Praha

27. září 2014 v 22:51 | Lumieree |  Sny E. Nightmare
Jop jop, já si sem zase hážu jeden z mých hrozných písaných myšlenkových blbostí :3 Pkračuju dál abych se dostala k nějakému konci k mé rozepsané povídky... tu si přečtěte jak to probíhalo v našem hlavním městě...


Držím u těla Samuela docela pěkné tričko, i přes ty všechny protesty si ho vyzkoušel a přijal, to že mu ho koupím. Ještě ho vyfiknu. Dám mu novou image a ještě mu nechám udělat nový střih. Ten tu projde změnou, až se bude divit. Do košíku, přiletělo ještě pár módních košil a několik kalhot. Já se budu držet toho svého, co mám na sobě. Kalhoty, volné tričko, někdy ty upnutější. Sukni nevedu, jenom když musím, tak jí na sebe natáhnu. A to mě nikdo nedostane. "Hele máš vůbec plavky?" Zeptal se mě na to docela pobaveně. Ne nemám a určitě nepolezu do vody. "Nemám." Neřešila, jsem to. Nechtěla, jsem si je vzít, pač, jsem dost tlustá na to, abych si na sebe něco takového vzala. K tomu mě nikdo nedonutí. "A ty sis je vzal?"


"Vzal, ale nenavlíknu se do toho. Nebo?" Na chvilku se zamyslí a pak ze sebe vypustí. "Co třeba jsi dát tak sázku, to, že když na sebe navlíkneš plavky, tak si je vezmu taky." Pozvedl obočí, ta sázka se mi vůbec nelíbila. "A ještě ti ty plavky vyberu." Zašklebil se, no tak to bude ještě lepší. Přešla, jsem, sním do oddělení plavek a tam m začal vybírat plavky. To bylo od něj hnusný, ale hrozně se nad tím bavil. Vybral mi kostičkované barevné plavky značky Roxy. Docela byly i pěkný a nevím, zda je na sebe natáhnu. Ještě by mě k tomu mohl koupit šátek. Jo tak na to myslel taky. Koupil mi černý velký šátek. Přehodil mi ho přes ramena a usoudil, že mi černá sluší nejvíce. Hodil to do košíku, k tomu dalšímu. Já jsem mu vybrala taky plavky, musí na sebe, natáhnou oranžové s kytkami. Pokud, to na sebe natáhne tak je borec. Přešli jsme ke kase. Moje zlatá karta mě zachrání vždy a všude. Jen je tu lehce omezena podle toho, jak mi tatík vzkázal.
Přišla mi esemeska, že Ester a Ryan nás čekají v cukrárně, která je poblíž obchodu, ve kterém trávíme nějakou tu hodinku. Asi s pěti taškami jsem se, přesouvaly do cukrárny. Našli jsme je. To je rekord. No fajn. Cukrovinky nám osladily zase kousek našeho života a přitom zkrátily kousek života. Ne zase tak moc jenom o pár sekund. Zapadalo slunce a to byl signál proto, abychom jsme se přesunuly do našeho hotelu. Cesta byla jednoduchá, tak se nechala zapamatovat.
Konečně jsem se mohla válet v posteli. Přede mnou ležela knížka, nějaký lehký román skloubený se sci-fi a akcí. Nějako neřeším, od koho to je. Hlavně, že mohu číst a zapomenout na svoje, okolí. Už by bylo na čase, aby milostpán vylezl z koupelny, já se chci taky vykoupat. Odhodím deku dál a vyskočím na nohy. Při stejném vzatí za kliku a otevření, narazím do milostpána. "Omlouvám se." Ustoupím dál od něj a ještě do strany. Nic mi na to neřekl, jenom to potvrdil přikývnutím a odešel z koupelny. Vyměnila jsem si, sním stáž v koupelně. Myšlenky, mi zase shladila studená voda. V klidu, taky mohu přemýšlet o tom, co bylo, je a bude. Už teď mě zase začíná to teplo spalovat jako, kdyby uvnitř mě hořela sopka nebo spíše bych měla rozžhavené uhlíky. Je to hrozný pocit, ale chvílemi se mi i zamlouvá. Při mém neštěstí jsem si zapomněla oblečení zas a opět. V ručníku obmotaném kolem těla a kapajícími vlasy jsem musela vyběhnout do pokoje a vzít si oblečení. Celou dobu mě sledovaly jeho oči, neviděla jsem to, ale cítila. Cítila jsem tu sílu, která nás k sobě táhne, ale oba dva se držíme na své straně řeky. Nepřiblížíme se k sobě natolik, aby se v těch centimetrech něco nestalo. Bojíme se toho oba dva. Bojíme se toho, že bude našich činů litovat a tím si rozbijeme postoj, co je mezi námi.
V hloubi duši bych chtěla okusit jeho sílu a možnosti, co dokáže. Jak by dokázal, ukojit moje srdce. Neodvážím se k tomuhle činu. Ještě toho o sobě nevíme moc. Nemůžeme to udělat.
Ne.
Rychle jsem zmizela za dveřmi koupelny a opřela se o dveře. Zuby pevně svírám o sebe, jak jen nejlépe to umím a nejsilněji, je mi z toho pomyšlení zle, ale i mě hřeje u srdce. Mojí pozornost upoutal fén a donutil mě k tomu, abych si vyfénovala vlasy, všechny jsem je nakonec spletla do francouzského copu. V kraťasech a tričku si zalehnu do postele. Spolubydlící se válel na ní taky, pod hlavou složené ruce, a jenom trenýrky. Jedním okem, jsem si prohlédla jeho tělo a druhé oko se snažila zarazit do knížky. Bez mluvy se schoval pod deku a otočil ke mně zády. Upoutal mě děj knížky dost rychle. Netrvalo dlouho a já tu knížku odložila na stolek. Otočila jsem se k němu. Jako kdyby věděl, že jsem obličejem za jeho zády. Zadíval se mi po otočení na druhý bok do očí. Nevím, jestli spal nebo ne, ale podle toho, jak jeho oči byly otevřené, tak neusnul. Prsty se dotkly mé tváře. Jezdili po ní jemně a lehce. Přiblížil se blíž. Stále se mi dívá do očí. Nedokázala jsem se ani na ten milimetry hnout. Venku je už noční obloha, chodníky osvětlovaly pouliční lampy, některé lampy si lehce svítily k nám do pokoje. Nebylo to hrozné, jsou to jenom ty kousíčky světla. Zacítila jsem jenom teplo někoho jiného. Na mých rtech se otiskly ty jeho. Druhou ruku přiložil na krk, spojil zase své rty o mé, připojila jsem se k němu. Posunula jsem se k němu blíž. Mě přetočil na záda a sám si na ně jakoby z boku lehl. Tu touhu, která ve mně dřímala, odemknul a to nepotřeboval ani klíč. Tělo se mi pod jeho doteky chvělo. Ani jeden z nás dvou netušil, ale zašli jsme až moc daleko.



Tento den, už máme volno, měli jsme ho mít rozpůlený - na návštěvu školy a potom volno. Nevím, jak to tento den provedeme. Ale z důvodu nevolnosti učitelky, máme celý den pro sebe. Dostala jsem i snídani do postele. Složená z džusu, ovocného salátu, dva kousky pečiva, k tomu máslo. Tak u nás doma vypadají snídaně jinak, ale to nevadí. Naše bábinka vaří americké snídaně. Samuel se opíral o skřínku a pozoroval mě. Na sobě měl natažené jenom kalhoty a chodil bos. Dneska, z něho udělám fešáka. Aby i holky v Londýně viděli, jaký to je hezký chlap. Pustila jsem se, do snídaně. Jemu jsem jí nabízela, on ale nechtěl. Já do něj nějaké to jídlo nacpu, ať si chlapeček nemyslí, že bude hladovět. "Chutná ti to?"
"Ano, děkuji." Usmála jsem se. Když jsem to dojedla, vylezla z postele. V půlce cesty mě zastavil a jemně mi věnoval polibek. Při rychlém otevření dveří, jsem ho od sebe rychle odstrčila a sama spadla na záda na mě. "Au! Esteria! To nemůžeš klepat?! Já se lekla!" Ležím na zemi. Podal mi ruku, s jeho pomocí se stavím na nohy a opráším si triko. "Pořádku!" Jemně zvýšila hlas, když mě viděla, když vstávám. Před ní, nesmíme nic říct. Hlavně ne o tom, co se stalo mezi mnou a Samuel dneska v noci. "Ano, jsem v pořádku. Copak potřebuješ?"
"Já, jen jsem se chtěla zeptat, co máte dneska v plánu?"
"No, podle toho, jak mě včera tahle slečna peskovala tak budu muset asi ke kadeřníkovi. A potom už nevím, co budeme dělat." Praštil mě jemně loktem do boku, zpražila jsem ho pohledem jako malé dítě. Jeho pohled byl otravný, takhle se to nechalo hezky zakrýt.
"Co třeba takhle si dojít do kina?"
"Klidně." Moje odpověď, byla ze mě rychle venku. Už aby byla pryč. Radostně se usmála a rychle zmizela za dveřmi, jak našeho pokoje, tak jejího pokoje. Víc, nám toho neřekla, takže nám asi ještě zavolá. Přivil si mě k sobě. Věnoval mi další polibek, který jsem už oplatila. "Miluji tě." Vypadlo, to z něho nečekaně. Byla jsem opravdu překvapena. Nevěděla jsem, co mu mám na to říct. Nečekal, na mou odpověď. "Dlouho jsem na tohle čekal" Objal mě kolem pasu, znova mě políbil. Chtěl v tom pokračovat, já ho zastavila ještě včas. Trošku víc mě překvapil a sama pořádně nedokážu rozpoznat moje city. "Měl bys s tím ještě chvilku počkat." Moje prsty se obtočily kolem jeho zápěstí a já se vyvlékla z jeho sevření. Odstoupila jsem pryč. "Promiň, je to moc rychlé." Utekla jsem do koupelny. Zabouchla za sebou rychle dveře a přešla k umyvadlu. Určitě tam stál na místě, díval se na dveře a jeho oči oplývaly sklíčeností, smutkem a tím, že ho to mrzí. Mě to mrzí taky, já vím jaké to je. No počkat, když si to teďka uvědomuji, to že jsem s ním byla a spala s ním - kupodivu se mi nic nezdálo. To je opravdu zvláštní. Teď mám na stole jiný problém.
Vyjdu z koupelny, převleču se do džínů a trička s lehčí mikinou. Botky, jsem si vzala tenisky od Ed Hardy. To je můj obvyklý doplněk, pokud mám džíny a nesedím na motorce. Vlasy stažené v copánku, jsem rozpustila a nechala je volně vyset dolů. Nic, jsem s nimi nedělala. Jenom, jsem je prsty pročísla. Do mých vlasů, si našly jeho prsty, dlaň přiložil na krk. Snažil se potlačit, mnoho pocitů, které jeho tělem, žil, tepem srdce zmítalo.
Krk mi zahřál jemný, i když dlouhý polibek. Pohyb rtů, mě poutal k zemi a k tomu abych s ním prožila dalších několik minut vášně, a milování. Nedokázala, jsem odhadnout, jestli tohle mu lítá hlavou nebo jenom, to, že potřebuje nějakou jistotu. Pevná paže, obmotaná kolem mého boku mě tiskla k jeho tělu. Tělu, co stojí za hřích i jeho samotný majitel stojí za všech deset přikázání. Porušila bych je hnedka na místě, abych jenom dokázala být u něj. Své čelo opřel o to mé a díval se mi do tváře, já mezitím vším, jsem zavřela oči, užívám si každého jeho dechu. Dechu, který může být poslední, jak pro mě tak pro něj.
Miluju ho. Spalování srdce a mé kůže, při dotyku, je to, co čemu se říká láska. Jsem šťastná, když se usmívá a dívá se na mě. Když mě hladí po vlasech, nebo mluví svým hlasem. Jeho voňavka mě stáhla, ještě víc, do jeho hlubin. Je to, jako procházet mezi santalovými stromy v jednom obrovském háji. Ležet pod jejich korunami a natahovat jejich vůni s každým nadechnutím. Taky mi to připadá, kdyby mě zahalil do deky, napuštěnou santalem. Pocit, který mnou oplývá, je tak dokonalý a silný. Málem bych zapomněla, že máme něco na práci. Nebo spíše mám v plánu já. Opustila jsem ráj snů a krásných představ a vrátila se do reality. Odstoupila od něj a vzala si mikinu s taškou. "Měli bychom, jsme už jít." Vydání ke dveřím bylo značný pokyn, aby sebou hodil a šel, zamnou.

Ty další hodiny prožitý s ním byly nádherný. A to kino, na kterém jsme se dohodly dneska ráno, bylo taky bezvadné, ještě nějaký ten čas a jedeme na další místo. A to Francie, docela se tam těším. První noc budeme v hotelu a poté nás přesunou k moři. Jsme zvědavá, kam nás vlastně zavedou. Nám, to říkají ti, co nás mají na starost. Teď na to nebudu myslet, je to jako myslet na svou popravu. Hrozná toť představa. A mezi ty horší představy se taky řadí to, když vám někdo píchá do zadku rozžhaveným kovem… Pořádná bolest to je. To mi věřte já sama to nezažila, ale viděla jsem to.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama