Duben 2012

Kap. 5

26. dubna 2012 v 16:17 | Lumieree |  Válka o ženu
Tato kapitola je obzvlášť krátká. A je pravdou, že jsem nevěděla, co napsat ale udělala jsem to tak. Je to něco jako spoiler. No posuzte samy.



Brzo ráno, už byla na cestě zpátky na své sídlo. Doprovázely jí i samý, který jí už jednou doprovázely. Hlavou, jí lítali různé myšlenky o tom, jak to všechno skončí. Celou cestu na hranice mlčely. Mezitím zastavily, aby si koně, oddychly a hlavně napily. Cesta na několik hodin, by byla pro ně velkou zátěží. Pokud na to nejsou vytrénovaný na běh několik hodin v kuse. Černý plášť lítal ve větru, tak ladně jako bílí kapesníček.

"Kanahe? Co chceš dělat?" Jejím společníkem byl ještě Zachary. Celou cestu byl zachumlaný v šatech, tak bezpečně aby nespadl. Jinak by se holt musel proletět. Kůň díky jemu se lehce polekal. Dokázala ho ukočírovat. Zvolnili tempo a přešli do klusu.

"Nevím." Zakroutila hlavou a pohlédla na to malé stvořeníčko vykukující z motanice šatů. Stáhla otěže k sobě a kůň se zastavil. Pohladila ho po šíji a přitom sledovala Zachariase. "Doufám, že to dopadne dobře a bez velkých ztrát na životech. Jenže já to neřídím, kolik jich zemře a kolik ne." Doprovod stojí opodál a nechávají na chvilku o samotě. Samy se o něčem baví.

"Dobrá, hlavně si na sebe musíš dávat pozor. Kdybys zemřela, byla by to pohroma. Zaeboss by se dostal k vládě a všechno by zničil."
"A to mě právě tíží. Nejsem tak zdatná v boji."

"Ale máš silné schopnosti." Usmála se a pobídla koně dopředu. Doprovod se rozjel za ní. Neodvážili se jí na nic nezeptat. Po dalších několika hodinách se objevili na kraji města, kde bylo její sídlo. Projížděla městem. Lidé se za ní otáčeli. O očích měla smutek a sklíčenost z toho, že bude muset oznámit rozsudek, který se dotkne všech. Před svým sídlem seskočila z koně. Odvedly koně do stájí.

"Asi jste po cestě unaveni, ráda vás pohostím v mém sídle." Ukázala rukou na obrovské sídlo. Doprovod se na sebe podíval a přikývnul.

"To je pro nás pocta." Seskočily ze sedel a koně nechali odvést také do stájí. Oba dva doprovázely Kanahe až dovnitř do sídla, kde jim nechala připravit jídlo, pokoje, všechno jim mohla nabídnout, aby měli pohodlí.

"Něco se musí dít, jinak by nejezdila z jednoho sídla do druhého." Prohodila, jedna ze služek, potichu druhé.

Kapitola 5

24. dubna 2012 v 20:16 | Lumieree |  Sorate
Tak a je tu finální kapitola, této kraťoučké kapitolovky. No její učiňkování je u konce a podle názorů by se dalo říct, že se líbila. V této kapitolese dozvíte jak to se Sorate skončí... Děkuji, za to, že jste to vůbec četly a mohu touto kapitolou uzavřít jednu z dalších rozepsaných povídek.



Od toho dne, co jsem se střetla s tím andělem. Tak jsem ho nazývala já, se toho změnilo dost. Opravdu, to co řekl, taky udělal. Nikdy mi neprozradil jméno, volala jsem, na něj anděli. Nebo jak, mě zrovna napadlo.

"Měla by ses uklidnit, než tady zase něco rozbouráš." Byla jsem, vztekla, jak mě mohlo něco tak primitivního naštvat. I on mě dokázal naštvat svým přístupem ke mně. Moc dobře jsi uvědomoval, co dokáži. Sám mě učil a sám se nenaučil mi vzdorovat, aby se nebál mé přítomnosti. Nebo abych ho nemučila strašlivými bolestmi hlavy. Udělala jsem mu to, když mě posledně málem zabil. Co neměl trochu citu, k ženě? Ne to asi ne. Spíše se mu muselo honit hlavou něco jiného.

Sny Evelyn Nightmare

22. dubna 2012 v 16:08 | Lumieree |  ..::Rozcestníky::..

Info: Osmnácti letá Evelyn Nightmare žije v Los Angels. Je to obyčejná holka, která si dokáže otevřít pusu na všechno a na všechny. Jen jednou jedinou vadou na ní je, že ve svých snech vidí to, co se stane. Buď jsou to úmrtí nebo nehody. Ona sama si přisuzuje, že za ty všechny nehody může sama. Jednou se jí zdálo o to mladíkovy s černými vlasy, který se zastřelil. Druhý den ráno četla, že se nějaký mladík zastřelil. Jenže to ještě nevěděla, že to nebyl ten kluk, který byl v novinách.
Vzápětí na to se přestěhovala s rodiči do Anglie kde začala studiovat na univerzitě Westminster Právní zaměření. Tam potkala svojí dávnou přítelkyňi z mládí. A ještě dostala místo vedle neznámého a podivného kluka v lavici. Nikdy mu nebylo pořádně vidět do obličeje. Tam její pouť začíná od znova. Už bude na ty svoje sny upozorňovat. Pokud to bude v jejich silách.
Status: DOKONČENO
Autor: Lumieree



Ke stažení v PDF

Katastrofa

21. dubna 2012 v 20:57 | Lumieree
Autor: Lumieree
Pár: Natsu Dragneel x Lucy Heartfilia
Info:Jednostránková záležitost mezi Lucy a Natusuem z Fairy Tail. Snažila jsem se vystihnout jen to nejdůležitější co jsem chtěla. Je to psáno z pohledu Natsua. Nedokázala bych si je představit jako pár v anime ale mimo to ano. Je to psáno dlouho v noci, tak se nedivte jak to je sepsané.

Kap. 4

19. dubna 2012 v 18:55 | Lumieree |  Válka o ženu
Taaaaaak a máme tu další kapitolku, která se posunula o nějaký ten čas a tady přichází ten zlom, který zamíchá o osudama všechn ostatních, co tu účinkují a předhrozba. Před začínající válkou...



Už od doby co byla prakticky potichu vyhlášena válka. Nic se nedělo, dost lidem mrazilo a každou chvilkou očekávali příchod války. Nebyla, to zrovna příjemná chvilka století, ale co dokáže jedna žena způsobit za potíže. Ale dávný předci to předurčili, že se to jednou stane a ta chvíle nastala nyní.

"Dávám, ještě jednu možnost aby se Kanahe de Viga stala mojí ženou." V hlubokém koženém křesle sedí mladý muž, no až tak mladý není ale vzhledově stále ano. Jeho moc, je tak prolezlá červy a síla jeho armády je ještě horší než živelné katastrofy. Rychle se otočila, přitom se jí zavlnila sukně šatů. Věděla, co se může na místě stát. "Nikdy!" vykřikla ne zoufalstvím ale pravdou. Na jejich vlasech se houpal její Ochránce. S jejím výkřikem strnul. Nesměl být vidět ani pro jednoho, kdo tam byl. Přelezl do míst za krkem a jemně vykukoval. Jeho očička se zúžila do malinkých linek.

Kapitola 4

17. dubna 2012 v 19:02 | Lumieree |  Sorate
Předposlední kapitola tohoto díla. Opakovat se asi ani nemusím proč a včem doufám... Jen bych byla ráda, že se najde víc čtenářu bláznivé, potrefené a vůbec nezkušené amatérky, která se snaží něco vymslet... :) A když ano, tak podporu pro to aby moje díla byla dokonalá tak jak si to každý představuje.



Na nejvyšším bodě nad městem, se tyčila jedna skála, která byla důkazem toho, kolik let už to město tam stojí. Rozpažila jsem ruce a vzhlédla k nebi. Byla stále noc a měsíc svítil v úplňku. Zanedlouho zmizel za býlími mraky. S nimi i přešel vítr a já mohla konat. Všechno, co jsem způsobila, jsem vztáhla do mraků.

Trvalo to necelé tři hodiny. Po dokončení, jsem je nechala rozprášit, tak aby nic nezbylo a neuškodili. Upadla, jsem do bezvědomí na tvrdý kámen. Havraní vlasy byly rozlítané do všech stran a já měla pocit, že umírám. A proč by taky ne. Měli by lidé ode mne klid. Nemuseli by se bát vycházet z domovů.

Lumirka si jednou hrála :D:D

15. dubna 2012 v 18:44 | Lumieree |  Múdre slova Lumieree
Aachoooooooooooooooooooojky... Hehe. Lumirka si jednou tak doma hrála s PaintTool Sai a s obrázkama... Asi možná tentonoc poznáte co to je. Jasně že RPC, a ano slyšela jsem o tom ale nikdy jsem se k tomu nějak neměla. Než mi moje sestra ukázala stránku s tutoriály. Mě se to nechtělo hledat :D No a po několika pokusech, které skončili v koši polovičně hotové se zrodil první obrázek. Pak to pokračovalo dalšími třemi pokusu, než jsem našla obrázek, který byl lehounků ale přitom dobrý...


Majne první hotový výtvor... A dále pokračuje další....

Top List

14. dubna 2012 v 19:09 | Lumieree |  Top list
Taaaaaaaaaaaaaak zase po X době jsem dávám Statistiku našeho blogísku...


Navstevnost z 12.3. - 18.3. 2012 je:
Pondeli: 2
Utery: 5
Streda: 4
Ctvrtek: 3
Patek: 9
Sobota: 5
Nedele: 7

Celkem: 35


Navstevnost z 19.3. - 25.3. 2012 je:
Pondeli: 1
Utery: 6
Streda: 4
Ctvrtek: 2
Patek: 4
Sobota: 0
Nedele: 4

Celkem: 21

Kap. 3

12. dubna 2012 v 21:34 | Lumieree |  Válka o ženu
Hohoooooooooo další pokračování Války o ženu, trochu se něco zjistí budou na to nějaké ty reakce... No a pomalu a jistě se blížíme k zdánlivému hlavnímu ději. A tomu, co vlastně má nastat.



Po prašné cestě, se na koni řítí osoba zahalená v černém plášti. Kůň, má stejnou barvu jako jezdcův oděv. Stromy, kolem cesty trochu propouští sluneční světlo. Nedaleko od jezdce, má jeho pán svoje obydlí ve, kterém se nyní nachází. Na koni, je vidět že bude uřícený, pokud tam nedorazí brzy. Probíhal branou před panstvím. Černý plášť vlál ve větru. Kolem se začali objevovat domy stavěné v japonském směru. Lidé se otáčeli za jezdcem.

Kůň zastavil hnedka před hlavním domem. Jezdec ve chvilce sesedal. Netrvalo dlouho a už byl u svého pána. Nebral ohledy na oznámení.

"Můj pane. Mám pro vás aktuální zprávy." Uklonil se svými slovy. Jeho pán se pomalu otočil k muži. " Zerreth Zaebos, něco chystá a pravdě podobně k válce. Začal shromažďovat svoje vojsko a přechází na úsporný režim." Ve dveřích do zahrady se objeví Kalleha. "To snad ne!" Vykřikla z toho zděšení. Jezdec netušil, že v pánově domě je ještě někdo jiný. Rychle se znova uklonil. "Ano, paní. Je to tak." Do tváře, mu nebylo vidět. On si mohl všimnout reakcí pánů. Raději se lehce stáhnul do pozadí. Musela zastřít rychle své zděšení něčím jiným, odebrala se do zahrady domu.

"Děkuji, za zprávu," Pokynul hlavou. "máš právo si odpočinout. A jak tě znám, tvůj kůň bude taky potřebovat odpočinek. Jdi a odpočiň si." Jeho hlas byl o dost vážnější než jindy. Už v sobě ukrýval zlost, nenávist a kdo ví, co ještě. Jezdec se vytratil jako pára nad hrncem. Deiefoin přešel za ní do zahrady.

Kapitola 3

10. dubna 2012 v 21:09 | Lumieree |  Sorate
Taaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaak a je tu další pokračování této povídky, ještě dvě kapitoly a končíme... A moje osobnost přemýšlí nad tím, že bude psát další povídku o někom dalším, mám na výběr Axelle - smrtka, Deliah - Temný elf... Mám na to ještě 2 týdny. No a v ději postupujeme dál, tentokrát tam toho bude víc. A doufám, že se vám to bude líbit jako ta předešlá kapitolka. Přeji příjemné počteníčko... =o)



Oči se mi zbarvily do křišťálově fialova. Propadla jsem, se zpět mezi ty kde jsem začínala. Tentokrát mým společníkem byl chlast. Den co den, úplně na mol. Musela, jsem si i sehnat brýle, které by eliminovali podstatu daru od boha. Jsem naprostá Pandořina skřínka v chodícím poddání. Vodka, wisky či co ještě horšího prošlo mým hrdlem, bylo utěšující než pomyšlení na smrt. Acheilo byl naprosto ztracen ve vzpomínkách a schován za mlžnou zástěnou tak, že by se nechala krájet. Co byste ještě víc chtěli vědět. No nebyla jsem, kdo ví jaký svatoušek. Byla jsem docela rozvážná a lehká.

Acheilo se znova objevil. Vyrazil mi dech s tím, že jsem ho viděla, jak měl v náručí dítě. Zaručeně svého syna. Myslela jsem si, že mi nic víc už neublíží, ale tohle byla rána pod pás. Dobře si vzpomínám na ty dny.

"Víš, co bych chtěl?"

"Ne to doopravdy nevím." Usmíval, se a měl semnou propletené prsty. Ležel vedle mě a volnou rukou mi hladil vlasy.

Něžně mě políbil, než vyslovil, co chtěl. "Chci mít s tebou rodinu. Chci, abys byla matka mých dětí. Chci abys, se stala mou ženou." Jeho pohled vyznačoval pravou lásku.

Kapitola 2

6. dubna 2012 v 15:48 | Lumieree |  Sorate
Tak a je tu druhá kapitola z pěti. Je jenom na vás jestli si to přečtete nebo ne... Stejnak moc dobře vím, že jsem skoro nikdo nechodí. Já se možná ani nedivím... Ale i tak, přidávám jsem další kapitolu...



Po otevření očí, jsem nevěděla, kde se nacházím. Doufala, že nejsem v prackách toho chlípníka. S obrovskou bolestí hlavy jsem si sedala. Nedívám se kolem, sebe. Můj čichový vjem zaregistroval nádhernou vůni květů, všechno to přebývala vůně z pečeného masa. Vedle mě seděl kluk, mohl být o pár let starší než já. Musel se leknout. Jeho výraz tomu ukazoval. Kdo by se nelekl havraní holky, ještě špinavou a načichlou kdo ví čím. Ten smrad mi šel i z vlasů.

"Jsi v pořádku?"

"A-a-a-a ano." Poprvé jsem se zakoktala. Já se měla spíše zabít než mluvit. Nabízel mi kus masa. S velkým potěšením jsem si ho převzala. Začínám se sama sebe bát, kdo jsem a co jsem. Nebylo mi docela zrovna dobře a ani na to abych někoho měla mít ve své společnosti. Žiju a žila ve společnosti, kde nikdo nezná život. Což ani já.

"Jak se jmenuješ?"

Kap. 2

5. dubna 2012 v 14:00 | Lumieree |  Válka o ženu
Tak a je tu další kapitola. Vím nedala jsem jí jak jsem měla ale nedalo se holt nic dělat. ... Byla ta středa a já přijela domů ze školy a z intru. Sedla jsem si k notasu a připravila na to prsty a mozek. A vytvořila jsem kapitolu, která měla být už dávno. Doufám, že se vám bude líbit a bude te se těšit na další ... :) Vaše Lumirka Bambulka :D :D :D :D :D :D :D Bože tak tohle jsem ještě nikdy neudělala aby do druhého dne byla povídka :D



"Vítejte má paní. Jsem poctěn vaší návštěvou." Uklonil se jí samotný Velký. Poté jí ještě políbil ručku. Narovnal se a vedl jí ke křeslu.

"Já zase děkuji, za vaší snahu milí Daiefoine." Sedla jsi do měkkého křesla. Trochu se udivila, že někdo jako on má v domě místnost s křesly. Už i podle jeho šatstva má rád Japonskou kulturu. "Máte krásný obydlí. Tady asi většinou trávíte hodně času, že?"

"Ach, ano. Svůj hrad mám jinde. Toto, je spíše provizorní obydlí, kde mohu poklidu rozjímat a přemýšlet." Posadil se do druhého křesla naproti ní. Jedna se služek jim přinesla čaj a nějaký ten dezert. Nalila do menších hrníčků čaj, konvici položila doprostřed a s tácem na kterým to přinesla, zase zmizela za dveřmi. "Omluvte jí, že se neuklonila. Nejsem zvyklý, aby se mi někdo ukláněl. A je tu jenom krátkou chvilku, ještě je to učnice." Kupodivu se usmála.

"Nevadí mi to. Z mého služebnictva se taky moc neuklání. Jednám s nimi naprosto normálně bez nějakých formalit. Nemám, to ráda. Ale to máme asi společné že?"

"Ano, to máme." Pokynul jemně hlavou, do rukou si vzal šálek čaje. "Věřím, že vaše návštěva má něco víc než jen malé popovídání."