To, co se stalo mě potom nic nevím.
Jen, co jsem se, co pamatuju je to, že jsem se probudila na JIPce a to jak jsem tam ležela ještě pár dnů. V těch dnech jsem doufala, že Jonaten je živ a dítě také. Jen, co mě odvážely na normální pokoj. Zjistila jsem, že tu nehodu Jonaten nepřežil, ale dítě to přežilo. Je v kritickém stavu. A musím si dát na sebe pozor, aby se tomu děťátku nic nestalo.
Po devíti měsících se to miminko narodilo. Byl to chlapec a dala jsem mu jméno po jeho otci. Jsem velice ráda, že mám malého Jonatena.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Xoxo ♥ Vanessa Xoxo ♥ Vanessa | Web | 26. října 2011 v 10:53 | Reagovat

užasné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama