Válka o ženu - Lidská dívka

11. října 2011 v 16:33 | Lumieree
Tak a ještě jedna povídka je napsána. A to asi víte, že?? No nic pomalu se posouváme dál, ale tohle ještě nic není co by mohlo být dál opakuji se ale musím vám to stále upozorňovat dokud to nezačne.


"Dobrý den." Usmála se lidská dívka na Daiefona. Slouží mu v jeho sídle. Uklonila se a zase se narovnala. "Jaké bude vaše dnešní přání?" Dívala se na něj s úsměvem a oddaností.
"Dobrý. Dneska to nic nebude. Jen mi nech něco připravit k jídlu. A budu pro tentokrát šťasten." Opětoval lidské dívce usměv. Znova se uklonila a poté odešla mu něco zařídit k jídlu. "Je opravdu pěkná. Ale…"
"Ticho buď!" Okřikne ho jeho babička.
"Ale!"
"Ne! Kolikrát ti to mám ještě říkat." Štípne ho do ucha, když mu sedí na rameni. " Mám, lepší nápad."
"Jaký zase?" Koukne na svoje rameno, kde má svého věrného služebníka. Povzdychne si a koukne do země. "Nesnáším tě. Víš to?"

"Ghe. Já vím, to jsem dělala každému, koho jsem měla na starost. Takže si s tím hlavu nelam. Jo ten plán." Odmlčí se na chvilku. "Ještě chvilku válči a neustupuj. Nechej jí čas, aby se schovala. Potom to ukončí, ze své strany. Prohlásíš, že si vezmeš jinou. Tím ho pěkně dopálíš." Princezna se zašklebí a štípne ho na kůži na krku
"Au." Dvěma prsty si prohmatá to, místo kam ho štípla, aby ho to nebolelo. "Dobrá." Koukne ke dveřím na lidskou dívku, která mu přinášela něco k jídlu. "Děkuji." Usmál se, přitom naklonil hlavu do strany a zavřel oči. "Polož to prosím na stůl." Otevře oči, hlavu nechává ve stejné poloze.
"Dobrá můj pane." Odnese podnos s jídlem na menší stůl. "Ehm. Pane, mohu se vás na něco zeptat?" Je tak trochu nervózní.
"Ptej se, na cokoli chceš." Narovnal hlavu a přešel ke stolu, ke kterému si sedl.
"Nechci se do toho nějak plést. Jen ze zvědavosti. S kým jste to tady mluvil?"
Jeho, to trochu zarazí. Nikdy nikomu neřekl, že má služebníka. "Ale jen sám se sebou." Řekl, totální blbost. No co jiného mu zbývalo.
"Opravdu?" Začíná se nebezpečně vyptávat. Podnos s jídlem položila na stůl a pohledla na Daiefona.
"Ano." Usměje se přesvědčivě. "Děkuji ti, za donesení jídla." Dívka přikývla, odešla pryč, aby nechala svého pána o samotě najíst. Jen co za ní zaklaply dvéře, mu padla hlava na stůl. Má štěstí, že ne do jídla. "Tohle mě zabije dřív, než válka." Ze svých úst vydal malí výdech.
"Že to, řešíte." Jeho babička, mu tyká i vyká - jak kdy. "Přeji vám dobrou chuť, pane."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama