8 kapitola

23. října 2014 v 14:56 | Lumieree |  The Vampire, his life and I 3
Tak a já se konečně dokopala k dalšímu dílu této povídky. Stále se nemohu dostat do toho co bylo předtím, i když ono to je možná lepší. No uvidíme... :D :D
Zde se nyní na pár řádků ukáže Dorff tak schválně co řekne?



"Modroočko, mám jednu dobrou zprávu, podařilo se mi vytáhnout toho kluka ven z basy a ani ta holka tam nebude muset, jejich spis jsem nechala prostě zmizet, spokojený?" Milí a jemný hlásek se ozval do telefonu.
"Díky moc, jsem ti zavázán."
"Pojď semnou na rande a je to splacené."
"Ano. Napiš, kdy se ti to hodí." Touto větou hovor byl uťat a ukončen. Paul, který telefonoval, si jen oddychl, protože ví, že jednu věc mají za sebou a ještě je čeká, aby nezavřely všechny do kriminálu. "Pokud budeme muset zmizet, bude to horší." Promluvil si lehce pro sebe. "Nic nám potom nezbude." Povzdychl jsi, pohlédl z okna svého pokoje ven a přemýšlel. Většinu toho musí rozhodnout jeho bratr, on jen zametává stopy a dělá přípravy. Zvedl se z postele, na opěradle křesla ležela kožená bunda na motorku a začal v ní hledat klíče. S nimi se vydal ven, potřeboval si svojí mašinu opravit a ještě doladit u této práce si hodně odpočine.



***

Prsty si promne krk po dvou zubech a zadívá se na sebe do zrcadla, lehce pobledlá tvář ukazuje na ztrátu krve v žilách. Udělala to dobrovolně a hlavně z lásky, nebude se přeci bránit, a je lepší aby to byla ona než kdokoliv někdo jiný z nevinných lidí. "Pokud to příště přežene, budeme mě mít na svědomí. Je čím dál tím více hladovější než jindy." Na zakrytí svých myšlenek použila úsměv, rozdělený na dvě půlky, falešný a pravý.
Za ní se objevil statnější mladík se šedivými oči a jemně ji políbil na krku, kde měla od něj kousanec. "Omlouvám se, přehnal jsem to." Lehce ji vzal pod bradou a zaklonil hlavu dozadu. Natočil se lehce do boku, aby mohl dívku políbit na rty. "A stále mi nevadí náš věkový rozdíl. Jsi mou krásnou a tak to i zůstane." Jemně pokynula hlavou, tak jak jí to dovolil a vykouzlila pravdivý úsměv na tváři. Následně na to ji z toho sevření propustil a věnoval jí pusu do vlasů. "Jdu napřed. Pak přijď." Bez dalších akcí odešel a ona tam zase zůstala sama.
"Ano." Promluvila, když už věděla, že ji neuslyší a hlavně bude tam sama pro sebe. A pro ostatní se musela trochu namalovat, musela zakrýt tu bledost v tváři a hlavně aby nepolekala ostatní žijící v tom domě. Trvalo jí to asi kolem deseti minut, pak se ukázala u snídaně, kterou vždy někdo připravuje kdo je na řadě. "Dobrou chuť." Zaplula na místo vedle Nikolaje a ten se lehce divil, proč není u něj jako vždy. Hodně mu to vrtalo hlavou. V klidu se chtěla najíst. Začala se mezi nimi vytvářet nějaká propast, která přišla z ničeho nic.
"Ahoj lidi." V obývacím pokoji spojený s kuchyní se objevila blonďatá Lissana v doprovodu Paula. "Jak se tu všichni máte?" Zaplula do křesla a nohy si hodila na podnožku a hezky se tam rozvalila.
"Omlouvám se, nedala se zastavit." Paul jen musel pokrčit rameny, celou tu dobu hleděl na Lissu ale i Nikolaje, očekával pořádné seřvání, proč se tam rozvaluje jako doma.
"Taky tě zdravím Lisso Sakimi." Niko, se postavil u stolu a lehce se zašklebil s obrovskou temnou aurou. Dlaněmi se zapřel o dřevěnou desku a pořádně mu zakřupalo v zápěstí, až se toho Amanda docela lekla.
"No tak Nikolaji Brodewicku," Vyhoupla se na nohy a postavila se mu čelem. "Přeci nebudeš neslušný ohledně mě. A ano dneska mám trochu rýpavou. Omlouvám se. Jenže jsem tu z jiného důvodu." Její pohled hodně zvážnil a propaloval muže přední. "Mám pro tebe hodně špatnou zprávu."
Nikovi svaly lehce povolily, aura už taková nebyla, ale stále dokázala nahánět hrůzu. "Mluv." Jeho zrak neuhnul ani o milimetr.
"Už o Vás vědí a skoro všechno. Někdo jim to musel napráskat, není to nikdo zvenčí, ale bude to někdo uvnitř." Lissana jenom sjela na chvilku pohledem na Amandu a miloučce a přátelsky se usmála. "Tímhle tempem to nedokážu zametat stopy. Už jsem vysvobodila mladíka se jménem Ref Collin a slečnu Daphne Cloud. Ale tohle po mě doopravdy nechtějte."
Do toho se musela ozvat Am se zářivým úsměvem a štěstím v očích. "Mockrát ti děkuji. Pokud budeš něco chtít na oplátku tak si řekni." Všechny hodně překvapila a to tam ani nedutaly, jako je Kiro, Min a Brianna. Tyto tři neukazovaly svojí existenci. "Myslím to jinak vážně."
"Ale děvče, to nech být, on mi to Paul splatí." Lehce nabrala Paula loktem do stehna. Omluvně po něm hodila obličej a dál to neřešila. "Tím nám chceš říct, že máme najít příčinu a ty to dokončíš?" Odvětil ji trochu více ironicky Paul a díval se na její tvář s lehkým opovržením v tomto směru. Na druhý směr, je rád za její účast v tomto. "No jak bych to nazvala. Pokud to nevyřešíte rychle, jdete do basy. Ten policajt Stg. Dorff už pověřil několik lidí, aby se dostaly do vašeho gangu."
"Tak je srdcem mile přivítáme."

***

Den se k večeru přehoupl jakoby nic. "Myslíš to doopravdy vážně?" Dva bratrové vedou mezi sebou rozhovor ohledně toho, co Nikolaj ráno řekl, uvážily společně po tom všechno, ale moc to nevonělo dobře. "Ano myslím, pustíme si je, co nejvíce k tělu…" do toho mu skočil mladší sourozenec. "… A pak zdrhneme. Ale přemýšlel si, do čeho jí zatáhneš? Bude muset taky odejít a nikdy neuvidí svoje přátelé. Má jich tu hodně a v tomto směru má jenom nás."
"Ano, jsem si toho plně vědom. Už jsem s ní o tom mluvil." Opírá se o chladnou zeď garáže a sleduje opravující se motorku. "Řekla, že jí to je jedno."
"Není jí to jedno." Vykoukne zpoza motorky celý, špinavý v obličeji od oleje a nahromaděné špíny. "Tím ti řekla ne. Nebude chtít odejít. Ano, možná řekla, že půjde s tebou kamkoliv ale nic ji nevynahradí domov, rodinu a přátelé." Postavil se, vzal si kus čistého hradu a začal si čistit ruce, když mu to nešlo, použil technický benzín, aby to dostal dolů. "Zanedlouho má i narozeniny. Začni trochu přemýšlet. A pokud tě něco žere tak to řekni."
"Ne nic se neděje." Sleduje svého bratra, co zrovna dělá a přitom trochu se zamýšlí nad tím, co mu právě řekl. "Nejspíše v tom bude něco pravdy. Bojím se, že ji ztratím. Díky tomu nebudu moct normálně a radikálně přemýšlet a fungovat."
"Jsi prostě, závislí, žárliví a nedůvěřivý. Není to nic zlého, jen se na ni trochu taky spolehni. A znova si s ní o tom promluv." Na chvíli se odmlčel a zvažoval, zda to má říct nebo ne. "Příště až budeš hladový. Přijď s tím, zamnou." Podíval se svému bratrovi do očí a trochu se zamračil.

***

Ve stejnou dobu někde jinde na jiném místě je policejní stanice a řeší se tam právě Nikolajův gang, jenom ten jeho ne těch ostatních. Ale neuvědomuje si, že ty ostatní k němu patří taky, debata trvala kolem tří hodin, než dopracovaly se k polovině plánu k uskutečnění. Před Dorffem leží spis s Nikovou fotkou, informacemi a neprůkaznými informacemi, že on je zrovna ten vládce závodníků. I když v podtextech a některých malých detailů to tam je.

"Jednou tě dostanu Nikolaji Brodewicku." Mužův hlas byl velice tvrdý a opovážlivý a odhodlaný k přijetí velké výzvy. "Budeš sedět, až zčernáš."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama