na Blog.cz

Tak a je tu ta poslední pro tu to serii. Díky reorganizaci u mě v technice. Si budete muset počkat na třetí řadu nějako do půlky následujícího měsíce. Ano, je to otravné ale nestihla jsem pár věcí dodělat jak bych chtěla. Ale pokusím se, aby mezitím něco málo vyšlo.

Mladá dívka se probouzela v posteli sama. A to očekávala, že tam vedle ní jí bude strážit Nikolaj. Její mínění o něm docela pokleslo. Myslela jsi, že už u ní zůstane. Aspoň pro tentokrát. Vylezla z postele, jen v tričku a spodním prádle. Navlékla jsi džíny, které se povalovaly, vedle postele. Pomalu ani už nezaznamenávala, že se něco před pár dny stalo. V jednu krátkou chvíli se jí udělalo špatně na omdlení. Došla na schody, scházela, po nich, při třetím kroku se jí zamotala hlava, až vytratila schopnost se udržet na nohou. Pomalu letěla dolů.

Tak trochu jsem zapomněla na statistiku ale bedlivě jsem ji sledovala...

Navstevnost za minuly tyden (21.11. 2011 - 27.11. 2011) je:
Pondeli: 16
Utery: 9
Streda: 8
Ctvrtek: 13
Patek: 6
Sobota: 11
Nedele: 12

Celkem: 75

Autor: Lumieree
Poznámka: Už jako minulý rok jsem dělala Vánoční povídku, tak i jako tento rok jí znova napíši. je docela kratičká ale snad i tak se bude líbit.

Autor: Seraf.

Poznámka: Poviedka na prianie pre Bells.

Info: Je o Rosalie a Emmettovi z Twilight ságy. Ja osobne Twilight nejsom nejaka fanúšička a píbehov o tom bolo veľa tak dúfam že ten môj sa bude aspoň líšiť od odtatných.

:P :P :P :P Malinko se to vyostřlo ale i zase uklidnilo. A taky trochu někoho polila žárlivost.

"Kiro? Mini?" Když se nikdo neozýval a bylo uvnitř domu ticho, se osoba rozešla dál dovnitř a procházela celý dům. "Am?" A ani na tohle jméno se nikdo neozval. Pomalu kroky šly dál. Dům byl celý prázdný.

Hm hm... co k tomu dodat, už se schylujeme k¨závěrečnému konci. Čekají nás dvě poslední kapitoli a to nepočítám tuto. :) Jen pro jistotu.

Ráno se pomalu probouzí a vedle sebe má volné místo, které mělo patřit Amandě. Měl štěstí, že Briana tam nebyla. Jeho oči přejeli ke stropu a začali na něj dopadat všechny výčitky. Našel bratra a ten mu zase odešel, z Am udělal upíra a všechno to zničil. Věří, že v něj oba dva ztratili důvěru. Na silného jednotlivce je i tohle už dost. Připadá si, jak kdyby všechno protékalo mezi jeho prsty nebo se bortil celý svět. Všechno co miloval, bylo rázem fuč. Dlaněmi si zakryl tvář a zoufale si povzdychl. Jeho mysl zaplavili myšlenky na smrt. Tohle se mu ještě nikdy nestalo.

Autor: Lumieree
Poznámka: Byla to jen chvilková akce mého mozku, takže to bude nic moc.

Cítila jsem jeho chladné rty na mém krku. Byl to dlouhý a měkký polibek, připadala jsem si, jak kdyby se kůže pod jeho rty rozplývala a mizela. Jeho chlad mě sál do sebe, i on sám mě stahoval. Nevěřila, jsem, že se to stane. Jeho silné paže mě objali, zezadu kolem těla a tiskl mě k sobě. Ta touha po mně se mi vlévala do žil, jako něco návykového. Na svých zádech jsem, cítila tlukot jeho srdce. Srdce, které se znovu zrodilo.

Opravdu vělká omluva... :) Jinak vám nebudu říkat o čem to je pač já sama bych vám ti to všechno prozradila :D:D:D:D

Slunce už dávno zapadlo a na startovní čáře stály dvě auta vedle sebe. Jedno čistě červený a druhý jak kdyby jelo na maškarní bál. Naprostá patlanina. Mezi auty stála Briana. Ladně ale rychle strhla ruce dolů, které měla natažené nad hlavou. Bylo slyšet jen drnčení motorů a cítit zápach spálených gum. Obě dvě auta zanechaly za sebou černé šmouhy po gumách.

Velká omluva vám patří. Moje osobnost zapoměla dodat o víkendu článek a jednu z posledních a uzavírajících kapitol, této kapitolovky no spíše řady. :) Budu jen ráda za komentáře a hlavně za podporu, která vám díky těm komentářům patří :) A abych se omluvila dneska přidám dvě kapitoly. S číslem 11 a 12... :)

Jeho hlas k ní snad šel mnoho kilometrů, než se odvážila promluvit. "Jen - jen - jen. Pojď prosím, jsem. Prosím." Natáhne k němu ruku. Pak už jen cítila, jak se jejich prsty propletly. Už cítila, zával tepla, lásky, upřímnosti, bezpečí. Vrhla se mu do náruče. Chytla se za paži jednu jeho svalnatější paži. A přitiskla se k němu. "Neopouštěj mě. Zůstaň semnou."

Pomalu se schylujeme ke konci druhé řady. A to ještě není všechno. Co se týče pokračování v této povídky. Ale to je už předčasný dodatek :D Já jsem ráda, jestli se vám to úpřímně líbí... Stále budu ráda, za vaše komenty.

Další den byl pekelně horký. Niko, se brzo ráno sebral a odjel za Am do nemocnice. Tentokrát už mohl být u její postele a držet jí za ruku. Stále ležela na jednotce intenzivní péče. Už byla mimo ohrožení. K tomu jí pomohlo, přetvoření rasy. Má lepší schopnosti na zotavení svého těla. Možná se uzdravuje. To možná. Jenže se neprobouzí. Pravdou je taky, že se ještě je brzo na probuzení. Nikolaj si položil hlavu vedle jejího těla a zavřel na chvilku oči. Bez přestávky jí držel za ruku. Přemýšlí nad ní a tím co bude dál.

Autor: Lumieree

Poznámka: Tématem této povídky je smrt. Takže se nedivte a jako vždy to je z jednoho pohledu, tentokrát vás překvapí, z jakého to je. Ale to vám prozrazovat nebudu. Pač by to pak nebylo překvapení ;) A přeji další příjemné počtení. I když pro někoho s hordou kapesníčků, před sebou na stole :)