6 kapitola

18. října 2014 v 12:37 | Lumieree |  The Vampire, his life and I 3
Mno jelikož a poněvažď jsem pomalu ve finále s povídkou Sny Evelyn Nightmare, tak tu lehce chci zakomponovat další pozastavenou aby to nějako vypadalo vzájemně navazující. V poslední době tomu psaní dávám, co proto. Nemohu říct, že se mi třeba nepřetrhne nit a nastane skrat, který nic nevyřeší a nebudu moct najít ani slovo ve své kebulince. Tak toho chci prozatím co nejvíce využít a proto jsem zase házím další díl povídky zaměřenou na silniční války a život dívenky po boku upíra a jejich přátel...
PS: je to psáno po hodně dlouhé době, tak snad se následně dostanu na stejnou vlnu


Rychlí odkaz na poslední dílek 5 kapitola


"Já už ani nevím co je za den. Mám v tom zmatek." Pohled vypadal, jako kdyby někdo právě spadl z nebe. Na stole ležela miska s čokoládovými kuličkami s mlékem a v ní lžička a vyrytým jménem do kovu. Po schodech někdo seběhnul a promluvil. "Chceš svést do školy?" Z dohledu byl pryč. Pomalu se někdo dal do těch kuliček. Ke stolu usedly další dva.
"Víš o tom, že ta holčina šla domů?"
"Ne…" Nahodila opravdoví překvapený výraz.
"Aha,…" Podíval se na ten výraz a jemně nevinně se zašklebil. "asi jsem si to říkat neměl. A abych dodal. Zavřu svojí pusinku, než ti tam nalítají mouchy." Vzal jí za bradu a zavřel otevřená ústa, která měla. Vrátila se raději zpět ke svým kuličkám. Nezbylo v misce nic ani kapka mléka. Vstala a odběhla si do pokoje pro tašku s učením a notebookem.
To mi alespoň nemohla říct, že jde? Tohle jí nedaruji.
Sešla po schodech dolů. U dveří na ni čekal její odvoz do školy. Připojila se k osobě. Venku nasedli na motorku. Venku sílila ještě zima na tento prostředek. Při cestě do školy se ponořila do svých myšlenek a trochu se zamyslela nad tím, co bude dělat.
"Zanedlouho budeš mít narozeniny ne?"
"No za necelých čtrnáct dní." Pohlédla na řidiče a jemně se usmála. "Bude ze mě velká holka." Zasmála se, rozhlédla se kolem sebe. To prostředí kudy jeli, vůbec neznala. Za ostrou zatáčkou, už to konečně poznávala. Do žil se jí vlila nejistota. Nevěděla v tu chvíli, jak by měla postupovat. Hlavně jak to všechno zvládat. Všichni jí cpali do hlavy, že je silná, a že to dokáže ale co když ne. Tato myšlenka měla u ní tu největší prioritu. Zanedlouho zastavili na školním parkovišti, za budovou, které bylo určeno jenom školnímu personálu.
Jako první z motorky slezla Am. Následně po ní Paul a pohled na školu poté kolem ní. V dálce zahlédl docela známou tvář. Nebyl jsi plně jistý, zda je to ta osoba, na kterou si vzpomněl. "Takže nakonec, jsi přišla." Z jeho úst to vyšlo s doprovodem lehkého povzdechu. Amanda po něm hodila velice zajímavý pohled. Opětoval. Rozešel se k budově školy, dívka se linula pomalu za ním. Položila se zase do svých myšlenek, k tomu, co je zač. Nechtěla přemýšlet nad narozeninami, co jí čekají.


Už seděla ve školní lavici a něco probírala s Cornym. Byl tak rád, že kolem ní stále obskakoval a nic jiného než to nedělal. Jeho drahá polovička se mu vrátila, už dříve ale ten den byl pro něj výjimečným. Byla taktéž samozřejmě ráda, že se s ním vidí a může být s někým koho má ráda. Začátek hodiny oznamoval zvonek, který dere uši všem, co pod ním stojí, či už jenom sedí. Do třídy vešel Paul a zrovna na matiku.
"Dobrý den." Postavil se ke katedře a počkal, než žáci se postavily a nechal je následně zase posadit. Hnedka začal vykládat matematiku a nechal jim taktéž napsat nějaký ten test na rozjezd. Občas si vymění pohled s Amandou a občas se i na sebe nenápadně pousmějí. Celkově hodina probíhá v klidu a pořádku, než jí ukončí zvonek a Paul se vydá do kabinetu. Am si stále povídala s Cornym o novinkách a hlavně o tom, co bude dále. Ale dívka se zamyslela, nad svými narozeninami. Nechtěla to moc řešit, ale nedalo se jinak. Přemýšlela, co udělá za oslavu a především, zda má cenu nějakou dělat. Nejraději by nic neřešila a už se jí vůbec nelíbí její mladý věk. Ráda by měla trochu jiný, než jaký jí je doopravdy. Nijak to následně už neřešila, při hodině matiky se připravovala na zbytek hodin.
"Am, co bys ráda k narozeninám?" Spolusedící mladík se velmi mile usmíval a nenápadně až nápadně se ji na to optal. On sám neví, co by ji měl dát k narozeninám, raději se optá než by koupil hovadinu, což měl skoro v úmyslu. "Já jen abych ti nekupoval něco zbytečného." Po celou tu kratičkou chvilku, minutu sledoval hnědovlasou dívenku s údivem a laskavostí.
Dívčin pohled se stočil na mladíka s jemným náklonem hlavy do strany. "Nic mi nekupuj, ale pokud trváš na nějakém dárku. Ráda bych něco hmotného, na co se dá vzpomínat a zůstane mi to." Uvědomila si, že mu s tím moc nepomohla, jenže je to lepší volba než nic.
"Děkuji tedy za radu." První větu podal jako velmi otrávenou stylem; to jsi mi teda pomohla. "Už něco vymyslím." Ta druhá už to všechno změnila, i její podtext a i význam byl najednou jiný, typický na sedícího mladíka. "Půjdeš na oběd semnou. Povinně." Nemohla odmlouvat to je nepřípustné, schovala si věci do tašky a musela se projít do školní jídelny, kdy po boku měla lehce pobrukujícího jejího cvoka.
"To je horší než včera." Povzdechnutí nad dloubající vidličkou do masa jen lehce rozesměje dívku sedící u stolu naproti svému kamarádovi. "Ale aspoň něco." Díky dlouhému přemlouvání jídlo z talíře zmizelo během pár minut. "Nic horšího jsem snad nejedl. I když možná kuchtění mojí matky, v podnapilém stavu." Mladík si stěžoval sám pro sebe. "Přišla ti SMS." Poukázal na vibrující telefon na židli
"Ou děkuji, já to ani neslyšela." Amanda si ji přečetla a trochu se zamračila. "Už budu muset jít, zvládneš to beze mě?" Na její otázku bylo odpověděno přikývnutím hlavou, díky tomu se mohla rychle sebrat a zase pádit k dolní školní budově, aby mohla jet domů s jejím učitelem matematiky. Cestou se ho chtěla zeptat na pár otázek, jenže by jí ani za mák neslyšel tak to nechala být. Dokud nebyla dobrá možnost. "Co mám jako vaše babička?" Vyhrkla to na něj dosti rychle, cestou co za ním letěla, si na to vzpomněla.
Nejdříve si sundal helmu, aby mohl v klidu promluvit. "Bude lepší, aby ti to vysvětlil, Niko." Vzal si klíčky a vydal se dovnitř do obrovského domu, kde všichni pospolu bydlí. Tam je čekala jedna z velmi milých návštěv. Blondýnka, která se objevila ráno před školou, seděla v měkkém křesle s přehozenou jednou nohou o druhou a opírajíc si bradu v dlani a nádherným úsměvem ve společnosti Kima neboli Miniho velmi překvapila oba dva, jak Amandu, tak Paula. "To je mi překvapení." Přešel více do místnosti a jen náznakem ruky poslal dívku pryč, nejlépe do pokoje. Uposlechla a odešla do pokoje. V místnosti v chvíli zůstal Kim, Paul a blondýna.
"Ahoj Paule." Blonďatá slečna z vysokého postavení a bohaté rodiny se zahazuje s nízko-prahovým člověkem, jako jsou oni všichni. "Slyšela jsem pár klepů, tak se jdu ujistit, zda to pravda je nebo není."
"Co kdybys teďka odešla a pak se vrátila třeba tak za tři hodiny, hm?" Vyháněl ji, jak jen to šlo. Přitom měl k ní stejně blízko jako k Am.
Slečna si nedala říct a prostě si tam seděla dál jako královna, v tu chvíli měla celkově navrch. "Jsi tak neurvalý mladík. Tak co je na tom pravdy?" Spalovala Paula lehce přitažlivým pohledem, tuto techniku na něj zkouší pořád, ale nikdy se ji to moc nedařilo ho na to chytit. Paul zaplul do druhého křesla přesně naproti blondýnce a potichu promluvil. "Všechno." Jediná a stručná odpověď. "Takže i to, že k Vám popravdě jinak nasadily holku, která měla práskat?" Nemusela dlouho čekat na stručnou odpověď. "Ano, a to jenom kvůli tomu aby ji smazaly její prohřešek a pustily jejího přítele z vazby." Očividné bylo, že dívčina se nad tímto zamyslela a snažila se něco vymyslet. "Pokud v tom má prsty Sgt. Dorff, tak jste za chvilku mrtvý. A ano už dlouho má ťafku na Nikolaje a celou tu bandu. Bude hodně slavný, kdyby všechno pozamykal a poslal do vazby." Lehounce pokrčila rameny a dívala se do modrých očí, Kima z toho vynechávala.
"Můžeš proto něco udělat?" Ozval se tiše Kimův hlas, taky do toho má co mluvit, když je jako druhý v pořadí po hlavním Bossovi. "Spíše by nám, prozatím stačilo vyřešit ten problém s tou holkou a jejím přítelem."
"Mine, je to hodně složitý a to po ní nechtěj." Myslel si, že to ta holka bláznivá nevezme a přitom ho následně a pořádně vyvedla z omylu. "Ano s tím něco udělám. Jenže seržant bude horší kalibr a ten už nezvládnu. Jinak budu ovšem informovat mladého Brodewicka." Pomalu se zvedla a usmála se na oba dva. "Děkuji za Vaší chvílí pozornosti a nyní mě omluvte, jdu zařizovat. Cestu ven znám." Odešla bez nějakého dalšího rozloučení, i doprovod nepotřebovala.
"Řekni mi, kdo to sakra byl?" Pozvedl jedno obočí a sledoval zamyšleného modrookého učitele. "Lissana Sakimi." Rychle mu bylo odpovězeno, "jdu trochu potrápit Am, neumí vůbec matiku." Zvedl se z křesla a šel se podívat na Amandu a tím pádem si i samotný Mini musel najít něco na práci.
Rychle přišel zlom večera a to už všichni seděli u stolu u společné večeře. "Kdo dneska vařil?" Prohlásila Briana docela mrzutě a otráveně, rychlou reakcí se na to ozval, Kiro se širokým úsměvem a trochou černého humoru. "Neboj, chci tě dneska jenom otrávit."

Vedle toho se pomalu začal rozrůstat konverzace mezi Paulem a Kimem ohledně toho co dneska řešily. "Opravdu ji můžeme věřit? Nevypadá moc věrohodně." Mladý Japonec moc té pochybné holce nechce věřit, a ani se mu není čemu divit, už od pohledu ji nemá rád. "Neboj se, je spolehlivější, než na to vypadá. Není blondýna jako blondýna." Ujišťující metoda pomalu moc nezabírá. "Nedívej se na mě tak. Tak fajn je blbá a naivní stačí ti to?" Jenže to stále nestačí a tak musí najít jinou odpověď, aby uklidnil něčí pochybnosti. "Je mi oddaná." Promluvil už se soustem v puse, to už lehce přítelovy pochybnosti upadly v zapomnění. Nejmladší člen toho spolku se jen vrtal v jídle a přemýšlel nad tím, že bude plnoletá a přitom ještě skoro nic nezažila. Krom toho, že je upírem a žije s jedním takovým a má kolem sebe samý lidi patřící do kriminálu. Pokud po ní někdo něco chce, tak mu nevěnuje absolutní žádnou pozornost. Samozřejmě mě jediná, která u toho jídla alespoň mlčí, Nikolaj se musel přidat do rozhovoru vedený jeho bratrem a pravou rukou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama