Květen 2012

První malér

29. května 2012 v 23:44 | Lumieree |  Sny E. Nightmare
Taaaaaak a je tu další kapitolovka s názvem První malér. Tady se nám trochu Evelyn vybarví v jiném směru ale i tak. Doufám, že i tato kapitolka se vám bude líbit.



V poklidu, jsem si přijela do školy na motorce. Dneska jsem ve škole o hodně dřív. Slezla, jsem z mašiny a šla do budovy. Vylézt tři schody bez kávy, byla úmorná práce. Na dlouhé a prázdné chodbě, jsem potkala mého spolusedícího. Kupodivu neměl na hlavě kapuci. Krátce zastřižené vlasy vypadali, jak kdyby zrovna vylezl z roští. Potichu, jsem stála ve dveřích a čekala, jestli se takhle náhodou neotočí ke mně. Ráda bych mu viděla do tváře. Zašel do naší třídy. Moje očekávání spadlo na bod mrazu. S taškou přes rameno, jsem přešla přes chodbu ke skříňkám, vyzvedla jsi učebnice a hurá do třídy. Tohle byla příležitost, při které se mohu pokusit ho vyzpovídat. Ve třídě, jsem si sedla na lavici a hleděla na černé záda se znakem Metallici.

"Jak se jmenuješ?" Zkusila jsem to po dobrém. Nedostavila se mi žádná odpověď. "Slyšíš mě?" Prstem jsem do něj šťouchla, abych zjistila, jestli žije. Pohnul se. "Ty nechceš semnou mluvit?" Zkoušela jsem to dál. A hele zvedl hlavu nahoru.

Zapomnění

26. května 2012 v 21:54 | Lumieree
Autor: Lumieree
Pár: Dívka Gwen a a muž Rainer
Info: Je to o páru, který se náramně miloval a poté ho rozdělil osud při válce. A následovalo zapomnění. Jinak to je hrůza děs. Že jsem něco takového dokázala napsat :D:D

Na lesní cestě se vyrojila krásná dívka, s hnědými vlnitými vlasy v čistě býlích šatech. V ruce drží květinu se žlutými květy. Dál mezi stromy sedí muž, který má velmi dobrou postavu. Tělo, jaké by jsi přál každý muž a žena aby měla doma. Zahlédl neznámou dívku, potulující se po lesní cestě. Postavil se a hned jí následoval. Byla vemi krásná a úchvatná.
"Co tady dělá tak krásná dívka, jako vy. V tomto hanebném lese?" Zalekla se. Muž byl od ní jenom kousek, tak pár metrů. Otočila zrak na muže a jemně se usmála.
"Jen se procházím."
"Neměla by jste tu být sama."
Rychle odpověděla. "Ano, vím, že bych tu měla být sama, ale miluji se procházet sama." Hleděla na muže s dlouhými rovnými vlasy černé barvy, stažené do culíku na krku. Pramen přehozený přes rameno vysel dolů. Pramen splýval s černým lehkým kabátem. Oproti němu vydala jako anděl a on ďábel. "Kam máte namířeno pane?"
"Přemýšlel jsem, že se vydám pomoct do domu." Hleděl jí do tváře, jeho srdce poskočilo radostí a něčím čemu by se mohla říkat láska na první pohled. Dívka se usmívala a stále v ruce držela květiny. Utrhnul jeden květ a vložil ho za její ucho. "Takhle vám to sluší víc." Přejel pohledem i na ruku. "Divím, se že stále nemáte někoho kdo by vás miloval a vzal si vás za ženu."
"Nikdo se takový nenašel. Nebo spíše ne někdo, kdo by se mi líbil. Bylo mnoho žadatelů." Trochu se prořekla, nechtěla aby přišel na to, že je z královské rodiny. Taky to poté presměrovala na to, že je z bohaté rodiny. Docela dlouho si povídaly. Padlo téma skoro na všechno, rodina, láska a podobně.
Za měsíčního svitu se oba dva rozešly svojí cestou. A to si ještě slíbily, že se potkají na stejném místě a kdy. A bylo to i dodrženo. Den, co den se mezi nimi rozvíjel překrásný vztah vyroben z čisté lásky a upřímnosti. A to stále neznaly ani svoje jména.
"Maminko." Dívenka se usmívala ležící v postely.
"Copak je dcerunko?" Matka seděla po její pravici na boku. Něco poznala. "Ty ses nám zamilovala?"
"Jak to víš?"
"Pač, máš stejný pohled v očích jako já, když jsem se zamilovala do tvého otce. Šlechetný muž, kterého jsem potkala náhodou na polní cestě, když se naše kočáry míjely." Pohladila, svojí dceru po vlasech a ještě jí políbila na čelo. "Kdo pak ti urkad tvé srdce?"
"Krásný muž, jeho tělo je stavěno, jako kdyby byl rytířem. Hnědé oči doplňují černé rovné vlasy. Ostré rysy mu dávají nebezpečný nádech obličeje. Přitom je náramně upřímný a milý. Ani mouše by neublížil, ale dokáže se rozlobit." Objala polštář a začala se převalovat z jednoho boku na ten druhý. S matkou to docela dlouho do noci probírala.
Netrvalo to dlouho. Po několika týdnech jejich scházení vznikl nový život, který Gwen přivede na svět. Matka, to přijala velmi dobře a otec také. Aby je mohla seznámit s jejím mylím musely se vydávat za bohatou rodinu. Ne za šlechtice. Na tom shledání padla i věta. Že jeho dceru žádá o ruku a jestli dostane toto svolení. Toto svolení také dostal. Tím dnem začala nosit zásnubní prstem.
"Gwen," V očích měl něco hrozného a strašného. "musím odejít do války. Povolávají všechny i ty z bohatších rodin."
"Nechci aby jsi odešel." Vykulila oči, zalily se jí slzami ze strachu, že se jí už nevrátí. "Vždyť..."Přerušil jí jemným polibkem na rty.
"Opatruj našeho potomka. Já se ti vrátím. A budeme spolu žít jako jedna velká rodina." Usmál se, i přes to, že se nemusí vrátit a jí tady zanechá samotnou. Jen chtěl zpříjemnit situaci. "Už se těším až budu moct vidět, jak se ti to tvoje bříško zvětšuje a náš syn či dcera roste." Hladil jí po tváři, přitom jemně stíral její slzy tekoucí po tváři. Obličej zabořila do jeho hrudníku. Klepaly se jí rameny, jak se bála a přitom ronila slzy. Vzal jí do náruče a posadil do měkkého křesla v jeho pokoji. Klekl na kolena, její tvář vzal do svých velkých dlaní. "Miluji tě Gwen."
"Já tebe taky Rainere." S chvějící rty, mu věnovala polibek.
"Už musím jít." Pomalu vstal a polibek jí dlouze oplatil. Pomalu pustil její tvář. Ve dveřích už čekal jeho otec, který ho odvážel do vojenských kasaránen. Při zavřením dveří, za milovanou osobou se jí hnedka rozpadnul svět.
Po dvou měsících jejich odloučení, přišla zpráva, že Rainer zemřel při velké bitvě. Další rána, dopadla na její srdce. Tolik nervů, bylo špatné pro nebohé dítě, které se mělo za čtyři až pět měsíců narodit. Celé dva měsíce, žila u jeho rodiny. Poté se musela vydat ke své rodině, kde měla velkou oporu, klid a zázemí, kde se bude moct dítě narodit.

Uplynul další měsíc a Gwen šla navštívit rodu, zemřelého Rainera. Nebylo to daleko, ale i tak musela jet kočárem, aby se jí nic nestalo. Zastavily, trochu dál od jejich domu. Těch několik metrů si to došla sama. Zastavila se na stráni. Měla tam krásný výhled na celů dům a zahradu. Měli tam nějakou slavnost. Zahlédla, černé dlouhé a rovné vlasy svázané v culíku na krku. Vedlě něj seděla dívka s rudými vlasy a vypadala opravdu štastně. Velmi dobře poznala muže. "Rainer." Vydechla ze svého hrdla potichu. Zaťala zuby dost silně. Její přítomnosti si všiml někdo z jeho rodiny. Byl to jeho mladší bratr. Dost rychle se přesunul k její přítomnosti.
"Princezno Gwen?"
"O-on je ž-živý?" Pohlédla na bratra a do očí se jí vrhnuly slzy.
"Ano, je." Sklopi oči, k zemi. "Nepamatuje si vás. Neví, kdo je a co dříve dělal. A ještě k tomu si přivedl ženu, kterou miluje." Věděl, že to neměl říkat. Říct, to musel aby jí nelhal.
"Uděláš pro mě něco?"
"Pro vás všechno." Pokynul jemně hlavou a čekal o co ho požádá. Z prstu si sundala zásnubní prstem, vložila ho mladíkovi do dlaně a svojí rukou i zavřela tu dlaň.
"Napiš na papír. Že se omlouvám ale nevezmu si ho. Když neví, kdo je a kdo jsem já, a že na něj čeká jeho syn." Volnou ruku si položila na svoje kulaťounké břicho. Mladík sklopil oči k zemi a smutně prohlásil.
"Nebylo by lepší mu napsat dopis?"
"Asi ano. Tak mu zatím jenom vrať ten prstem. Neříkej mu od koho to je." Sledovala tvář mladíka. Jeho výraz mu naznačoval upřímnost a hlavně litost, vůči dítěti. Poslala ho pryč zpátky na oslavu. Sama se vydala zpět ke kočáru. Smutek držela hluboko v sobě.
"Kdo to byl?" Optal se Rainer. Mladík jenom před něj položil zásnubní prsten. Matka vykulila oči a přiložila si prsty na rty. Hudba, která tam vládla rychle utichla. Otec se zvednul ze židle a sledoval prsten. Mladík odešel pryč, bez toho aniž by mu něco řekl. Matka ani otec nemohli vyslovil jmého jeho snoubenky, jak byly zaražený.

***
Drahý Rainere,
nevím, jak bych měla začít. Je to pro mě velmi těžké a bolestivé. Musím, ti to říct. Myslela, jsem si že jsi mrtví. Jsi stále živ a já doufala, že se ke mě vrátíš. To, že jsem tě viděla s jinou ženou mu zasadilo velkou ránu. Pokud jí opravdu miluješ nebudu ti v tom brátnit. Nebudu ti bránit, v tom aby jsi měl krásný život. Rodinu, kterou sis tak vytoužil. Říkáš si asi proč ti to píšu a kdo jsem. Kdo, jsem ti to už vrtat hlavou nemusí. Jen ti řeknu, že jsem byla tvoje bývalá snoubenka, která čeká tvého syna. Miluješ ale jinou a též krásnou ženu. Už ti tu moc vylévám svoje srdce a pocity. Vrátila, jsem ti zásnubní prsten, kterým říkám, že jsme se nadobro odloučily. Od sebe. Žij, krásně a sladce
Gwen

Dopis držel v rukou. Když ho četl nemohl si vzpomenout, kdo ta Gwen vůbec je. Ale řekla, mu všechno, co asi chtěla a to aby věděl, že někde ve světe má nastávající rodinu.
"Bratře? Proč mi ta Gwen toto píše?" Zamával dopisem před očima svého bratra. Ten nahodil docela zajímavý pohled, upřímnost, lítost a bolest. "Jak bych ti to jenom vysvětlil." Povzdechl si a spustil. " Před nějakou dobou jsi potkal dívku jménem Gwen. Zamiloval ses do ní hnedka na první pohled. Stýkali jste se spolu, docela dlouhou dobu. Z vaší lásky vzešel potomek, na kterého ses hrozně těšil. Jenže, před třemi měsící jsi jí opustil stím, že jsi šel do války. Tomu dítěti byl teprve měsíc. Přišla nám zpráva, že jsi mrtvý. Velice truchlila. A ty jsi přitom byl živ ale nic sis nepamatoval. Do života ti přišla ona. Ani jsi nevěděl, že někdo takový existuje jako Gwen. Čekali jsme, zda-li si vzpomeneš. Nevzpoměl. Když tě viděla s ní vrátila ti snubní prsten. Ta dívka, co stála na stráni semnou byla Gwen. Dcera našeho krále." Těmi to slovy to ukončil, otočil se a nechal Rainera aby nad tím mohl přemýšlet. Možná, že jsi rozpomene.

Po dalších čtyřech měsíců se narodil Gwen, krásný a zdraví chlapeček. Jedinou vzpomínkou na jejého milého byl chlapeček Rien.
"Chtěl bych mluvit s Gwen." Rainer stojí před zámkem a mluví s otcem Gwen.
"Nechce tě vidět. Takže tě k ní ani nepustíme." Ze zahrady se začala ozývat, krásná melodická a příjemná písnička. Rozběhl se i přes snahu stráží ho zastavit do zahrady. Zastavil se rychle, když zahlédl Gwen, v bílých šatech s rozpuštěnými hnědými vlasy. V náručí držela malého synka. Z jejího hrdla šla stále uklidňující píseň.Jeho zajaly a chtěly ho odtáhnout. Silně škubnul jednou rukou, aby se uvolnil. Volnou rukou udeřil toho druhého. Pozvedla oči, k tomu co se děje. Z hrdla rázem nevycházela žádná píseň. Když ho chtěli, znova zajmout, pozvednutím ruky je zastavila. Nezvedala se.
"Gwen." Potichu vyslovil její jméno. Jeho kroky se zastavil jenom pár od ní. Hleděl na ní s upřímností a špatným pocitem, že se toho dospustil. "Odpust mi. Prosím."
"Když vezmu v potaz to, že jsi ztratil pamět. Odpouštím ti. Ale to, že se objevíš jako by jsi nebyl mrtev a ještě s rudovláskou mě docela ranilo. Tím dopisem, jsem ti dost jasně naznačila, že už tě nechci vidět a nic s tebou společného také ne." Pohlédla na dítě zabalené v modré dece, které spalo. Rysy byly značně po jeho otci. V obličeji byl jako Rainer. "Vrať se k té rudovlasé dívce. S ní by ti bude zaručeně dobře." Vstala, otočil se k němu zády a rozešla se pryč. Slzy měla na krajíčku. Nechal si jí utéct. Předběhl jí a zastavil. Jen, co zastavila, už jí na rtech přistál vášnivý polibek. Teplé dlaně držely její tváře a prsty byly schované ve vlnité hříve hnědých vlasů. K tělesnému kontaktu je odděloval Rien. Zahleděla se mu do hnědých očí, slzy vyšly na svět. "Já chci být stebou. Nemohu uvěřit tomu, že jsem moh těch několik měsíců bez tebe žít. A ještě nevědomky, že ty na mě čekáš. Pokud ještě stále je tomu tak."
"Nedokázala, jsem tě přestat milovat. I když jsem věděla, že v té loži je jiná nedokázala, jsem si to připustit, že se mi nevrátíš." To, že ho nechtěla vidět, měla být zástěrka k tomu, že ho stále miluje a nepřestává, že na něj čekala takovou dobu. Na prsteníček levé ruky jí zase nasadil zásnubní prsten. Prsty jemně políbil.
"Ptám se znova. Vezmeš si mě?" Přitom poklekl na jedno koleno.
"A já ti znova odpovídám. Ano."
Za pár dní byla svatba. Za tu dobu se jí nezeptal, proč mu lhala, že je z bohaté rodiny a přitom byla z královské rodiny. Nakonec, si to domyslel sám. Všechno, co promarnil doháněl, jak to jen nejlépe uměl. Rien, měl úplnou rodinu, tu nejlepší rodinu, jakou mohl získat.

6 Kap.

24. května 2012 v 18:59 | Lumieree |  Válka o ženu
Tak a zase po dlouhé době, jsem se dokopala k sepsání další kapitolky této povídky. Věnuje se v prostředí v okolí samotného Zerretha.



"Už brzy." Prostorem se rozlehl hrozně děsivý smích. Na rameni svého pána seděl dívčí Ochránce. Hrála jsi s býlím pramínkem vlasů. Nevyjadřovala se k tomu, co řekl její pán. "Už se těšíš?"

"Docela i jo." Hlas měla, malinko pisklavý ale i chladivý. "Co chceš přesně dělat?"

"Pokračovat v tom, co jsme nedokončily. A to i bez našeho milého, Zachariase." Hleděl před sebe, přitom si hlavu podpíral rukou, složenou v pěst. Zvíře ležící mu u nohou se protáhlo a zastříhalo ušima. Pohlédlo, ke svému pánovi a pak se zaměřilo na Ochránce na rameni. Jemně natočilo, hlavu do strany.

"Chudák můj bratříček. Bylo mi ho hrozně líto, když jsem ho zabíjela." Vůbec, žádný soucit ani neprojevila. Nevadilo, jí ani, že ho zabila. Jakoby, pro ni ani neexistoval a byl jenom pouhá moucha, kterou zabila rukou, či plácačkou. V té době, to ještě ani neznali. Odrazila se z ramene do vzduchu. Díky levitování se udržela se vzduchu. Hleděla do tváře, Zerretha. "Nemám, něco vyřídit či udělat?"

Top List: Hihihi :D

23. května 2012 v 17:10 | Lumieree |  Top list


Navstevnost z 14.5. - 20.5. 2012 je:
Pondeli: 3
Utery: 1
Streda: 3
Ctvrtek: 2
Patek: 5
Sobota: 1
Nedele: 3

Celkem: 18

Nevyjadřuji se :)

Evelyn Nightmare

22. května 2012 v 17:52 | Lumieree |  Sny E. Nightmare
Máme tu první den na nové škole, a jak to vlastně všechno dopadne a bude ten probíhat? No to si přečtěte sami. Přeji jen vás nechci o něco připravit.
PS: Je to docela dlouhé. U této kapitoly, jsem se trochu víc rozepsala.




"Milí žáci. Dneska k nám přestupuje nová žačka. Jmenuje se Evelyn Nightmare a přijela až z Los Angeles. Buďte tu na ní hodný a příjemný." Stojím, před haldou zabedněnců možná ještě hůř. A ten sladký hlas je na zabití. Pokynem ruky mě poslala, sednou vedle… neidentifikovatelné osoby. Sedět vedle hromádky černých věci. Ruce, nohy, hlava. Má to tak věc vedle mě vůbec? Mojí obvyklou polohu, nataženou na lavici, jsem použila i nyní. Přeci nebudu sedět v lavici jako ty fifleny na druhém konci třídy. Aby se jim nesmyl make-up. Proboha, kam jsem to vlezla. Z jedné psychiatrie do druhé. Pokud mě odtud nevyvedou v kazajce tak to bude rekord.

Top List: Poctivě v pátek :D

18. května 2012 v 17:30 | Lumieree |  Top list
Tak a je to tu zas, zase ta strašná malá statistika. No, co se nadělá. Je asi dost málo lidí, kdo takhle píše a nebo jich je hodně? Ale já na ně nemám štěstí?? No to je opravdu jedno... :) Když se někdo najde budu jenom velice ráda.. Tohle je blog jenom o psaní o ničem jiném. Nebo jsem mám ještě něco přidat? Já fakt jinak nevím :) :)


Navstevnost z 7.5. - 13.5. 2012 je:

Pondeli: 7
Utery: 11
Streda: 5
Ctvrtek: 1
Patek: 3
Sobota: 4
Nedele: 6

Celkem: 37

Stěhování

15. května 2012 v 13:10 | Lumieree |  Sny E. Nightmare
Hola, hola, nyní je tu kapitolka s názvem Stěhování. Tu nám naše Evelyn trochu zobrazí pocity a své myšlenky, co si o tom všechno myslí. A jak dopadne její první trapas v novém bytě. A jaký vztah má s mamkou.
Jinak vám přeji dobré čtení...



Po mnoha zařizování a lítání si konečně už doma balím do obrovských kufrů, které jsem si přivezla jako malá z České Republiky z Prahy. Nebyly ani moc drahé a přitom jsem měla snad všechny velikosti, které existovaly. Rodiče se mezitím stále rozváděli. Už se ten rozvod táhnul docela dlouho.

"Evelyn?" Ve dveřích stála mamka, otočil jsem na ní zrak. Usmívala se, ale v očích přesto měla smutek. Přešla ke mně a objala mě. "Budeš mi chybět." V hlase byla zlomená. Ten rozvod na ní taky dost tlačil. Ona by se nechtěla rozvádět a ani táta byly na sobě závislí, moc jim to ve vztahu jinak neklapalo a věčně se hádaly.

Top List

8. května 2012 v 20:29 | Lumieree |  Top list
Hola hola. Opravdu se dneska nudím a včera mi přišla statistika. A je opravdu mizerná :D Tak přeci tady jinak nic jiného než tvorba není a každý se raději chytá těch, kde jsou obrázky, fotky a podobně.


Navstevnost z 30.4. - 6.5. 2012 je:
Pondeli: 1
Utery: 3
Streda: 2
Ctvrtek: 3
Patek: 3
Sobota: 4
Nedele: 3

Celkem: 19

Jak jsem řekla...

Seznámení

8. května 2012 v 8:05 | Lumieree |  Sny E. Nightmare
Ahojda lidičky. Je tu další kapitolka této povídky s názvem Seznámení. Abych něco málo k tomu řekla Evelyn se jenom na chvilku seznámí s mladým Jackem, kterého si vůbec nepamatuje a on jí ano. Poté se dozví krásnou zprávu. A bude z ní opravdu nadšená.



"Tati?! Už jsi hotový?" Řvala jsem na něho zpod schodů. Můj milující elegán. Na sobě, jsem měla černé šaty s rudým pruhem, který se točil od ramene až ke konci lemu. Tohle, jsem na sebe musela obléknout s donucením. Když máma nemohla, zastupovala jsem jí já na schůzkách nebo spíše na pozvané plesy nebo podobně. Vždy, jsem si vybírala tyto šaty. Podtrhávaly mojí hubenou postavu. Povinně mám vyčesané vlasy do složitého výčesu. Taky jsem nějakou dobu strávila u kadeřnice. A ještě za to chtěla majlant.

Po schodech scházel muž v dobrém věku. Černý společenský oblek a bílá košile byla sladěna s rudou kravatou. K nejlepšímu, kravata se hodila k mému pruhu. "Vím, je to otrava." Sešel ze schodů přímo ke mně. Kdyby byl o několik let mladší určitě, bych po něm, skočila a zlíbala ho. Ještě s tím, že by to nebyl můj táta. "Jsi nádherná, dcerko." Pohladil slabí černě havraní pramínek, který visel vedle obličeje. "Určitě tam zazáříš." S těmi slovy mě začaly tlačit boty na vysokém podpatku. Semišové s několika kamínky ve tvaru růže. Mám je od táty k mým patnáctým narozeninám. A že mi je už osmnáct. Nabídl rámě.

No zase ta Statistika :D

2. května 2012 v 15:20 | Lumieree |  Top list
Ahojda lidi, dávám vám intrácký pozdrav. No jo člověk musí sedět na tom přblblým intru i když se mu nechce :D Jenže tam, kde jsem já. Není tady co dělat asi si říkáte proč nejsem venku. Jednoduchá odpověd. Já ven v tomhle vedru doopravdy nemohu. Ještě bych se tam složila nebo se upekla ve vlastní štávě jako kuře. To tak :D :D :D :D To mě může. Ale teď k tomu hlavnímu.... Už to jsou tři týdny, co jsem nedodala statistiku. A nyní jí sem dávám.

Navstevnost z 9.4. - 15.4. 2012 je:
Pondeli: 6
Utery: 3
Streda: 4
Ctvrtek: 5
Patek: 6
Sobota: 13
Nedele: 12

Celkem: 49

Navstevnost z 16.4. - 22.4. 2012 je:
Pondeli: 3
Utery: 3
Streda: 4
Ctvrtek: 3
Patek: 5
Sobota: 4
Nedele: 8

Celkem: 30

Navstevnost za minuly tyden (23.4. 2012 - 29.4. 2012) je:
Pondeli: 8
Utery: 2
Streda: 4
Ctvrtek: 4
Patek: 7
Sobota: 6
Nedele: 3

Celkem: 34

Navstevnost z 23.4. 2012 - 29.4. 2012 je:
Pondeli: 8
Utery: 2
Streda: 4
Ctvrtek: 4
Patek: 7
Sobota: 6
Nedele: 3

Celkem: 34
PS: Aaaaaaaaaaaaaaaaaachjo ten počítač je tak zasekanej a pomalej. Mám chuť vzít vysavač, šteteček a šroubovák. Tenhle staroch by potřeboval vyčistit a nebo mu úplně do podrobna vyčistit Hardware :D Nebo za chvilku letí k zemi ze stolu :D :D :P :P

Prolog

1. května 2012 v 11:11 | Lumieree |  Sny E. Nightmare
Taaaaaaaaak, tak jak jsem slibovala a už ukazovala máme tu novou povídku s názvem Sny Evelyn Nightmare. A máme tu kratičkou jednostránkovou záležitost s pojmenování PROLOG. Menší uvodík, jak začne pouť samotné Evelyn.



A je to tu zase. Že mi to nedá pokoj, nudí mě to ale zároveň i děsí. Bojím se si už ve spánku něco představit nebo si něco zdát. Bojím se toho. Už snad mám na to i fobii. Nemám ráda, když na to musím hledět jak se něco někomu děje a já nemohu zasáhnout. Stále to jsou jenom ty rozkouskované a nedokončené. To ale nevadí. Nevadí tomu nic. Až budu mrtvá, tak to pro jednou skončí. Úplně všechno, i to, že to mám před očima.

"Slečno Nightmare nespěte. Je hodina." Zase ta otravná ženská prudí. Vždyť jsem vzhůru. Jenom se dívám z okna ven a nevnímám, hodinu. A co jí je do toho. Jestli si nedělám poznámky, tak to je moje smůla ne její. "Slečno Evelyn!"
"No jo pořád." Kdybych se na ní neotočila, tak by mi nedala pokoj. Jak já jí nesnáším. Kdyby se jí něco stalo ani bych se nedivila. Je tak blbá a otravná až to je roztomilé. Lavice je dobrá náhradní postel. Pokud víte jak si na ní lehnout aniž by vám nějak vadila nebo vás něco tlačilo. Hlava mi spadla do sešitu a tím jsem dala povel; "vlez mi na záda." No boku mě furt šťouchal můj spolu sedící. Praštit ho učebnicí je málo. Několikrát jsem žádala, o to abych si mohla sednout jinam. Nikdy to nevyšlo.

Jako každý unuděný den končil obědem a návštěvou školní knihovny. Tam byl konečně klid a ticho pro spánek. Kóje mi bohatě postačila, na pár minut spánku. Moje tvář byla položena v knížce na účetnictví.


Stojím na rozlehlé louce a před sebou vidím něčí postavu. Po větším zaostření poznávám, nějakého kluka. V ruce drží, co se leskne. Bude to asi zbraň. I když vypadal mladší, než jsem já. K němu se řítila žena. To bylo až moc dobře poznat. Podle tvaru těla, délky vlasů a hlasu. Pořádně jsem nedokázala rozluštit její slova. Pro mě byla neznámá jako, kdybych se dívala do knihy s hieroglyfy. Vůbec nevím, o čem to mluvila, ale vůbec jsem jí neviděla do tváře. Byla tak hrozně rozmazaná.

Kluk si přiložil k hlavě zbraň, po tváři mu tekly slzy. V očích se bál, tělo vykazovalo rozhodnutí. Pomalu zmáčknul spoušť. Z hlavně vyletěla kulka přímo jemu do hlavy. Byl to hnusný pohled, kolem vystříkla krev. Já stála v bezpečné vzdálenosti. Tělo se kácelo zemi, žena teprve doběhla k tělu. Poklekla, stáhla si tělo na sebe. Ušpinila si tím bílé šaty, které měla na sobě. On byl oblečen v černém. Zahlédla jsem olivovou pleť s výraznými rysy typickými pro Evropany. Černé pramínky vlasů padali do obličeje, kryly tak oči.

Nedalo mi to. V chůzi, kterou jsem k nim měla, cítila nejistotu. Čím blíže jsem byla tím, žena se ztrácela - průhlednila. Pohled na mrtvého byl skličující.


Můj spánek přerušil hlas milé starší ženy - knihovnice. Byl tak líbezný, až jsem se musela usmát. Učebnice byly rychle sklizeny ze stolu a sbaleny v tašce. Proběhla jsem mezi regály s knihami, seběhla schody a vyběhla ze dveří ven. Pokud vás tam zastihla po zavíračce. Hodná moc nebyla. Snad po deseti krocích, jsem zpomalila. Uvědomit si ten sen, který vám ležel v hlavě, je něco strašného. Ještě když jste to měli před očima. Slunce zapadlo, s konečným dobrým pocitem jsem ulehla doma do postele. Zachumlala pod deku a v poklidu usnula. Mám štěstí, že se mi zdá jeden sen za den. Už byl konečně vybrán.

Druhý den ráno, v novinách byl článek o tom, jak se mladý kluk zastřelil. Důvod proč to udělal, nebyl objasněn. Kdybych ten sen mohla mít až do konce, možná bych zjistila, proč to udělal. S pocitem viny, že za tu smrt mohu já, mě zabíjí a mučí