Epilog

24. října 2014 v 13:03 | Lumieree
Závěrečný díl této povídky, už jsem vcelku ráda, že je dokončená a tím pádem se mohu věnovat těm dalším, stále upozorňuji že se rozvíjí mezitím i povídka s názvem The Vampire, his life and I 3 neboli třetí řada ta přišla na řadu jako další pač mě bavila méně jako tato ale zasluhuje si dopsat... Mnop nyní se dozvíme jak to všechno dopadlo a taktéž se podíváme trochu o pár let dál ...


Probudila mě hodně palčivá bolest v mozkové tkáni. Po otevření očí se vynořil temný pokoj, pár sekund mi trvalo, dokud jsem si neuvědomila, kde ležím a co by se mohlo, dít. Jenže můj mozek byl stále zatemněný a hodně bolestiví. V polo spánku na stolku najdu prášky proti bolestem a vodu. Nechávám si to tam pro jistotu, někdy to tam nosí naše služebná. Málem jsem přepadla z postele na tvrdou zem. Až po spolknutí prášku a napití vody se rozhlédnu kolem sebe, dokud se nezarazím u fotky, stojící na pracovním stole kde jsme já a nějaký mladík.
Mladík.
Mladík? Chodila jsem s někým? Na moje otázky se moje zatemněná mysl ještě nechtěla vybavovat a už vůbec fungovat. Tak ze zvědavosti, jsem vstala a rozdělala onen fotku. Ze zadu bylo napsáno jméno chlapce.


Samuel.
Samuel.
Samuel. A sakra! Moje mysl si vzpomněla, sama sobě jsem nadávala v duchu, že jsem málem zapomněla na někoho, kdo mi je cennější než život. Rozběhla jsem se z pokoje ven, jen akorát jsem dvakrát zakopla jednou o koberec a po druhé o práh pokoje. Absolutně jsem nevěděla v jakých pokojích anebo kde ho mám hledat. Dokud mě nenapadl pokoj, který pro něj byl dříve připravený, když tam občas přespal.
K mému nejhoršímu štěstí tam byl ale jiný. Nebyl to on. Byl mnohem starší a šedivější. "Co se to proboha stalo?!" Klekla jsem k posteli s tvrdým dopadem a hnedka vzala jeho tvář do svých dlaní. "Co se to proboha stalo?" V několika chvilkách se mi vybavovalo, co jsem si naposled pamatovala. "To není možné." Obličej jsem si zabořila do polštáře vedle jeho hlavy a začala jsem plakat. Tělo na dotyk měl studenější ale ne zase tolik, mohlo se to odhadovat na pár hodin. Zemřel a mě tu nechal, ano byla možnost, že se vrátí jenom jeden z nás nebo ani jeden a hodně malá že se vrátíme oba dva. "Ty zmetku slíbil jsi mi že, tu semnou zůstaneš. Požádal jsi mě o ruku, slíbil jsi mi, že budeme mít spolu rodinu, až budeme chtít. Všechno jsi ani nesplnil a klidně sis umřel." Praštila jsem rukou do peřin vedle jeho těla a brečela dál. Dokud mi v hlavě nezazněl známí hlas říkajíc, co mám dělat, jenže já to ignorovala, musím se přeci jen uklidnit. Když se mé tělo přestalo už mnoho třást a jen lehce se klepat, věnovala jsem mrtvému Samuelovi lehkou pusu, jako se dává malým dětem nebo matkám na dobrou noc, i s tím že byla plná pocitů, přání a lásky. "Miluji Tě, a navždy budu." Nemohla jsem se na něj zlobit ba více ho nenávidět, to riziko tam bylo. Sesunula jsem se k zemi tak, že zády jsem se opřela o postel. Kolena jsem si přitáhla k tělu a hlavu na ně, položila. Přestat pro někoho plakat nešlo, nezastavovalo se to. Před očima se prohání ještě horší scénář, scénář toho, že na všechno zůstanete samy a jen doufáte, aby se objevil někdo, kdo s tím pomůže. Přitom víte, že máte stále na světě svojí nejlepší kamarádku, která by nezemřela dříve, jak by řekla "já jsem ti to říkala, neměla sis vytvořit škvrně", do té doby se bude držet zuby nehty.
V mém rozpoložení mě vylekaly teplé a silné ruce objímající mě ze zadu, kdy teplý dech plul po krku a samotně ho i přitom zahříval. V mém reflexu obrany, jsem toho člověka stáhla na zem pod sebe, obě dvě ruce skroutila a zkřížila na zádech. Tělo se mi klepalo jako osika, ale mysl byla velmi ostražitá, osoba se mi začala vzpouzet, vyprostila se z mého sevření. Nevím, jak se to stalo ale, vyměnila jsem si místo s osobou a přes půlku mého těla ležel pohoz na postel. Ruce jsem měla silně ale ne tolik připevněné k zemi a nad sebou nejspíše mužskou postavu, ne byla to stoprocentně mužská postava. Slabý pohoz měl asi půl centimetru a byl plně cítit letmé políbení myšleno jako obyčejná pusa na rty. Začala jsem znova brečet, protože jsem už nevěděla, co mám dělat a kdo to vůbec je. Zuby chytil látku v úrovni mého čela a stáhl ji níže, abych viděla. Vytřeštila jsem oči a srdce se mi rozbušilo tak rychle až jsem ztrácela pomalu dech, byla jsem i díky tomu vysvobozena ze sevření rukou, sedl si vedle mého těla. Pevné ruce si našly cestu zezadu na krk a na záda v úrovni pasu, pozvedl mě plně sám do sedu a přitiskl k sobě. "Sa-Sa-Same. Ja-jak to?" Seděl tu, mezi námi nebyla ani milimetrová překážka nic mezi námi nebylo.
"Jak jsem ti slíbil, žiji jenom pro tebe." Hlas, který jenom vykřikl a pak utichl, byl živý a reálný, plně reálny a přitom jenom můj. Pevně jsem se chytla jeho trika a sevřela v prstech do pěsti. "Já svým slibům dostojím." Políbil mě dlouze na rty a já nechtěla, aby to přestalo, myslet že by mi potom znova utekl za smrtkou, to by mě zničilo ještě více. "Neptej se jak to, spíše mi odpověz na stejnou otázku, jakou jsem ti dal předtím."
"Ano, vezmu si tě za muže." Po celou tu dobu od probuzení až po tuto chvíli jsem svírala zásnubní prsten, který mi následně navlékl na prsteníček pravé levé ruky u srdce. Doplnil to jednoduchými slovy, ale silnými pro někoho kdo je chápe. "Miluji Tě, Evelyn Nightmare."
*****
O několik let později po dokončení studií a pracovních příležitostí se můj život konečně urovnal tak jak jsem si to představovala. "Ahoj lásko." Domů zrovna přišel Samuel a hnedka mě políbil, jen co se ke mně dostal. "Co budeme mít dobrého?" Nakoukl pod poklici hrnce a lehce se zašklebil a následně se usmál. "To uvidíš, ale nejdříve přivítej svého syna." Popohnala jsem ho k dětské stoličce, kde na něj čekal jeho syn. A ano jak vidíte a slyšíte, jsem vdaná za Samuela Nightmara. Převzal si moje příjmení, aby mohl pokračovat v mém rodu, utnul tím tedy rod Gray, ale na úkor toho rozvinul jiný.
"Ahoj synku." Vzal si Daana neboli svého syna do náručí a jemně ho políbil na čelo, malému byl už skoro necelý rok, jen pár dní ho dělily od jeho ročních narozenin a v mém těle už rostl další potomek. "Je tam maminka? Je? A má v bříšku tvého bratříčka nebo sestřičku?" Následně se podíval na mě a sledoval, jak se usmívám, při štěstí nás třech tedy čtyřech, pokud započítávám do toho i malého prcka ve mně. Přešel ke mně a znovu mě políbil. "Kdyby ti bylo zle, musíš mi říct. Víš, jak to málem dopadlo s ním."
"Držíš ho? Držíš. Neboj se, dám si na sebe pozor." Ujišťovala jsem ho, jak jen nejlépe jsem uměla, a ano má pravdu když se bojí, už jednou jsem potratila a to jen díky tomu, že si jako mladý ten styk semnou tvrdě vynutil. On toho stále lituje a dává si to za vinu. Správně bych už měla třetí, ale budu mít dvě děti a to mi ke štěstí stačí. Mamka s tátou jsou nadšení prarodiče a plně si tohoto postu užívají a Samuel je velmi šťastný otec.

A vůbec jsme se nedopídily k tomu, jak to že vstal z mrtvých a plně omládl na svůj věk. A pravdou je, že jsme za ten dar vděčný. Nevím, co bych sama bez něj na tomto světě dělala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama