Virus útočí

24. října 2011 v 14:09 | Lumieree
Aach ano. Je tu jedna z jednorázovek. A napsala jsem jí ještě dneska. Tématem na tohle byl můj sen. Podle mě tam jsou velké skoky ale to zase až tak nevadí to nejdůležitější tam je. :D Takže asi nic dál. No a jinak přeji počtení :D :D :D :P
PS: abnormálně zoufalí výplod mozku :D :D


Stojím uprostřeď velkého sálu, ne toho ne. Spíše někde na nádraží v hale. Kolem mě chodí tisíce lidí. Pozoruje jako něco nového. Sama nevím, co jsem zač. Nebo to alespoň trochu tuším. Po několika povzdechů jsem se vydala vpřed. Prodírala jsem se mezi lidmi.
Vše mi najednou začalo všechno docházet. Kolem sebe cítím smrt. Svrbili mě z toho nosní dírky. No byla to hrůza. Vyšla jsem, ven z haly a nadechla se smogu, kouře, hniloby a dalších odporných věcí. Stála jsme tam jako přibytá, předemnou byla zníčená zem. Otočila jsem se na halu ale ta vypadala nepoškozeně a nově. Ale předemnou nebylo nic. Pak si jen pamatuji tupou ránu do hlavy, po které jsem se složila k zemi.

Probudila jsem v bílé chladné místnosti. Ze mě vycházela snad miliarda kabelů, hadiček a všeho možného. Přitom jsemm byla spoutaná k posteli. Nebyly to zase až tolik hodně bezpečné připoutání. Mohla jsem aspoň pohybovat zápěstím, to všechno jsem začala vytrhávat. Urvala jsem se i z těch pout. A to jsem se divila. Po postely jsem klouzala až dopadla na nohy. Kroky, mě vedli ke dveřím, které tam snad ani nebyly. Zeď se otevřela.
"Ježiš, co to ksakru je." Nadávala jsem si až za hrob. Do nýnější doby bych si nevšimla že mám na sobě jen nějakou látku obvázanou kolem některých míst. Postupovala jsem chladnou chodbou. Hledala jsem místnost s nějakým oblečením. Ještě jsem ani nepřemýšlela nad tím jak vypadám.
V budově jsem snad bloudila hodiny. Mezitím, už jsem si našla nějaké to oblečení, které jsem normálně na sobě mohla mít. V hlouby duši jsem, jen doufala. Východ byl přitom předemnou. Z palčivého bílého světla, se moje osoba objevila někde na slunečním světle. No nebylo zrvona sluneční, ale bylo. Okolí mi něco připomínalo a moje vzpomínky se henžily jak na bězícím páse. Stojím opět v hale, kde jsem byla naposled. Tentokrát neprošel kolem mě snad ani živáček.

"Co se to děje? A proč jsem zase tady?" Ptám se sama sebe. Odpověd, ale najít nemohu. Popadl mě nějaký put a já se rozběhla do schodičtě, které vypadalo značně poškozeně. Minimálně každý druhý schod mě zakřupal pod nohy. Každou chvilkou jsem tušila že se propadnu a skončím někde na zemi. Jsem nahoře a znova se rozhlížím. Vidím jen - NIC. Ani mrtvolu prostě nic. Přiložím si ruce k nosu. Odněkad se linul hnusný zápach. Byl tak otupující až jsme si myslela, že mi z toho upadne smrady nos. Zacítila jsem nějaké výběžky pod rty. Jedna ruka zůstala u nosu a druhá zjištovala co to mám. Našla jsem tam zuby, nebyly to moje nebo ano? Museli patřit upírovi ale já bych to být nemohla. Nejsem žádný vampýr.

***

Čas utíkal a já zatím poznávala nové poznatky, co se stalo, mezitím co jsem nebyla venku. A nastal velký zlom. Rozhodla jsem se někam vydat. Příěh se začíná udávat v Americe ve Spojených státech Amerických. Nastala zima, opět jsem se objevila v hale, kde jsem byla naposled. Hodně často jsem tam trávila času, potřebovala jsem pochopit co se stalo. Město byly znovuzrozené, stály tam vysoké budovy, mnoho obchodů s oblečením, boty, jídla, elektroniky a tak dále. A když jsi vzpomenu na to co jsem viděla na začátku. Zburcovanou ven a halu plných lidí. Pak jen prázdnou halu bez živáčka a nakonec zase tu miliardu. Nemám vůbec pojem o čase. Ale moc dobře jsem věděla co se děje.
Mnoho záhadných umrtí se ve městě událo. Stoupala jsem po kovových schodech na plošinu. Kolem mě prošla žena, která byla značně něčím jiná. Zastavila se a pohledla na mě. Pohled jsem jí opětovala a zděsila jsem se. Měla rudě krvavé oči jako já, když běsním a toužím po krvi. A ano jsem vampýr ale, nechápu jak jsem mohla takovou dobu někde být bez toho aniž bych to pocítila. Její kroky pak se vydaly směrem dolů. Vyšla jsem nahoru. Zacítila jsem zápach smrti. Na zemi se svíjel v bolestech muž. Nikdo si ho ani nevšiml. Přišla jsem blíž, jeho bledá kůže se začala rozpadat. Oči měl stejné jako ta žena předtím. Zachvily někdo pod schodištěm vykřkl. Rychlosti blesku jsem se stála u zábradlí a dívala se na dalšího člověka. Procházel tím stejným jako ležící muž nahoře. Lidé si toho začaly všímat. Možná to vysvětluje ty záhadná umrtí.
netrvalo dlouho a já už seděla ve vlaku, který míří do New Yorku, kam mám namířeno. Sedla jsem si kousek od jedné mladé dívky. Vykoukla jsem ven a znova jedno a to samý, lidí tam začaly umírat. Jeden pomalu za druhým. V tom vlaku jsem se cítila vcelku bezpečí. Do dveří se hrnula těhotná žena, byla trochu víc objemnější. Nakonec mě vytrhl hlas té dívky.

"Za chvilku bouchne jako papiňák." Zašklebila se tomu. Ach jak jsem mohla být tak blbá. No jasně, to všechno je kvůli mě. Ale nebudu to říkat dokud to nebude horký.

"Ty o tom něco víš?" Pohledla jsem znova na tu holku.

"Ano, proč by ne? Moje matka i babička byly infikovány. Někdo, vypustil mezi lidi nějaký virus." Hleděla na mě, jak kdybych zato mohla já. Ale ano mohla.

"A nevíš co to je?" Potřebovala jsem poslední kostičky mojí skládačky.

"Vy myslíte tohle?" Ukáže ven na několik mrtvol. Vlak se začal rozjíždět a pak už byly jen šmouhy. " Jeto virus, který lidi mění na upíry ale jak to vypadá, tak někteří umírají."

"Jsi otom dobře informována."

"Ach, ano. Moje matka na tom dělala. Tedy se snažila ten vzorek zníčit. A přitom pak skončila ona mrtvá." Přikývla, nevypadala, že by jí to trápilo až k srdci.

Dostala jsem z ní ještě nějaké informace a formulovala jsem si je. Skládačka byla dokončena. Zvedla jsem se a prohlédla jsem si těhotnou ženu. Jak ta holka řekla, ne až tak doslova ale podobalo se tomu jak kdyby vybouchla. Holkou jsem schovala pod sebe. Tušila jsem hodně věcí, které by se mohli stát opravdivímy. Nejsem tak neviná jak se zdá. A mám své tajnosti, které ještě ukážu. Dívka na mě koukala jak na debila.

"Mám protilátku." Samu sebe. Ta protilátka jsem já, když byl vytořen virus ze mě tak i tak skončí. Neváhala a přistoupila nato abych jí to dala. Ve vlaku byl obrovský řev. Vlak zastavil v lesní pustině, poznávala jsem jí. Dost často jsem tam chodila. S ní jsem vyběhla do zimy do lesa. Následovala mě dost dlouho. Doběhly jsem společně k starému úkrytu. Z těžka se otevíral. Měla jsem na to sílu. Skulinkou, kterou jsem vytvořila proklouzla dovnitř. Vrhla se do tmy. Vešla jsem za ní. Natáhla jsem nosem starý svobodný pach.

"Jsem doma." Obešla jsem dívčinu a šla dál, předemnou se samy zapalovaly svícny, které svítily na cestu. Pak mě zarazila její otázka.

"Kdo jsi? Vypadáš tak na dvacet let a přitom mi přijdeš mocná." Netušila jsem, že to řekně jak kdyby jsme se znaly. A ano vypadala jsem na dvacet ale pravděpodobně jsem starší než ona o několik století.

"Jsem ta, která způsobuje to co se děje venku." Pohleděla jsem do jejich očí. Strach jejich očí byl docela silný. "Nemohu za to, že jsi ze mě udělaly pokus a potom to rozšířily. Ale mohu ti zaručit bezpečnost. Tady dole. Vyber si, chceš protilátku nebo být upírem, který se umí ovládat?" Neodpověděla a docela jsem to i tušila.

***

Jen ty co byly ukryti v podzemí, které se nechali ještě nějak ochránit přežily. Zbytek zemřel, místo těl zůstal jenom prach ve sněhu, či na zelené trávě. Život začínal znova. Přihlížela jsem tomu. Občas jsem i viděla tu holčinu, kterou jsem vzala sebou. viděla jsem jí i umírat jako starou. Žiju ještě do nýnějších dob, ve které převládají upíři. ty co stojí na straně dobra nejsou tak zlý. Ty, co se vzpírají umírají. Virus zautočil a vzal si sebou životy a to stačilo jen pár hodin aby napáchal milionové škody na obětech. Nezůstalo to jenom u Ameriky ale i na ostatních kontinentech.

"Vždy se něco stane co silně zasáhne." S těmi slovy jsem se odebrala k dalšímu životu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Xoxo ♥ Vanessa Xoxo ♥ Vanessa | Web | 24. října 2011 v 14:20 | Reagovat

to je skvělé no

2 Xoxo ♥ Vanessa Xoxo ♥ Vanessa | Web | 24. října 2011 v 14:27 | Reagovat

ano já tvé povídku miluji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama