Listopad 2013

4 kapitola

21. listopadu 2013 v 16:35 | Lumieree |  Rodina Zabijáků
A je tu předposlední kapitolka, je to odfláknuté já vím, já vím :D :D ale nedá se nic dělat. :D ;) Ale i za takovým účelem to i přeci je... ;)




Jako každé ráno, i to které sem prožil se svou rodinou při snídani. Zda to byla vůbec dokonalá snídaně, jsem věděl, že mě bude něco čekat. Nejsem tak chladný jako moje manželka. Ale no což, je mým kladným protějškem celkově a toho si doopravdy vážím. Je to můj drahocenný poklad, který jen tak nedám. Nebudu opouštět něco, co je přeci drahocenné a čeho si většina mužů neváží. Když už někoho takového mají.
Mě čeká taky jedna mise, bude to docela zajímavá akce, před zraky mnoha lidí, to bude hodně zajímavé. Nebudu vám předem nic o tom říkat, je to prostě tajemství. Ano dneska venku je doopravdy nádherně. Co jsem dělal potom? Jejda cesta do práce s mojí milovanou taškou kde byla uložena má milovaná střelná zbraň pod tou hnusnou hromadou papírů. A ani vám nebudu vysvětlovat, kde pracuji, to by bylo velmi na dlouho.

3 kapitola

11. listopadu 2013 v 21:23 | Lumieree |  Rodina Zabijáků
Taaak, a zase o po nějaké době tu máme další kapitolku této povídky... Přeci jen jí chci mít z krku už celkově hotovou. ;) A proto jedu spíše jen jí.



Práce a práce. Z části jsem žena v domácnosti, kdybych měla být úplně, zblázním se. Zastávám velmi dobrou pozici jako manželka. Doopravdy milující žena, žádné přetvářky před manželem nemám a už vůbec ne před dětmi. Co bych to jinak byla za rodiče, který nejde příkladem svým dětem? Ano uvědomuji si, že mám doma dospělé děti, příkladem se jim musí i ve stáří. A to v jakémkoliv ohledu. Zastávám práci jako sekretářka. Sakra stará sekretářka hodně dobré firmě, která má na starost několik hektarů pozemků, mnoho bytů, starých továrních parcel. Nevyužitých míst, kterých by mohly pomoct jiným. Ještě v tom jsou obrovské peníze. Prané peníze, které se musí zastavit. Uvědomuji, si že bych to měla zastavit, ale taktéž vím, že to je přikázáno někým kdo si to objednal. A já to taktéž dokončím. Pozítří má naše firma meeting, kdy bude velká možnost prezidenta firmy zabít, jako prase na porážce. A zaslouží si to. I semnou mnohokrát vymetl podlahu, to mu ale nedaruji. Bude zabit.
Jako každý den, pracuji na spisech a falšuji některé podpisy. Dopouštím se zločinu, tedy menšímu zločinu než je moje vražda. Tvářit se jako že bych nic nedělala, je jednoduší, než se tvářit tak jak bych měla. Měla bych se tvářit jako špatná a zraněná žena, což absolutně není v této práci místo. Nebudu vůbec používat nože ale příjemné jedy.


2 Kapitola

7. listopadu 2013 v 20:21 | Lumieree |  Rodina Zabijáků
Tak a je tu další dílek, měl být včera, ale moje osobnost na to absolutně zapomněla a všimla jsi toho až dneska. No ale nebudeme to řešit a tuhle povídku budu muset co nejdříve uzavřít. A ano já vím, je to jenom na jednu stránku. Ničemu to nevadí :) ;) Ale i tak si užijte tento dílek.



Ahoj, mě asi znáte z vyprávění mého bratra. Nevím, zda vám řekl moje jméno ale to je jedno. Nebudu se věnovat tomu, co bylo ráno doma ale, to co jsem dělala ve škole a po ní. Ráda bych vám popsala jenom misi. Ale to by bylo jenom na dva až tři řádky. A vy určitě chcete ještě vědět, jak se přitom cítím, na co myslím. Nebo snad ne?
Já si myslím, že ano. Abych to zopakovala znova. Jsem přebornice na odstřelování. Naučila jsme se to spíše sama. Taky mi pomáhal jeden odstřelovač, který mi vysvětloval základy a hlavně se semnou bavil o každém druhu zbraně. Jo, a abych nezapomněla, ten člověk byl vojenského původu. Ale to je jenom menší detail.

1 Kapitola

3. listopadu 2013 v 12:00 | Lumieree |  Rodina Zabijáků
A je tu první dílek, tohoto písání...




Ráno si tam sedím v kuchyni a máma dělá snídani posledním dvou, co ještě nedorazily. "Lásko?! Zabal mi prosím tu snídani sebou. Mám naspěch." Zvolal můj nejmilejší a nejmírumilovnější otec. Mamča zrovna držela nůž v ruce, a že s nimi je nebezpečná. Nechtějte jí potkat v práci, je tak nelítostná až to chladí na srdci a připadáte si jako, kdyby vám to srdce mrzlo za živa. "Schovej to. Jsi s tím nebezpečná."
"Tak jako já? Nebo já jsem nebezpečný jako mamča?" Chladnost srdce, je znát i nyní. Vůbec mu neodpovídala, jen se ho snažila zmrazit pohledem. Paráda je tak vidět každý den. Do místnosti se vehnalo moje dívčí dvojče. Krásná blonďatá sestra s modrýma očima, jako je barva pomněnek. Tvářička, pro tu nejkrásnější modelku. Jenže ve svém vnitru je zkažená jak náš otec. A to se mi na ní líbí. Pokud to mám všechno shrnout tak věřte, že jsme rodina ledových srdcí.

Prolog

1. listopadu 2013 v 11:35 | Lumieree |  Rodina Zabijáků
Toto je povídka, která byla v přípravě už nějakou dobu. Ale to není tak důležité, spíše jde jen o to, že jsem jí škudlila hodně dlouho a nyní jsem se k tomu dokopala. Prolog je kratičký a je jen úvodní. Takže za dva dny vyjede potom vyjede první kapitola.



Před 30 lety se do sebe zamiloval jeden krásný pár. Dívka, která oplývala slušnými schopnosti se naučit všemu a mladík, co se nebál rány. Jejich život byl krásný ale utajovaný, co jeden před druhým něco tajil. Spíše největší tajemství měl mladík a jeho rodina. Dívka samozřejmě po několika měsících chozením s ním zjistila, kdo je doopravdy zač on i jeho rodina. Nevěděla, jak se k tomu má postavit, hodně se trápila a nevěděla, jak by měla postupovat. Ale zůstala s mladíkem už svůj celý život.