2 Kapitola

7. listopadu 2013 v 20:21 | Lumieree |  Rodina Zabijáků
Tak a je tu další dílek, měl být včera, ale moje osobnost na to absolutně zapomněla a všimla jsi toho až dneska. No ale nebudeme to řešit a tuhle povídku budu muset co nejdříve uzavřít. A ano já vím, je to jenom na jednu stránku. Ničemu to nevadí :) ;) Ale i tak si užijte tento dílek.



Ahoj, mě asi znáte z vyprávění mého bratra. Nevím, zda vám řekl moje jméno ale to je jedno. Nebudu se věnovat tomu, co bylo ráno doma ale, to co jsem dělala ve škole a po ní. Ráda bych vám popsala jenom misi. Ale to by bylo jenom na dva až tři řádky. A vy určitě chcete ještě vědět, jak se přitom cítím, na co myslím. Nebo snad ne?
Já si myslím, že ano. Abych to zopakovala znova. Jsem přebornice na odstřelování. Naučila jsme se to spíše sama. Taky mi pomáhal jeden odstřelovač, který mi vysvětloval základy a hlavně se semnou bavil o každém druhu zbraně. Jo, a abych nezapomněla, ten člověk byl vojenského původu. Ale to je jenom menší detail.


S mojí misí se nebudu nějak párat, zastřelit a nazdar. "Tak jak mise?" Promluvil na mě můj milující bratr, kterého bych nejraději někdy zabila. Ale nebudu to dělat, bojí se semnou jezdit a nemohla bych si užívat jeho pohledu. A to jsem, anděl. Jeho Anděl. "Už se na ní připravuješ?" Postavil se ke mně, jako kdybych byla jeho holka, ale to dělal schválně, protože napodoboval mého přítele. Chudák, on neví, co jsem zač. "Ještě to tady řvi bratříčku." Zasmát se byla jedna z mých preferovaných věcí. Přiložila jsem mu prsty na rty. "Ticho." Pak jsem odešla, jako kdybych se s ním rozešla. Obešla a šla do třídy. "No tak ségra, přece mě takto neodkopneš." Promluvil nahlas, takže to slyšelo víc lidí. My dva, jsme tím proslulý. Otočit se na něj byla ta nejlepší strategie, co jsem mohla udělat. Rozběhnul se, zamnou a chtěl mi něco udělat, nevím, co ale stihla jsem utéct do třídy a zabouchnout dveře aby se tam nedostal. Netrvalo mu to dlouho a už mě čapal po boku a položil na zem. V tom začala hodina. Postavil mě na nohy a odsunul židli ke stolu. Raději jsme seděly od sebe co nejdále. Já na jedné straně vzadu a já na té druhé někde uprostřed.
"Hej!" Zvolala ne mě kámoška a ještě mi nesla můj skicák, který si beru sebou, abych mohla v klidu kreslit při hodinách. Doma se to nedá. "Příště si to nezapomeň. Nebaví mě za tebou furt běhat." Zasmála se a já reflexně musela taky. "Děkuji. Jsi zlatá." Ani ona neví, že jsem z rodiny zabijáků. My to musíme umět držet za zuby a hlavně se skrývat, je taky jedna z velmi dobrých vlastností nebo snad ne? No to musí být. Jenom mi nakonec zamávala na rozloučenou. Na mě čekal bratr u auta. Nasednou a odejet domů. Tam na něj čekal bratranec a hnedka musel na misi.
Já si mohla doma válet šunky a připravovat si odkud to bude nejlepší a jakou zbraň si na to vezmu. Hlavně na to budu potřebovat klid a soustředění.
Čas ubíhal a přišla moje chvíle. Dopravit se na to místo bylo snazší než by si člověk myslel. Jenom vystřelit kulku a je to. Jenže ono se to nezdá najít si polohu je taky to nejtěžší. Moje místo bylo na jednom domě, které mělo rovnou střechu. Byl to nehlídaný objekt, takže nejlepší volba. Rozložit si stojan a pak sestavit zbraň. To mě na tom nejvíce baví.
Můj cíl je starý muž, kterého musím provrtat hlavu kulkou. Jo nejlepší nápad, protože jinak by se tam dovnitř nikdo nedostal. U toho stojanu se zbraní, jsem byla v polo stojaté poloze. Nepříjemné, musela jsem nějak si to zvýšit a hlavně abych se trefila. Přes dalekohled vidím, jak to tam vypadá, takže paráda. Přiložený prst na spoušti se mi klepal nervozitou ale touhou vystřelit. Moje mysl zatemnilo jenom to, abych dokončila svůj cíl. Hleděla jsem na aktuální stav toho, jak to tam vypadá. Můj muž, tam přijde jako poslední. Začnou domlouvat na nějakém obchodu, znám jeho podmínky.
"Jsem jenom kulka. Jsem jenom jedna rychlá kulka, která zasáhne svůj cíl." Poklepávám prstem na spoušti a čekám na tu vhodnou chvíli. "Jsem jenom malá a nebohá kulka." Prst stiskl spoušť. Zbraň zapracovala a hnedka letěla, nic jí v cestě nestálo jenom sklo, které se pod jejím dotykem rozsypalo a zastavila se až v čele muže. Menší sprška krve byla na místě. Rychle zabalení zbraně a dalších věcí. Byla jenom maličkost. Pak už jenom v klidu jsem se vydala zpátky domů. Nevím, kdo bude řešit vraždu toho nejhoršího chlapa, který obchoduje s bílým masem a s drogami. A to má prsty ještě v něčem horším. Poslala jsem naší celé rodině echo, že moje práce je hotová. Teď s klidnou myslí domů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama