3 kapitola

11. listopadu 2013 v 21:23 | Lumieree |  Rodina Zabijáků
Taaak, a zase o po nějaké době tu máme další kapitolku této povídky... Přeci jen jí chci mít z krku už celkově hotovou. ;) A proto jedu spíše jen jí.



Práce a práce. Z části jsem žena v domácnosti, kdybych měla být úplně, zblázním se. Zastávám velmi dobrou pozici jako manželka. Doopravdy milující žena, žádné přetvářky před manželem nemám a už vůbec ne před dětmi. Co bych to jinak byla za rodiče, který nejde příkladem svým dětem? Ano uvědomuji si, že mám doma dospělé děti, příkladem se jim musí i ve stáří. A to v jakémkoliv ohledu. Zastávám práci jako sekretářka. Sakra stará sekretářka hodně dobré firmě, která má na starost několik hektarů pozemků, mnoho bytů, starých továrních parcel. Nevyužitých míst, kterých by mohly pomoct jiným. Ještě v tom jsou obrovské peníze. Prané peníze, které se musí zastavit. Uvědomuji, si že bych to měla zastavit, ale taktéž vím, že to je přikázáno někým kdo si to objednal. A já to taktéž dokončím. Pozítří má naše firma meeting, kdy bude velká možnost prezidenta firmy zabít, jako prase na porážce. A zaslouží si to. I semnou mnohokrát vymetl podlahu, to mu ale nedaruji. Bude zabit.
Jako každý den, pracuji na spisech a falšuji některé podpisy. Dopouštím se zločinu, tedy menšímu zločinu než je moje vražda. Tvářit se jako že bych nic nedělala, je jednoduší, než se tvářit tak jak bych měla. Měla bych se tvářit jako špatná a zraněná žena, což absolutně není v této práci místo. Nebudu vůbec používat nože ale příjemné jedy.



***

"Rád Vás tu všechny vítám." Promluvil náš milovaný ředitel. Stejně vím, co se bude na meetingu probírat. Kde a jak nabírat peníze, jak je ušetřit a kde je pak zase získat a kam je nacpat. Už mě to unavuje, já lítám kolem všech. Ve vysokých podpatcích a mini šatičkách skoro že mi něco z nich leze. Nejsem tak škaredá, jak si člověk myslí. Podle mého manžela jsem stále kus. Nato kolik mi je musím to doopravdy uznat, že můj chlap má pravdu. Co se týče dětí, nic mi neřeknou. A proč by taky.
"Zlatíčko, dones nám kafe." Myslela jsem v tu chvíli, že po něm skočím a omlátím mu kovový tác o hlavu nebo že mu tu hlavu s tím urazím. Donesla jsem jim tedy to kafe, které chtěl. Dlouho trvalo, než se ten meeting ukončil. Před ukončením, jsem nalila do jeho třetího kafe jed, který jsem si už připravila dávno doma. Moje city se rozbouřily jako oheň na střeše. Než jsem mu to ale donesla, měla jsem předtím trochu práci zahladit po sobě stopy, takže jsem použila rukavice. Opatrně jsem všechno nesla, abych nezanechala nic náhodě.
Pocity, které jsem prožívala ve chvíli, kdy si kafe s jedem vléval do úst a ještě si pochutnával na příchuti karamelu. Od doby, co jsem zjistila, že miluje kafe s karamelem tak jsem tu hnědou lepkavou sladkou sračku nejedla a nikdy jíst ani nebudu. Vždy mi připomene tohoto hajzla. A abych, to nějak zamaskovala, že tam doopravdy jsem a hlavně, že jsem odešla v takové době, kdy mu ještě nic nemohlo být. Já si odejdu v klidu domů. Moc dobře vím, že ho má ještě jeden člověk navštívit a to mi dávalo šanci, že to spadne na něj. A taky že spadne.
Já si v klidu, mohla odejít domů a jen čekat, kdy mi policie zavolá, že můj pan řídící je mrtev a já budu muset hrát na zdrcenou sekretářku. Tím moje práce skončila. Venku mě čekal vůz, kterým jsem se dostavila domů.
"Ahoj jsem doma!" Jemně jsem zvýšila hlas a pohlédla jsem pohledem, úkol splněn.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama